I když to tak na první pohled před dvěma lety nevypadalo, zaznamenal trh s uměním, podobně jako ostatní investiční nástroje, po výrazném boomu nezanedbatelnou korekci. Podle indexů zveřejňovaných na serveru artprice.com zaznamenal trh s uměním v průběhu roku 2008 nezanedbatelný pokles, který se týkal prakticky všech druhů umění.
Podle obchodníků se však v posledních měsících na trh opět vracejí sběratelé a investoři, kteří se od roku 2008 drželi zpátky a je to vidět také na cenách vydražených uměleckých děl. Na únorové aukci Londýnské aukční síně Sotheby’s se prodala plastika Alberta Giacomettiho L’Homme Qui Marche I (Kráčející muž I) z roku 1960 za 65 milionů liber (1,4,3 milionů dolarů) a stala se tak jedním z nejdražších uměleckých děl v historii. Celková ceny prodaných děl výrazně překročila očekávanou sumu a byla příjemným překvapením pro všechny odborníky, kteří cítí obrat a blýskání se na lepší časy.
Český trh s uměním zaznamenal v roce 2008 také určitou stagnaci oproti světovému trhu však nedošlo k tak výraznému propadu. K tomu došlo až v minulém roku, i když „na vině“ může být i politika některých aukčních síní. Dalo by se říci, že aukční síně se chovají podobně, jako společnosti plánující primární emisi akcií. Když situace na trhu nevypadá zrovna pozitivně, nechají si největší taháky na dobu, kdy dojde k oživení.
Kromě poklesu zájmu investorů je podle serveru ARTplus.cz také to důvodem, proč index ART+, vycházející z výsledků českého trhu s uměním, zaznamenal až v minulém roce poměrně výrazný výkyv směrem dolů následován výrazným nárůstem na konci roku. Některé galerie (konkrétně společnost 1. Art Consulting) totiž „vytáhly“ nejznámější díla až na listopadové aukci (v listopadu navíc mělo aukce všech pět největších aukčních síní v ČR). To pak mělo pozitivní dopad také na index, který na konci roku zaznamenal výrazný růst.
Až čtyři z deseti nejdražších obrazů letošního roku byly vydraženy právě v listopadu minulého roku. Nejdražším obrazem bylo dílo s názvem Zhroucení vertikál z roku 1935 od Františka Kupky, za více než 25 milionů korun. Dva obrazy v první trojce pak byly dílem česko-francouzské malířky Toyen z let 1937 (Spící) a 1942 (Smutný den). Dvě díla v první desítce měly také Jindřich Štyrský a Emil Filla.
REKLAMA
Na díle posledně jmenovaného autora lze také spatřit výrazný růst zájmu investorů a sběratelů u nás (spojen s růstem cen uměleckých děl) v posledních letech. Zatímco Fillův obraz Zátiší se švestkami a džbánem z roku 1934 byl v roce 2006 vydražen za sumu 1,4 milionu, podobný obraz z roku 1933 s názvem Zátiší s mandolínou a miskou ovoce byl v minulém roce vydražen za sumu téměř jedenáct milionů.
Není investice jako investice
Investice do uměleckého díla (nejen obrazů, ale také grafik, plastik, starožitností apod.) se tak stále ukazují jako výnosná investice, u níž je ale potřeba počítat s velmi dlouhým investičním horizontem a také nezanedbatelným rizikem. Trh s uměním má totiž několik specifik, které musí investor při svém rozhodování brát v potaz.
Jedním z nich je přidaná hodnota ve formě estetické hodnoty, která umělecké předměty nejvíce odlišuje od běžných investičních nástrojů. Zde pak rozhoduje kromě obchodního ducha také cit a vkus a může se pak lehce stát, že dílo zakoupené jako investice už zůstane ve sbírce investory natrvalo. Cenu uměleckých děl dost často určují také módní trendy, které běžný člověk dopředu těžko odhadne. Módním trendům nejsou vystaveny pouze díly starých osvědčených autorů, které ale na druhé straně nejsou k dispozici tak často. A platí to jak pro světové, tak pro české umělce.
Dalším, určitě negativním faktorem, je pak výskyt falzifikátů, které dokáží celou investici znehodnotit a na které si investor musí dávat velmi velký pozor. Jedním z řešení může být sledování posudků od renomovaných znalců, ani to však nemusí v konečném důsledku kupujícího ochránit před špatnou investicí. Jak zmiňuje článek na serveru ARTplus.cz, velkým problémem s výskytem falzifikátů trpí například ruský trh s uměleckými díly ruské avantgardy, přičemž všechna muzea podléhající ruskému ministerstvu kultury mají od roku 2006 zakázáno ověřovat pravost děl pro komerční účely.
REKLAMA
Jako probl ematické se ukázalo také jméno pařížského galeristy Jeana Chauvelina, který mimochodem dával posudky na mnoho podezřelých akvarelů a kvašů známého českého umělce Františka Kupky, jenž se hojně objevují na českých aukcích. To jen dokazuje, že ani na aukcích si člověk nemůže být úplně jistý pravým původem díla a i zde je potřebná opatrnost.
Jak upozornil Vít Kalvoda v jenom ze starších článků na serveru Investujeme.cz, na českém trhu se objevuje velké procento falzifikátů a jedním z řešení je pak nákup děl od samotných autorů. V takovém případě může být výhodou i nižší pořizovací cena u mladších autorů, jejichž díla mohou mít v budoucnu velmi dobrý růstový potenciál. Odhadnout, který mladší autor bude v budoucnu hvězdou, je však také trošku o náhodě a i když máte jistotu, že ve vaší sbírce je originál, jeho cena nakonec v budoucnu nemusí růst tak, jak bychom si přáli. Poslední možností je pak nákup děl na výstavách a v galeriích, kde jsou ale ceny poněkud vyšší.
To, že ne každá investice do uměleckého díly musí zaznamenat rychlý zisk, dokazuje také neúspěšná aukce obrazu francouzského umělce Georgese Braquea Ovoce, džbán a dýmka z roku 1924. Ten byl loni vydražen v Čechách za více než jedenáct milionů korun, na únorové dražbě v londýně však nakonec vydražen nebyl (odhadovaná suma byla 7,7 až 10,4 milionů korun bez provize aukční síni). A není to výjimečný případ.
Investice do umění může být zajímavým alternativním způsobem zhodnocení peněžních prostředků. Každý potenciální investor si ale před nákupem uměleckého díla musí uvědomit určitá specifika, která mohou mít na konečný výnos jak pozitivní, tak i negativní vliv.
