Firmy se potýkají s nedostatkem zakázek. A tak hledají způsoby, jak šetřit. Dochází na redukce zaměstnaneckých výhod, na snižování platů, na propouštění… míra nezaměstnanosti roste. A to zejména před volbami dělá těžkou hlavu politikům. Není pak divu, že se chytají stébla.
Vizi záchranného kruhu nabídli odboráři – zkrátit pracovní týden na 4 dny. Firmy, které nemají dostatek zakázek, tak nebudou muset zaměstnance propouštět a stát jim část mzdy zadotuje. Lidé nebudou bez práce, čísla nezaměstnanosti se zlepší (nebo se alespoň nebudou zhoršovat tak rychle) a politici budou moci voličům tvrdit, jak nad krizí vyzráli. Jenže…
Firmy nemají dostatek zakázek, protože chybí poptávka. "Před dvaceti, třiceti lety si lidé převážně kupovali to, co potřebovali. Nyní kupují to, co se jim líbí. Generace mých rodičů si koupila to, co potřebovala, a zbytek šetřila na horší časy a nebo na důchod. Nyní lidi zajímá to, jak a za co mohou peníze utratit hned a budoucnost řeší až ve chvíli, když na ni dojde," uvedl Tetsuya Ishikawa, bývalý bankéř, který zbohatl na „problematických derivátech, a autor knihy Způsobil jsem úvěrovou krizi v rozhovoru pro Český rozhlas. Dále poznamenává, že tento trend se mění – a lidé opět začínají více myslet na budoucnost, přestávají zbytečně spotřebovávat.
Poptávka se zřejmě hned tak na původní úrovně nevrátí. Firmám budou přebývat kapacity a propouštět zejména v dříve naddimenzovaných oborech beztak budou muset. Jen se čtyřdenním pracovním týdnem a dotací mezd o něco později.
REKLAMA
Výsledkem každé hospodářské recese je především ozdravný proces – nadbytečná výroba se zruší, přežijí firmy, o jejichž výrobky a služby je zájem. Lidé, kteří přišli o práci v neperspektivním oboru, nacházejí práci v nových oblastech nebo začínají podnikat. Banky si uvědomují, že bezhlavě rozdávat úvěry jen kvůli objemu nové produkce není nejlepší strategií. Jen někteří politici si jaksi ještě neuvědomili, že i státní výdaje je potřeba hlídat a mírnit nekontrolovatelný deficit.
Ano, zadotujme si čtyřdenní pracovní týden. Podpořme velké firmy, které na dotaci mezd dosáhnou, na úkor malých firem a živnostníků. Vždyť to zaplatíme z vlastních daní. Včetně úroků, které už v loňském roce, kdy byl dluh nižší než letos a úvěrové zdroje byly levnější, dosáhly na 40 mld. Kč – přibližně pětinu letošního odhadovaného deficitu.
Jiří Paroubek opět prohlásil, že dluh není problém. Domácnosti, které se dostaly kvůli dluhům do existenčních potíží, by s ním jistě nesouhlasily. Lidé na Islandu nebo v Maďarsku nepochybně také ne. A vy?
