Církevní restituce: Příležitost pro finanční poradce

Každý ze států Visegrádské čtyřky si s otázkou vyrovnání s majetkovými křivdami, které byly spáchány na církvích a náboženských společnostech, poradil jinak. I Česká republika se postavila k problematice církevních restitucí po svém, když bývalý majetek zatížila blokačním paragrafem a samotné řešení tím odložila na neurčito.

Prvotní ochota vyřešit problematiku církevního majetku se postupně změnila v nezájem, který pramenil nejen z přetrvávajícího negativního vnímání církví a náboženských společností, ale i ze strachu z jejich rostoucího společenského vlivu. Církevní restituce se staly vleklou politickou otázkou, která byla vyřešena až po více než dvaceti letech schválením zákona o majetkovém vyrovnání státu s církvemi.

V současné době je v České republice 32 registrovaných církví a náboženských společností, které jsou evidovány podle zákona č. 3/2002 Sb., o církvích a náboženských společnostech. Stát se zavázal zákonem z roku 1949 poskytovat úhradu osobních požitků duchovním těm registrovaným církvím, kterým bylo přiznáno oprávnění. Do loňského roku byly duchovním 17 církví a náboženských společností poskytovány platy v rozmezí minimální a průměrné mzdy. Z tohoto důvodu mnoho lidí věřilo, že stát financoval chod církve. Do určité míry to tak samozřejmě bylo, ale nesmíme zapomínat, že stát každý rok získával výnosy kolem 4 miliard Kč za majetek, který byl církvi zabaven v roce 1948.

Přestože finanční situace církví a náboženských společností před přijetím zákona o majetkovém vyrovnání státu s církvemi nebyla ideální, financování státem pro ně představovalo určitou záruku. Církve mohly počítat s ročními příjmy od státu a mohly jim přizpůsobit své výdaje. Majetkové vyrovnání tuto situaci změní, od roku 2043 budou církve plně závislé na vlastních zdrojích příjmů a budou muset hledat nové investiční možnosti, které by byly schopny generovat dostatečný zisk na provoz církví a náboženských společností.

O možnostech financování provozu církví v budoucnosti se dodnes nevedla žádná diskuze. Nikdo zatím nevyčíslil, zda jim současná finanční náhrada může zajistit dostatečné trvalé zdroje příjmů.  V přechodném období se bude příspěvek státu na platy duchovních snižovat každý rok a za pár let církvím tyto finance nebudou stačit. Církve si budou muset zajistit jiný zdroj financování platů duchovních, který jim umožní vyrovnávat rozdíl mezi dotacemi od státu a náklady na provoz.

První možností je vyrovnávání nedostatečných příjmů z plateb finanční náhrady. Tento model není z dlouhodobého hlediska udržitelný, neboť církve by negenerovaly zisk a finanční prostředky od státu by jim jednoho dne došly. V roce 2042, kdy by církve dostaly poslední splátku finanční náhrady, by jim zbývala již méně než polovina z původní finanční náhrady a kolem roku 2060 by jim prostředky došly úplně.

Další variantou může být investice do kapitálových statků, které by generovaly zisk pro financování provozu církví. Církve před rokem 1948 podnikaly a vlastnily velké množství produktivních statků (bytové domy, zemědělskou půdu, lesy atd.), jejichž výnosy společně s dary věřících plně pokryly náklady na provoz. Římskokatolické církvi bude navrácena velká část tohoto bývalého majetku, ale malé církve dostanou spíše finanční prostředky, které budou muset dále investovat, aby si zajistily dostatečné příjmy.

Jednou z posledních možností je investice příjmů z náhrady na finančním trhu. Církve by každý rok investovaly celou výši splátky finanční náhrady a svůj provoz hradily z výnosů těchto investic. Otázkou zůstává, jestli by výnosy byly dostatečné a zdali by církve chtěly zhodnocovat své příjmy touto formou.

Dalším problematickým faktem, na který se jen málokdy poukazuje, je rozdílnost jednotlivých církví a náboženských společností. Většinou je vnímáme jako jeden celek a přemýšlíme o nich jako o největší Římskokatolické církvi. Majetkové narovnání ale změní financování dalších 16 církví, které jsou v mnohem horší situaci, neboť se jich téměř netýká naturální restituce. Skoro celá naturální restituce v hodnotě 75 mld. Kč připadne Římskokatolické církvi, ostatní malé církve a náboženské společnosti dostanou pouze finanční hotovost, kterou budou muset produktivně investovat. Pro tyto menší církve není současný zákon příliš výhodný, neboť výše finanční náhrady byla proti návrhu z roku 2008 snížena z 83 mld. Kč na 59 mld. Kč.

Historicky patřilo 98 % bývalého církevního majetku Římskokatolické církvi a pouze 2 % ostatním církvím. Nejvlivnější česká církev tedy udělala vstřícný krok směrem k nalezení všeobecného konsensu, když se zřekla části svých nároků ve prospěch ostatních 16 církví, kterých se narovnání týká. Podle současného zákona církev Římskokatolická získá 80 % finanční náhrady a většinu naturální restituce. Mezi ostatních 16 církví bude rozděleno zbylých 20 % finanční náhrady. Těmto církvím se zákon přesto může zdát nevýhodný, neboť v posledních letech dostávaly 34,14 % ze státního příspěvku na platy duchovních.

Následující tabulka ukazuje, kolik procent z příspěvku na platy duchovních měly jednotlivé církve v roce 2012 a jaké procento z finanční náhrady ve výši 59 mld. Kč jednotlivé církve dostanou.

Tabulka 1: Rozdělení finanční náhrady mezi CNS

Zdroj: Ministerstvo kultury ČR, návrh zákona o majetkovém narovnání s církvemi z roku 2012

V přechodném období, které bylo vyměřeno na 17 let, bude stát dále přispívat na platy duchovních a zároveň vyplácet splátky finanční náhrady. První tři roky bude příspěvek na současné úrovni a pak se bude každoročně snižovat o pět procent. Finanční náhrada se oproti tomu bude vyplácet 30 let a její výše se vypočte jako podíl nesplacené částky finanční náhrady a počtu dosud neuhrazených ročních splátek.

Pro církve a náboženské společnosti budou nadcházející roky zlomové. Po více než 60 letech státního financování se budou muset postavit na vlastní nohy a zajistit si dostatečné zdroje financování do budoucna. Situace bude složitá především pro menší církve a náboženské společnosti, pro které spolupráce s finančními experty může být příliš nákladná a výše podílu finanční náhrady nedostatečná.