Bez běžného účtu se dnes obejde málokdo. Banky si jsou této skutečnosti dobře vědomy, a tak lidé za běžný účet platí a platí… mnohdy mnohem více, než by museli. Důvodem je přílišná strnulost a nepružnost klientů. Podle včera zveřejněné studie Evropské komise o nákladovosti běžných účtů v Evropské unii v letech 2006 až 2007 změnilo svou banku jen 9 % klientů. To je výrazně méně, než kolik lidé mění kupříkladu pojišťovnu s autopojištěním – těch ke změně pojišťovny ve stejných letech přistoupilo rovných 25 %.
Důvod rozdílu mezi fluktuací klientů u autopojištění a běžných účtů je zřejmý. Zatímco u povinného ručení či havarijního pojištění klient přichází až do pojistné události do styku s pojišťovnou jen prostřednictvím platby pojistného (shodou okolností nejčastěji z běžného účtu), s bankou a běžným účtem „komunikuje“ zpravidla několikrát měsíčně – a prostřednictvím platební karty nezřídkakdy i denně. A v takovém případě hrají významnou roli i další faktory, než je pouze cena.
Cenu bankovních služeb může převážit dostupnost poboček a bankomatů, šíře služeb nabízených bankou – zejména těch, které klient využívá (čím více služeb klient užívá, tím hůře se mu odchází), nebo administrativní náročnost změny (nutnost nahlásit změnu účtu zaměstnavateli a dalším případným plátcům, nové nastavení inkas a trvalých příkazů apod.). Nezanedbatelným je také zvyk, kupříkladu při využívání internetového bankovnictví nebo při komunikaci se „svou“ osobní bankéřkou.
Cena bankovních služeb v ČR a v Evropě
Vyplatí se ale změnit banku? Podle studie poplatků za běžné účty Evropské komise se Česká republika z 27 zemí umístila na 7. nejhůře hodnoceném místě. Zejména v perspektivě skutečnosti, že ve studii bylo zahrnuto pouze 5 v Česku působících bank a že lze nalézt banky s nulovou cenou za základní služby lze očekávat, že se změna může spíše vyplatit.
Grafy 1: Porovnání ročních nákladů na základní bankovní služby v EU (v EUR)
REKLAMA
Poznámka: Hodnoty jsou uvedené pro aktivního, průměrného a pasivního klienta.
Zdroj: Data collection for prices of current accounts provided to consumers, European Commission
Nejvyšší poplatky jsou bezkonkurenčně v Itálii, které zdatně sekundují Španělsko a Francie. V Česku se pohybují u pasivního klienta od méně než 15 EUR po téměř 80 EUR ročně, u aktivního řádově od 110 EUR do 175 EUR ročně. Z těchto údajů by se dalo usuzovat, že se hledání levnějšího účtu vyplatí spíše pasivním klientům (mohou ušetřit až přes 80 %, kdežto aktivní „jen“ 37 %). Pokud ovšem nabídky běžných účtů rozšíříme i na menší banky než 5 největších, úspory u aktivních klientů mohou být výrazně vyšší.
REKLAMA
Rozdíl mezi nejdražší a nejlevnější bankou činí přibližně 65 EUR v ročních nákladech. To odpovídá přibližně 1690 Kč (140 Kč/měsíc), kterou klient může ušetřit za cenu změny banky a s tím spojenými náklady.
Jak banku vybrat? Obtížně…
Cena služeb je jen jednou z oblastí, kterými se studie zabývá. Velmi důležitá je též transparentnost a jednoduchost sazebníků bank. A v té banky velmi často selhávají. Možná není náhodou, že v zemích, kde jsou sazebníky méně přehledné, jsou ceny bankovních služeb vyšší.
Graf 2: Cena bankovních služeb k transparentnosti a jednoduchosti
Zdroj: Data collection for prices of current accounts provided to consumers, European Commission
REKLAMA
Stran transparentnosti si české banky nestojí příliš dobře. Autoři studie museli banky kontaktovat s doplňujícími dotazy v 80 % případů, čímž se spolu s polskými zařadily na šestou příčku nejhorších bank. Ovšem ani průměr Evropské unie není nikterak lichotivý, když musely být banky v průměru kontaktovány v 66 % případů. Nejlépe si v tomto ohledu vedou německé banky s 30 %.
Nízká transparentnost a faktická nemožnost porovnání poplatků mezi bankami je dalším důvodem, proč klienti často setrvávají u banky, nad jejíž poplatkovou politikou sice neustále spílají, ale na niž si již zvykli.
Má smysl se poplatky zabývat?
Odpověď na otázku, zda má smysl se bankovními poplatky za běžný účet zabývat, není jednoznačná – vždy závisí na konkrétní situaci domácnosti. V některých případech může i uspořených 140 Kč/měsíc (či obdobná částka, nemá-li domácnost vhodně zvolené základní bankovní služby) pomoci řešit obtížnou situaci – ovšem téměř vždy pouze v koordinaci s dalšími úspornými opatřeními.
U klienta, který řeší několikatisícové měsíční přebytky nebo hypotéku s desetitisícovou splátkou, mohou být uspořené stokoruny kapkou v moři, kterou ani neocení – a nebo v případě hypotéky mnohdy ani ocenit nemůže, neboť si hypoteční banka klade podmínku vedení běžného účtu.
Nemůže být ani opominuto, co klient od banky či účtu očekává. Vyžaduje-li klient z malého města osobní kontakt na pobočce, může být odkázán využívat služby jediné banky, která v dané lokalitě působí. Potřebuje-li kontokorent, nemusí u nové banky obdržet úvěr v dostatečné výši.
Poplatky: Jsou opravdu vysoké?
Diskuse o výši poplatků a jejich přiměřenosti, složitosti a netransparentnosti je vedena roky. A zřejmě další roky vedena bude. Od doby, kdy v České republice působí finanční instituce nabízející základní služby zdarma, ji ale vnímám za nadbytečnou. Každý klient má možnost volby: Spokojí se se základními službami, které bude využívat bez poplatků? Nebo chce využívat služby banky, na kterou si zvykl, přestože není spokojen s cenou?
Je to podobné, jako by klient požadoval automobil za základní cenu, ovšem očekával jeho plnou výbavu…
