Březnový odliv z fonsů u nás opět přesáhl 4 miliardy korun, i když to je o půl miliardy mírnější výprask, než jaký dostaly v lednu nebo únoru (kvartál tedy „odnesl“ 13,5 miliardy korun).
Nejvíc se na tom stále podílejí infarktové křeče fondů peněžního trhu, které za poslední půlrok tak již ztratily neuvěřitelných 30 miliard korun. Ani v ostatních fondech ale žádná pšenka nekvete, anebo si to alespoň myslí investoři, jestli vůbec nějací zbyli.
Situace finanční sféry se sice významně uklidnila, ovšem to se téměř netýká rekonvalescence oblasti nástrojů fix income. Tedy s výjimkou korporátních dluhopisů, které si za březen polepšily o 5 %. Jinak rizikové prémie ukusují neúprosně z růstu cen dluhopisů v portfoliích fondů.
Ani strach z nezbytných budoucích megaemisí na lepení balíčků neopadá. V případě Japonska dokonce podle Wall Street Journal nyní japonská vláda jako sebevražedný letec kamikadze zkouší, kolik může utratit, než investoři utečou a zemi zasáhne bankrot. Vládní dluh Japonska je nejvyšší z vyspělých zemí (podle OECD dosahuje asi 180 % HDP) a nové emise dluhopisů bude za zhruba 18 miliard dolarů měsíčně v „destruktivní recyklaci“ soukromých financí přes veřejný sektor odkupovat centrální banka.
A kde asi vzít další bilion dolarů na bohulibý plán G20?
REKLAMA
Bída dluhopisů ztěžuje i konstrukci zajištěných fondů, které beztak stále marně hledají ztracenou oblibu. Březnovou statistiku sice zachránily dva nové modely ČSOB, ale od začátku roku jsou i zajištěnci v miliardovém minusu.
Ale nemusí plakat ten, kdo se propadem akciových trhů zocelil, mezitím něco naspořil a – investoval do perspektivnějších aktiv. Je to sice stále jen chabá náplast na vybílené majetkové účty, ale řekněte, nepotěší 30% měsíční výnos? A to jen na indexu PX, dalo se trefit ještě líp.
Je velmi pravděpodobné, že se ještě pohoupeme, ale krize ve smyslu finančního kolapsu je za námi, nyní nastupuje „zbytek“ recese. Ta bude sice ještě krutá, ale ozdravná – přichází věk menší rozhazovačnosti a úsporných technologií. Ať odjede General Motors s těmi svými bednami kytu klidně do propadliště dějin i se svými odboráři. Zlaté tele růstu bude ugrilováno na solárním nanorožni. Pak ovšem zase někdy přijde nanobublina… Takový je cyklus – expanze o holubech na střeše, kontrakce o vrabčácích.
Kdo nevěří, ať tam běží: retailový našinec ovšemže nevěří, jenže běží do banky (když už má přecpaný slamník). A jen za poslední čtyři měsíce na vklady nasnášel už dalších 100 miliard korun. Neuvěřitelné, ale charakteristické, jsme přece známí příznivci vrabců v hrsti.
REKLAMA
Naše banky ovšem také, takže raději nepůjčují – nikomu, ani samy sobě. Kdypak jim asi dojde, že hypoteční krize byla daleko a před dvěma roky? Už i na polovičním Slovensku v únoru půjčily banky víc než dvojnásobek toho, co ty české. To snad není ani k pláči.
Tak či onak, přes nepříliš pozitivní makrodata akciové trhy nakonec vyrazily po zelené, a březen se tak v USA stal paradoxně nejrůstovějším měsícem od roku 2002. Tři dubnové dny ještě něco přihodily, takže od 3. března do 3. dubna růst dosáhl 21 %. Tentokrát Ameriku ovšem Praha s 30,5 % pěkně trumfla a třeba takový ING Český akciový vynesl přes 20 % a ISČS Sporotrend si připsal dokonce 29 % (od začátku roku 23 %). Kampak ale na naše investory, raději inkasovali svých pár milionů domů.
Faktem je, že pátek byl už nejistý a zisk je doma, až když je realizován. Tak vzhůru na vrabce…
