145 miliard dolarů je největší suma v historii, která překonává i rekord z roku 2007 a je umocněna probíhající krizí, která mnohé z bank ještě přednedávnem málem stála existenci. Třetí největší banka, Citigroup přitom v posledním čtvrtletí loňského roku zaznamenala ztrátu 7,6 miliardy dolarů.
Přestože většinu těchto peněz tvořila částku vynaloženou na splácení pomoci od vlády, je tento příklad důkazem, že krize ještě stále není úplně za námi. Banky ještě nejspíše čeká přeceňování aktiv navázaných na problémové hypotéky, které pro ně může znamenat další ztráty. To však bankéřům z Wall Street evidentně nedělá žádný problém a rekordní odměny obhajují výbornými výsledky v průběhu minulého roku.
Bankéři si ale jaksi neuvědomili, že za dobrými výsledky finančních institucí stojí podpůrné programy ze strany vlády a nákupy cenných papírů navázaných na hypoteční úvěry ze strany centrální banky a udržování úrokových sazeb na minimu. Dalo by se říci, že odměny za dobré výsledky bank by si zasloužili spíše lidé vlády a centrální banky, kteří celý minulý rok tahali banky ze srabu.
Tuto pomoc však americký FED plánuje v nejbližší době ukončit a teprve pak se ukáže, jak na tom banky skutečně jsou. Možné zvyšování úrokových sazeb a případné další zdražování hypoték by pak mohly opět vést k tomu, že nesplácené hypotéky dovedou finanční instituce k problémům.
Již na začátku tohoto roku výsledky bank poněkud zklamaly přehnaná očekávání investorů, což se také projevilo na horší výkonnosti finančního sektoru na akciových trzích. A to může být pouhý začátek dalšího výraznějšího propadu, který americký finanční sektor čeká.
REKLAMA
Hamižnost bankéřů nahrává Obamovi
Šéfové bank jsou možná tak přihlouplí, že si asi neuvědomují, že svými kroky nejen rozčilují normální lidi, ale také nahrávají populistickým návrhům svých úhlavních nepřátel, kteří chtějí banky všemi způsoby omezovat. Dnes je zkrátka hloupost a hamižnost, spojená s arogancí a omezeností, mnohem silnější, než střízlivé uvažování a dlouhodobá perspektiva. Trochu mi svým počínáním připomínají české politiky, kterým je v podstatě jedno, v jakém stavu nechají zemi po svém odchodu, hlavní je nahrabat si za svého působení na vrcholu co nejvíce.
Když mluvíme o populistech, největším z nich je samozřejmě americký prezident, který si na boji s finančními společnostmi z Wall Streetu postavil celé své prezidentování a hamižnost manažerů bank mu pouze nahrávají. Nemá tak problém s tím, aby světlo světa spatřovaly různá omezovací opatření ať už co se týče speciálních daní, kterými chce zatížit velké banky, nebo omezování různých finančních nástrojů, do nichž mohou banky investovat.
Regulace finančnímu trhu přitom vůbec nemusí pomoci. Spíše jde o samotné bankéře, kteří dnes mají pocit, že si mohou dovolit prakticky všechno bez toho, aby za své chyby nesli určitou odpovědnost. Pokud je bude vláda omezovat, budou hledat různé způsoby, jak tvrdší pravila obcházet bez toho, aby jim za to hrozili jakékoli sankce. Když přivedou svou banku ke krachu, mohou si být jistí, že pokud je jejich banka dostatečně velká, stát ji padnout nenechá. A tak jim nepůjde o to, aby byle jejich banka zdravá, ale aby se mermomocí udrželi mezi vyvolenými obry, jejichž krach je pro ekonomiku nemyslitelný. Namísto regulace by tak měl Obama spíše přemýšlet nad tím, jak přivést finanční instituce k odpovědnosti.
