Spoření na penzi… nezbytnost, ale již dlouho ne s penzijním připojištěním

Penzijní připojištění patří bezesporu k nejčastějším produktům, které si lidé sjednávají. Svědčí o tom skutečnost, že proti 5,25 milionu lidí Českým statistickým úřadem označených jako „pracovní síla“, stojí více než 4,2 miliony klientů penzijních fondů. Jsou mezi nimi i lidé v důchodovém věku, nicméně i z celkové populace necelých 9 milionů lidí starších 15 let žijících v České republice má uzavřeno penzijní připojištění téměř polovina.

Za velkou oblibou penzijního připojištění stojí několik důvodů. Bezesporu hlavním je státní podpora, které se penzijnímu připojištění dostává – a nejedná se zdaleka jen o až 150 Kč měsíčně státního příspěvku a o stejnou částku, kterou lze ušetřit na daních. V popředí stojí daňové zvýhodnění zaměstnavatelů a zaměstnanců s příspěvkem na penzijní připojištění v rámci zaměstnaneckých benefitů.

Nemalý vliv na oblibu penzijního připojištění má ale i garance každoročního nezáporného zhodnocení vložených prostředků. Bez tohoto opatření, které se ale stalo zároveň kotvou svazující penzijní připojištění, by nebylo do systému soukromého spoření přilákáno tolik lidí. Ovšem nutná konzervativní investiční politika znevýhodňuje penzijní připojištění pro mladé generace. I v období vysokého zhodnocení na kapitálových trzích dosahovaly penzijní fondy poměrně nízkého zhodnocení. Průměrné zhodnocení jednotlivých fondů se pohybovalo v letech 2000 až 2007 na úrovni mezi 3 a 4 %.

Výsledkem je, že pokud by klient spořil za současných podmínek u penzijního fondu 30 let 1 000 Kč měsíčně, dočkal by se doživotní penze ve výši 2 756 Kč až 3 832 Kč v případě muže, u ženy ještě nižší 2 366 Kč až 3 228 Kč… Není proto divu, že naprostá většina klientů raději sáhne k jednorázovému vyrovnání, které se pohybuje řádově od 544 tis. Kč do 783 tis. Kč pro muže i ženy (není zde rozhodující průměrná délka dožití) v závislosti na penzijním fondu.

Penzijní připojištění končí… poslední zhasne světlo

Penzijní připojištění ve své největší slávě čekají poslední roky života. Neodejde ze světa ale bez nástupce. Tím by se mu mělo stát „penzijní spoření“, které by mělo být flexibilnější a transparentnější. Neodejde ani naráz. Podle připravované legislativní úpravy přechodného období mezi penzijním připojištěním a penzijním spořením by lidé mohli zůstat v současném fondu… dokud smlouvu nevypoví.

^REKLAMA

Důvodem konce penzijního připojištění nejsou ale jen nízké výnosy. Hlavní těžiště potíží bezproblémové činnosti penzijních fondů je neoddělený majetek účastníků penzijního připojištění a akcionářů fondu. Důsledkem je, že fond nemůže nabídnout více než jednu investiční strategii a že každý z účastníků penzijního fondu se podílí na nákladech získávání nových klientů.

Vznikem penzijního spoření současné penzijní fondy nezaniknou. Budou působit dál, dokud budou mít nějaké klienty – ti ale budou postupně přecházet do nových společností. Byť penzijní spoření pravděpodobně nenabídne garanci každoročního kladného zhodnocení, nabídne více investičních strategií, které budou vyhovovat především mladším lidem s menší averzí k riziku – a budou slibovat dlouhodobě vyšší výnosy. Zároveň fondy nebudou přijímat nové klienty. Pokud stávající klient bude chtít přejít k jinému fondu, bude si muset zvolit penzijní spoření, nikoli připojištění.

S poklesem počtu klientů ovšem vzrostou nerozpuštěné „náklady příštích období“ na spravované prostředky. Zároveň pokud by mělo dojít k prodeji cenných papírů (zejména dluhopisů) před jejich splatností, aby měl fond peníze na výplatu klientů, promítly by se loňské propady cen do hospodářských výsledků. Samozřejmě by ale dopadly jen na klienty, kteří fond včas neopustili. Poslední klienti by tak v případě naplnění katastrofického scénáře odcházeli s prázdnou či s výraznými ztrátami, které by zaplatili svým rychlejším kolegům.

Aby se uskutečnila černá varianta, muselo by dojít k prudkému masivnímu odlivu klientů. Penzijní fondy se na svůj konec připravují a prostředky drží spíše v krátkodobých nástrojích finančního trhu – a to nejen z důvodu očekávaného odlivu klientů po vzniku penzijního spoření, ale zejména vzhledem k současné nejistotě na finančních trzích. Ostatně, podle neoficiálních zpráv některé penzijní fondy budou rády, pokud budou moci svým klientům připsat nulové zhodnocení… a nedoplácet příliš z vlastního jmění.

^REKLAMA

Penzijní spoření… v čem bude lepší?

Penzijní spoření bude mít celou řadu výhod oproti penzijním fondům – a většina z nich bude výhodou pro klienty. Pokud je ale pro někoho hlavním zájmem garantovaný každoroční nezáporný výsledek, pak ho penzijní spoření zřejmě nenadchne.

Základem nového penzijního spoření bude oddělení majetku správce od majetku účastníků penzijního spoření. Díky tomu bude transparentnější hospodaření, které neumožní např. současnou praxi přenášení nákladů za získání nových klientů na klienty stávající. Průhledná by měla být i poplatková struktura. V současnosti je penzijní připojištění nabízeno sice bez poplatků, ovšem přeneseně to neznamená nic jiného, než že poplatky jednoho klienta zaplatí všichni ve zvýšených nákladech.

Oddělení majetku fondu od majetku účastníků umožní nabízet více investičních programů. Základem by měly být tři strategie – konzervativní, vyvážená a dynamická. Klient si bude moci zvolit takovou, která odpovídá jeho investičnímu horizontu a rizikovému profilu. Fond ale nebude muset nabídnout žádnou, která by garantovala každoroční výdělek.

I nové penzijní spoření bude státem podporováno. Podle předběžných informací by státní příspěvek měl dosahovat i nadále maximálně 150 Kč/měsíc, ovšem při spoření přinejmenším 700 Kč měsíčně. Klienti tak budou více motivováni vkládat vyšší částky, které v důchodu snáze pomohou překlenout propad příjmů.

^REKLAMA

Dva horké body závěrem

Penzijní připojištění sužují především dva hlavní kameny úrazu. Prvním z nich je neomezený a nezpoplatněný přechod účastníků penzijního připojištění mezi fondy. Druhým jsou platby penzijních fondů zaměstnavatelům, kteří s nimi uzavřou výhradní smlouvu.

Na první pohled by se mohlo zdát, že neomezený pohyb klientů mezi fondy povede ke zvýšení efektivity a ke snaze penzijních fondů nabídnout lepší podmínky. Není tomu tak. Hlavní výsledek je, že někteří finanční zprostředkovatelé převádí své klienty od fondu k fondu, přetahují si klienty navzájem a – penzijní fondy vyplácejí provize. Klient, který odejde do 4 let ze svého fondu, nemá nejmenší šanci nechat fond vydělat ani na zaplacení vyplacené provize, stává se ztrátovým. Ztrátu ovšem nezaplatí on, nýbrž klienti, kteří ve fondu zůstanou…

Protože klienti přecházejí z různých důvodů mezi všemi fondy, zvyšují se náklady u všech společností. Tím se zvyšuje nákladové zatížení celého systému. Tratí na tom penzijní fondy i jejich klienti. Jediným, kdo vydělává, jsou zprostředkovatelé, k nimž provize tečou.

Problém plateb zaměstnavatelům, kteří uzavřou výhradní smlouvu s penzijním fondem, navazuje na předchozí a dále ho umocňuje. Týká se především zaměstnavatelů s velkým počtem zaměstnanců, kterým zaměstnavatel přispívá na penzijní připojištění. Ve výběrových řízení zpravidla vítězí penzijní fondy, které nabídnou nejvyšší refundaci – zpětnou platbu podniku. V některých případech se „provize“ pro podnik pohybuje v řádu přes tisíc procent měsíční platby klientů.

Náklady na získání podnikových klientů pochopitelně opět zaplatí všichni klienti vítězného penzijního fondu. V této souvislosti vydala i Česká národní banka vyjádření, v němž říká: „Vysoká fluktuace účastníků penzijního připojištění mezi jednotlivými fondy není, vzhledem k existenci pořizovacích nákladů na nové smlouvy, pro sektor obezřetnou praxí .“

Česká národní banka by proti penzijním fondům i podle svých slov mohla postupovat: „ČNB rovněž analyzuje pořizovací náklady na smlouvy o penzijním připojištění, které nepovažuje za majetek využitelný ke krytí nároků na dávky. V případě, že penzijní fond vynaloží neadekvátní částky na získání nových účastníků, ČNB může vyžadovat, aby penzijní fond doplnil zdroje ke krytí těchto nároků.“ Není znám ale jediný případ, kdy by k takovémuto kroku sáhla.

Nyní se zdá, že by mohla být konečně vyslyšena slova Jiřího Rusnoka, prezident Asociace penzijních fondů: „Opakovaně jsem za naší společnost i za APF navrhoval aby při rychle novele zákona byla zakázána exkluzivita u zaměstnavatelů a přechody mezi fondy byly zatíženy administrativním poplatkem.“ Nyní se jsou oba návrhy na stolech politiků a zůstává jen otázkou, kdy je uvedou v praxi.

Článek vyšel v časopise Finmag.