Dnešní krize se až tak moc neodlišuje od těch v minulosti, ale pokud bude pokračovat tak jako do dneška, mohou být její dopady skutečně katastrofální. V centru pozornosti pořád zůstávají banky. Nejenže stále nikdo neví, kolik miliard dolarů ještě musí banky odepsat, ale problémem je rovněž to, že finanční instituce si ze svých výsledků jakoby nic nedělají.
Banky se nepoučily
Problém není pouze ve finanční krizi, ale také morální. Honba za výnosy za každou cenu bez ohledu na rizika poslala mnoho bank do propadliště dějin, ti největší, však nemají problém. Obrovské množství peněz již bylo nalito do bank, ještě více ale bude potřeba. A přitom stále nikdo neví, kde peníze vlastně skončily. Banky dostávají od vlád miliardy, ale na množství poskytovaných úvěrů se to jakoby neprojevilo. K úplné destabilizaci systému sice nedošlo, ale k ideálu má situace rovněž daleko.
A investorská veřejnost tuto situaci svým nelogickým chováním a nákupní horečnou prakticky ještě podporuje. Nic se nezměnilo a investoři, kteří koncem minulého roku nechtěli slyšet žádnou dobrou zprávu, dnes nechtějí vidět, že finanční systém na tom není o nic líp než před krizí. Zdánlivě dobré výsledky pak vytvářejí iluzi, že se situace lepší, přitom ale k žádnému zlepšení prakticky nedošlo.
Banky akorát zalepily díry ve svých výkazech vládními penězi, a tak pro ně nebylo až tak složité dosáhnout lepších výsledků, než byly předpovědi a očekávání. Pokud však očekávám velkou ztrátu a banka reportuje ztrátu menší, stále to není dobrá zpráva. Bohužel, dnes na to hledí investoři poněkud jinak.
Jejich pohled se však zřejmě změní, když vyjde najevo, že ani biliony dolarů od vlád po celém světě systém neozdravily, ale problém pouze oddálily. A již z minulosti je známo, že oddalování problému nevede k jeho vyřešení, ale pouze k zhoršování následků v budoucnu. Skutečně se máme na co těšit.
REKLAMA
Zadlužení je problém
Podobné je to i s ostatními odvětvími ekonomiky. Banky i přes významné dotace nepůjčují peníze, bojí se totiž rostoucího nesplácení dluhů, kterého jsme svědky již dnes. Firmy však peníze potřebují a na levné a lehce dostupné úvěry si zvykly. Tomu je však na nějakou dobu konec. Většina společností dnes sklízí ovoce nadměrného zadlužování v době růstu a nejsou schopny své dluhy rozumným způsobem řešit. V USA dosáhla tzv. default rate (podíl firem neschopných splácet své dluhy) rekordních 11 %, přičemž v minulých letech se pohybovala kolem 2,5 %.
Tak vysoká míra zadlužených firem by navíc mohla vydržet nezvykle dlouhou dobu a v budoucnu se ještě zvyšovat. Oproti minulosti je situace horší ještě o fakt, že běžně se tato míra zvyšuje v době, kdy již dochází ke zmírňování propadu ekonomiky. Dnes však zatím nějaký obrat ve vývoji ekonomiky není znatelný a vyhlídky jsou často spíše pesimistické.
Situaci dále komplikuje fakt, že velká část dluhů, které mají společnosti půjčené prostřednictvím rizikových dluhopisů s vysokým výnosem, bude splatná v nejbližších letech a společnosti ani zdaleka nejsou v takovém stavu, aby mohly své závazky splatit. A to ani po různých restrukturalizačních opatřeních a hromadném propouštění. Konečným řešením pak budou hromadné bankroty.
Mnozí odborníci mluví o tom, že propouštění ještě není konec (ani u nás) a rostoucí nezaměstnanost není u konce. A pravděpodobně se nemýlí. Sociální nepokoje ve stále větší míře na sebe nenechají dlouho čekat.
REKLAMA
Nepoučily se ani vlády
Pokud mluvíme o zadlužování firem, ještě hůř jsou na tom mnohé vlády, které se snaží různými dotacemi a podpůrnými programy vyhnout tomu nejhoršímu. V minulosti vlády řešily problémy s krizí rovněž naléváním peněz do systému, výsledkem je ale pouze nestabilita, volatilita na trzích a hrozba inflace.
Vlády sice na první pohled může k těmto krokům vést hrozba deflace kvůli poklesu poptávky, nalévat peníze do ekonomiky v takovém množství, jak se to děje dnes, však už není normální a výsledkem bude muset být výrazná inflace. A také banky vlastněné státem a nesmyslná regulace, která ochromí i ty zbytky volného trhu, které dnes ještě existují.
Dalším krokem bude sílící vůle ochraňovat tu „svou ekonomiku“ pomocí různých omezujících opatření pro zahraniční firmy, což v minulosti vedlo k obchodním válkám a praktickému zničení svobodného liberálního trhu. Docházelo ke stále větším rozporům mezi jednotlivými zeměmi a ty největší se snažily o vytváření koalicí, v jejichž rámci by ovládly země, kde měli dosud vliv jejich soupeři. V rámci těchto koalic vznikaly velké kartely a monopoly, které ovládaly a ovlivňovaly trh. Dnes sice taková situace ještě nezačala, ale některá ochranářská opatření již jsou na světě (příkladem může být německé šrotovné, i když v jiných zemích tak velký úspěch nemělo).
Stále se mluví o tom, že dnešní krize nebude tak výrazná jako před osmdesáti lety, protože ta byla první a dnes se již můžeme poučit z chyb z minulosti. Zatím to ale vypadá, že se dopouštíme právě těch samých chyb, které v minulosti vedly k těm největším krachům.
Současná krize/recese/deprese možná nebude větší a horší, než ta na začátku třicátých let, ale pokud se splní pesimistická očekávání, bude určitě velmi dlouhá a nepříjemná. A jelikož dnes žije velmi málo těch, kteří zmiňovanou krizi v třicátých letech zažili, bude pro mnohé z nás určitě nejhorší. A to je samo o sobě velmi špatná vyhlídka.
