Lidská paměť je krátká, vzpomínky blednou a prožité události upadají v zapomnění. Vzpomínky sice vybledly, ale záznamy v kronikách měst a obcí jsou tichým svědectvím z doby Velké deprese. Toto svědectví dokládá, že tehdejší krizi doprovázely podobné projevy jako krizi dnešní, a to i přesto, že produktivita, technologie, způsob života a společenské instituce se od té doby značně proměnily.
Dopad krize na život v obcích a městech
Historie obce Pěnčín, uvedená na obecních webových stránkách, třicátá léta dvacátého století popisuje těmito řádky: "Hospodářská krize 30. let poznamenává i naši obec. Práce je stále méně, protože mnoho firem z nedostatku finančních prostředků krachuje a každé nové podnikání končí vlastně neúspěchem a ztrátami."
Hořepnický zpravodaj z dubna 2009 cituje z obecní kroniky a vzpomíná na tehdejší pokles cen zemědělských komodit v cenách za metrák (100 kg): "V roce 1931 se přiostřovala hospodářská krize. Ceny zemědělských produktů značně poklesly, žito se prodávalo za 80 – 90 Kč/q, oves 90-95 Kč/q a brambory za 15 Kč/q. Ale tento pokles cen nepocítili konzumenti. V živnostech nastala úplná stagnace. V našem zemědělském kraji platí stále: „nemá-li sedlák, nemá nikdo“.Sedláci neměli, tak nekupovali."
Kronikář obce Žernovník v roce 1931 zapsal: "V tomto roce začala velká hospodářská krize. Na polní hospodářství jsou majitelé pozemků nuceni hodně doplácet, přestože daně byly zvýšeny. Továrny zastavily výrobu, začalo propouštění a velká nezaměstnanost."
V Čáslavicích se i přes hospodářskou krizi a hospodářský útlum dařilo lihovaru: "Na druhé straně si ale velmi dobře vedl lihovar na Sádku, kde se počet členů rozšířil na 59 akcionářů a bylo vypáleno 1.085 litrů lihu a zpracována 80 vagónů brambor."
REKLAMA
Hospodářská krize, které předcházely experimenty s měnovou politikou, burzovní krach a finanční krize, se dotýkala snad všech obcí a měst v tehdejším Československu. V Mutěnicích kronikář zaznamenal: "Na prahu třicátých let postihla i Mutěnice nelítostná hospodářská krize. Citelně zasáhla obyvatele dělnických a dalších profesí spojených s průmyslem, dopravou, živnostenským a obchodním podnikáním, ale též negativně se dotkla základního hospodářského odvětví obce – zemědělství."
Podle historických vzpomínek obce Lukavice nastala i krize na trhu s dřevem: "Dřevní obchod utrpěl větrnou smrští dne 4. července 1929 a pak sněhovými a větrnými polomy v roce 1930. Obě kalamity zasáhly katastrofálně do dřevních zásob severovýchodních Čech a celé Českomoravské vrchoviny, takže se za krátkou dobu nahromadilo ohromné množství dřeva, jdoucí do milionu m3. Tyto ohromné zásoby, nepatrný export do ciziny, dovoz levného dříví z Ruska a Polska, ochabnutí stavebního ruchu a všeobecná hospodářská krize, způsobily téměř úplnou stagnaci na dřevním trhu."
Krize se postupně dotkla všech, což dokládá i historie obce Stašov: "V roce 1931 byla majitelka dvoru v Kočvarech z finančních důvodů nucena odprodat část svých pozemků. V roce 1932 postihla krize již všechny dělníky v obci. Cementárna a železárna v Králově Dvoře pracovala omezeně stejně i důl Hrouda, ze kterého byli dělníci přeloženi do Kladna a Chrustenic."
Nezaměstnanost jak doprovodný jev hospodářské krize
Sborník muzea Karlovarského kraje dobu třicátých let shrnuje komentářem a dává ji do souvislosti s děním v Sudetách: "Hospodářská krize 30. let postihla i Plesnou a místní Čechy. Někteří se ocitli bez práce, panovala bída a hlad. Objevují se také první náznaky napjatějších vztahů: „V této době začíná býti na hranicích velmi horká půda…“"
REKLAMA
Bídu nezaměstnaných dokládá zápis, který učinil stašovský kronikář: "V obci vidíme mnoho cizích prosících nezaměstnaných a skupinky hudebníků a zpěváků, kteří hudebními produkcemi snaží se uhájit těžký život… Smutně působí řady ubohých prosících příslušníků rodin nezaměstnaného dělnictva. Většina s velkým sebezapřením odhodlala se k tomuto kroku, aby dětem vyprosila chleba. Tím však smutnější, že se najdou lidé, kteří od prahů je odhánějí."
Podobně hovoří kronika obce Stříbrná: "Koncem roku 1929 bylo v něm. obecní kronice zaznamenáno 179 nezaměstnaných. Následujícího roku se počet zvýšil na 403 osob, 285 mužů a 118 žen. Nouze se stále stupňovala. Ke zmírnění bídy byla zorganizována vyvařovací akce, dětem byly rozdány boty a oděv, vznikl výbor pro trpící."
Na rostoucí počet nezaměstnaných upozorňují i kronikáři z jiných obcí a měst, v záznamech jsou i doklady, jak byla nezaměstnanost řešena, jaká opatření na podporu nezaměstnaných byla činěna. Zápis o této těžké době v ekonomických souvislostech učinil i stašovský kronikář: "…v důsledku velké hospodářské krize začala stoupat nezaměstnanost. Ta nebyla nejprve příliš pociťována, protože většina obyvatel Stašova pracovala u státních drah, kde se nepropouštělo. Ale již v roce 1931 začal propouštět své zaměstnance důl Hrouda u Zdic a následně i cementárna v Králově Dvoře. K těmto nezaměstnaným se záhy přidali sezónní dělníci, zedníci a jiné profese postižené krizí."
Kriminalita a krádeže
Teoretická úvaha vede ke konstatování, že v těžkých dobách, kterými doby hospodářského útlumu jsou, roste počet těch, kteří se dostávají do těžkých životních situací a jsou motivováni se při uspokojování svých potřeb uchýlit ke krádežím a páchání trestných činů. Že k tomu docházelo i v době Velké deprese, dokládají i záznamy v kronikách.
REKLAMA
V kronice obce Stříbrná se píše: "Krádeže dřeva se množily. Dokladem jsou protokoly četnické stanice v Silberbachu: „Anton Köhln ze Silberbachu č. 625 odcizil 16. 5. 1935 z lesa katastru Nová Ves dříví v ceně 5 Kč. Dříví bylo zabaveno a uschováno u lesní správy města Kraslic. Čin byl spáchán z nouze."“
Historická vzpomínka z Rájce-Jestřebí uvádí: "Situace se začala podepisovat na duševním zdraví občanů, případ z Rájce je z května 1933, kdy se na hřbitově zastřelil místní hrobník. Jiným způsobem danou situaci řešili neznámí pachatelé. Množili se krádeže potravin, například 50 kg masa řezníkovi p. Tesařovi nebo několik demižonů rumu odcizené hostinskému p. Černému. Pachatele se nikdy nepodařilo vypátrat."
Finanční problémy a rozpočtové schodky
Hospodářský útlum, ve třicátých letech doprovázený klesajícími cenami (deflací) a neochotou bank i spořitelen poskytovat úvěry, úzce souvisí i s financemi a financováním. Ohroženy byly, a s potížemi se potýkaly, jak rozpočty rodinné, tak i obecní a státní.
Dopady hospodářské krize na finance dokládá třeba Mutěnická kronika: "Krizi totiž od počátku provázel a v podstatě způsoboval značný pokles cen potravin, především obilí. Občané neměli dostatek peněz na zaplacení daní, nájmů z polí a jiných potřeb a hledali vhodné půjčky. V té době zařizovali si také elektrické světlo, pořizovali si také elektrické motory. Obecní nájmy neměli čím splácet a ještě měli povinnost z dlužných nájmů platit 8% úroky, neboť obec si musela vypůjčit na placení výdajů."
O napjaté situaci obecního rozpočtu hovoří kronikář ve Hvozdci: "Ceny hospodářských produktů jsou značně nižší proti výrobkům průmyslovým, takže krize dolehla tíživě i na stav rolnický. Tj. příčinou zhoršených poměrů finančních v obecním hospodaření. Proto obec nedostává včas platebním povinnostem, zvl. kulturním (obecní knihovna, škola.)." Kronikář pokračuje: "1931. Všeobecná hospodářská krize trvá dále. Její následky zasahují i školu. V jiných letech bylo možno uzavřít školní účty vždy k poslednímu prosinci. Poslední rozpočtová splátka za minulý rok byla obcí vyplacena teprve v červnu letošního roku. Dříve nebylo peněz."
Skutečnost, že zadlužení veřejných rozpočtů narůstalo, zaznamenal kronikář v Pěnčíně: "Neúroda v důsledku častého sucha, klesající ceny obilí a masa velmi negativně zasahují zemědělce a hospodaření se stává ztrátovým. Dluhy obce záložnám v Pěnčíně, Laškově a v Konici činí koncem roku 1935 Kč 217.984,-."
Veřejné rozpočty se tehdy dostávaly do dluhové pasti, úhrady rozpočtů byly financovány nejen půjčkami, ale i zaváděním nových daní a poplatků (dávka z piva, plakátovací poplatky, poplatky za úřední výkony, exekuční poplatky). V kritických okamžicích, které nastaly pak bylo rozhodnuto o financování vládního dluhu prostřednictvím "tištění" dodatečných peněz, tedy monetizací dluhu.
