Zkušenosti ukazují, že nalezení bohatých zdrojů surovin se pro ekonomiku stává spíše problémem a může vést k výraznému dlouhodobému poškození ekonomického vývoje.
Pojem Holandská nemoc lze chápat ve dvou významech. Prvním je onemocnění jilmů (grafióza), které jsou napadeny vřeckovýtrusou houbou Ophiostoma ulmi sensu lato. Druhý význam ukazuje, jaké důsledky má vysoká poptávka po domácí měně na ekonomiku.
Holandská nemoc představuje situaci, kdy exportované nejobvykleji surovinové zdroje způsobují apreciaci měny, čímž poškozují konkurenceschopnost dalších odvětví ekonomiky, které za svou prodanou produkci v zahraničí získají v přepočtu na domácí měnu méně peněz a současně je pro ně na domácím trhu obtížnější konkurovat zvyšujícím se dovozům (nemusí však jít pouze o vývoz nerostných surovin, ale i další procesy, které vedou ke zvýšené poptávce po domácí měně).
Nizozemí v šedesátých letech minulého století po objevu bohatých nalezišť zemního plynu v Severním moři začalo tuto surovinu dynamicky vyvážet a posilující gulden následně poškozoval ostatní vývozce. Nejenže došlo ke snížení podílu zasažených odvětví ekonomiky na celkovém vývozu, ale dokonce došlo také k poklesu celkových vývozů na HDP. Naštěstí pro Nizozemí tento proces netrval příliš dlouhou dobu a neměl tak ničivé důsledky, jako u mnoha jiných zemí, kde byla Holandská nemoc pozorována později.
Jak se Holandské nemoci bránit? Profesor Stiglitz dává poměrně jednoduchý návod, jak posilování měny omezit. Naspořené prostředky je nejvhodnější investovat za hranicemi země na rozvinutých trzích a pozvolna je přivádět zpět do domácí ekonomiky. Lákadlo moci disponovat najednou velkými finančními prostředky je však pro mnoho vlád příliš velké.
REKLAMA
Posilováním měny však problém nekončí. Zpravidla se totiž zvyšuje i její volatilita, která je do značné míry podporována nepředvídatelnými cenovými výkyvy vyvážené suroviny na světových trzích. Kvůli tomu je pro jednotlivé ekonomické subjekty obecně obtížnější plánovat budoucí vývoj. Podle profesora Gylfasona může docházet i k následujícím dalším negativním důsledkům souvisejícím s přebytkem přírodních zdrojů:
1) Na místo společensky prospěšné alokace prostředků získaných vývozem nerostných surovin může docházet ke snaze určitých zájmových skupin (vládnoucí elity, armády apod.) získat co největší podíl z již dosažených výnosů. Snaha efektivně využít nově nabyté prostředky pro rozvoj společnosti se tedy může změnit v boj jednotlivých zájmových skupin o získání co největšího podílu na výnosech. Toto riziko je vyšší v případě nedemokratických méně rozvinutých zemí s méně kvalitním právním prostředím, menší nezávislostí soudů a větší korupcí ve státní správě. V extrémních případech může vést až k občanské válce.
2) Přebytek přírodních zdrojů může vést k omezení snahy akumulovat lidský kapitál. Při vědomí, že stát garantuje solidní sociální zabezpečení a vysokou životní úroveň všem vrstvám obyvatelstva může docházet k tomu, že lidé nemají tak velkou motivaci studovat a zároveň může docházet i k poklesu veřejných výdajů na vzdělání. Kvalitnější vzdělání sice zvyšuje šanci na lepší plat, ale pokud lze solidní životní úroveň získat díky podílu z vysokých příjmů státu, jeví se vzdělání jako méně nutné. Vzdělaná populace je však zásadním faktorem pro dlouhodobý rozvoj společnosti.
3) Bohaté přírodní zdroje a přebytkové rozpočty mohou vést vládu k falešnému pocitu bezpečí a omezovat či odkládat snahu provádět reformy např. sociálního systému, zdravotnictví, daní, snahu odbourávat byrokracii, bojovat proti korupci nebo se aktivněji podílet na mezinárodním obchodu. Nejlépe to ilustruje známý výrok saudskoarabského krále Faisala, vládnoucího v letech 1964 až 1975: „Během jedné generace se nám podařilo přesedlat z velbloudů do Cadillaců, ale obávám se, že kvůli způsobu, jakým plýtváme našimi penězi, bude příští generace jezdit opět na velbloudech.“
REKLAMA
4) Posledním rizikem je omezení motivace soukromého i veřejného sektoru spořit a investovat, což spolu se zaostáváním rozvoje finančních institucí, trhů a instrumentů vede ke zpomalení ekonomického růstu.
Vzhledem ke kvalitě české politické reprezentace, nedostatečně rozvinuté občanské společnosti, úrovni korupce ve státní správě a tolerance korupce obecně, relativně vysokému podílu průmyslu na tvorbě HDP, dlouhodobé tendenci koruny k posilování a vysoké otevřenosti české ekonomiky lze mít důvodné obavy, že by nalezení bohatých ložisek např. zemního plynu znamenalo pro Českou republiku ekonomickou katastrofu.
