Základy osobních financí: Kdy investovat peníze?

Na internetu bývají a jsou diskutována všemožná témata. V diskusi na „internetové poradně“ je například probíráno téma, kam uložit větší částku peněz. Objevily se zde zajímavé rady a komentáře, které zachycují různé úhly pohledu a jsou vhodné pro zamyšlení se o některých principech osobních financí.

Původní položená otázka zněla takto:  „(..) potřebovala bych si na dobu netuším však jakou uložit nebo do něčeho vložit peníze tak, abych mohla vybrat pokud možno do týdne, co bych potřebovala, a abych na tom místě měla bezpečí, že tam budou, a měla z tohoto vkladu také nějaký úrok, aby mi peníze neztrácely hodnotu. Jednalo by se okolo 200 – 300 tis. Kč.“

Dále jsou v uvozovkách uvedeny rady či komentáře, které diskusi zazněly. Rady či komentáře jsou uvedeny v gramaticky upravené podobě, bez slovního balastu a reklamy. Příslušná rada nebo komentář je doplněna příkladem úvahy a doporučením z oblasti osobních financí, které souvisí s tím, kam je nejlepší s ohledem na dané okolnosti peníze investovat.

Komentář č. 1: „Já bych peníze rozdělil, část nechal na běžném účtu pro spotřebu a část dal na nějaký dlouhodobý produkt, který má smysluplnější úročení než spořící účet. Ale všechno je závislé od toho, co vlastně tazatelka s penězi plánuje dělat, a to nám neřekla.“

Souhrnně řečeno, správa osobních financí vyžaduje znát, co chceme se svými penězi dělat, zvládnout každodenní finance a rozpočet, vytvořit si finanční rezervu a hledat vhodné investice („dlouhodobé produkty“) pro lepší zhodnocení.

^REKLAMA

Komentář č. 2: „Osobně bych si asi za situace přebývajících 200 – 300 tisíc Kč nechal řekněme 50 000 Kč na běžném účtu "pro radost" a pro zbytek hledal jiné uplatnění. I v téhle době je stále výhodné stavební spoření (tam to máš ale vázané na několik let, je tam ale jistý zisk).“

Z filozofického pohledu i pohledu udržení duševního zdraví je vynaložení nějaké části svého příjmu „pro radost“ důležité. Pracujeme-li, pak nepracujeme pro samotné peníze, ale pro uspokojení našich potřeb. Abychom z dlouhodobého hlediska co nejekonomičtěji uspokojovali naše potřeby, měli bychom finančně plánovat.  

Jakou část našich příjmů na co vynaložíme, závisí na naší osobní situaci, na našem hodnotovém žebříčku, což vše by se mělo ve finančním plánu odrazit. V dostupné (tedy likvidní) podobě pro financování výdajů v průběhu roku je zapotřebí držet jen částku do určité výše. Pro zbývající peníze nad limit takové částky (finanční rezervy) je vhodné hledat jiné uplatnění, zamezující znehodnocení peněz a ztrátu kupní síly.

Stavební spoření, vzhledem ke státní podpoře a jistému fixnímu úroku, může být jedním z instrumentů, který bude pro dlouhodobější zhodnocení použitelný. I zde vše souvisí s finančními cíli a plánováním, pokud vkládáme peníze do stavebního spoření, pak bychom měli plánovat, že se ke svým penězům beze ztrát dostaneme až po šesti letech.

Komentář č. 3: „Podle příruček o osobních financích, co jsem zatím četl, tak radí (a myslím, že rozumně), že člověk by částku na půl roku až rok výdajů domácnosti neměl investovat do nějakých složitostí, ale měl to jako rychle dostupnou rezervu, nejlépe normálně na termíňáku.“

Ano, s rezervou asi na půl roku výdajů lze plně souhlasit. Souhlasit však nelze s jejím uložením na termínovaný vklad, kde v případě potřeby peněz nejsou peníze pohotově dostupné (likvidní). Buď to není možné, nebo se za předčasný výběr musí zaplatit pokuta. Rezerva musí být pohotově a rychle dostupná pro případ nouze a potřeby.

^REKLAMA

Komentář č. 4: „Peníze na každém účtu ztrácejí hodnotu, pokud nejsi zkušený makléř a neinvestuješ do komodit, které vynášejí.“

Je pravda, že peníze v soudobém finančním systému v čase ztrácejí hodnotu a kupní sílu, protože jsou ředěny nově emitovanými penězi. Proto není obecně výhodné držet větší částky peněz v podobě bankovních vkladů bez jejich zhodnocení v podobě úroků. Částky peněz větší než finanční rezerva je obvykle vhodné investovat, tedy vložit do jiného majetku (aktiv), jako jsou například akcie, nemovitosti, komodity nebo podílové fondy.

Ano, investování vyžaduje určitou zkušenost. Kdo například nakoupí v nesprávný čas, může zjistit, že nakoupil za nejvyšší ceny, které se propadly, a jeho prostředky byly znehodnoceny a ztraceny.

Komentář č. 5: „Preferuji volné finance uložit v nemovitostech, menší částky v pozemcích. Ovšem je třeba mít schopného člověka, který posoudí kvalitu a případný výnos. A to já v rodině mám.  Ale to je víceméně dlouhodobý vklad.“

Ano, volné finance, které převyšují finanční rezervu a úhradu každodenních potřeb, je vhodné investovat do vhodného majetku. Toto ovšem neplatí vždy a za každých okolností. S ohledem na sledované finanční cíle existují i výjimky. Pokud například víme, že budeme za rok kupovat byt, pak je nesmysl peníze investovat třeba do akcií, kde v takovém investičním horizontu existuje vysoké riziko propadu hodnoty a tedy ztráty.

Finanční poradce, ve kterého má klient důvěru, by měl být právě tím schopným člověkem, který dokáže s ohledem na klientovy potřeby a finanční cíle vhodně poradit.

^REKLAMA

Komentář č. 6: „Pošlu vám číslo účtu, kam to můžete poslat… pokud mi to tam necháte aspoň 6 měsíců pošlu vám koťátko.“

V diskusi, kde se komentář objevil, to bylo míněno asi jako vtip. S ohledem na objem peněz, které lidem leží na špatně úročených účtech, tito lidé vlastně své bance dávají darem část kupní síly svých peněz. Banka jim za to nedá koťátko, ale třeba blahopřání k narozeninám nebo k Novému roku. Proč by banka nevynaložila dvacet korun na zaslání takového přání, když výnosy z klientových neúročených nebo špatně úročených peněz náklady na takové přání převýší i tisícinásobně?

Komentář č. 7: „To chce udělat si jasno, co s těmi penězi mám v plánu. Pokud počítám, že je budu průběžně utrácet a "užívat si je", tak je dám na svůj normální účet. Ten rozdíl v úročení spořícího/běžného účtu mi nestojí za to papírování kolem.“

Vyjasnit si finanční cíle, čeho chceme v budoucnu dosáhnout a co budeme potřebovat financovat, je důležité. Peníze, které potřebujeme průběžně utrácet, jsou řízeny v rámci osobního rozpočtu, třeba metodou autopilota. Peníze, které tvoří finanční rezervu, nebo částky, které jsou odkládány stranou, například za účelem budoucí dovolené, je výhodné ukládat na lépe úročené účty, třeba účty spořící. S názorem diskutujícího, že rozdíl v úročení za to nestojí, by v některých případech šlo polemizovat (viz. následující komentář).

Komentář č. 8: „Za současného úročení nemá u takovéhle částky velký smysl řešit speciální účet – zvlášť za situace, kdy nemá jasno, jestli ty peníze utratí, nebo bude dále spořit. Být ta suma o nulu větší, tak možná.“

Pokud bychom dnes uložili 300 tis. Kč na vhodně zvolený bezpoplatkový spořící účet, pak bychom na úrocích, za předpokladu setrvání úrokové sazby na 2,5 % ročně, získali 6 400 Kč za rok. Takový úrokový výnos je částka, kterou člověk jen tak na ulici nenalezne, a smysl najít si ten správný spořící účet pro zhodnocení volných prostředků má.

Pokud by například tato suma dočasně volných peněz byla rezervou na pořízení automobilu, mohlo by být záměrem čekat na vhodnou příležitostnou koupi. Finančním cílem v takové situaci je mít příslušnou sumu pohotově k dispozici, čehož řešením může být nevázání peněz (třeba v podobě termínovaného vkladu). Takové peníze mohou čekat na spořícím účtu na okamžik koupě, kdy budou potřeba.

K některým bezpoplatkovým spořícím účtům dnes vydává banka či záložna i platební kartu, což znamená pohotový likvidní přístup k penězům, které jsou úročeny až do okamžiku jejich výběru.

Komentář č. 9: „Máš nejrůznější investiční fondy (nemyslím samozřejmě "střelce" co ti slíbí 50% zisk ročně, ale 5 – 10 % je podle mě bezpečná investice), můžeš samozřejmě i zkusit začít podnikat a zhodnotit své peníze takhle.“

Diskutující chtěl pravděpodobně poukázat na to, že existují různé možnosti investování. Obvykle lze pro uložení a investování prostředků vybírat mezi různými typy investičních aktiv (nemovitosti, akcie, podílové fondy, komodity, měny, rozjezd vlastní firmy).

Konstatováním „5 -10 % je podle mě bezpečná investice“, diskutující pravděpodobně myslel varování, že slibuje-li někdo zhodnocení vyšší než 10 %, je to riskantní a nebezpečné. Obecně platí, že čím větší výnos (zhodnocení), tím větší existují rizika.

Komentář č. 10: „Pokud by se investovaly do bydlení, tak by se mohlo hodit i to stavební spoření a použít ho třeba i na úvěr, ale jestli třeba plánuje koupit auto a jen neví jestli za měsíc nebo za 1/4 roku, tak za tu dobu stejně peníze nijak smysluplně nezúročí (možná tak na burze, ale s ohromným rizikem že o vše přijde).“

Nevíme-li, za jak dlouho budeme peníze potřebovat, nemáme vyjasněny finanční cíle, je těžké vybrat nejvhodnější způsob uložení peněz. Snaha zhodnotit peníze na burze v průběhu krátké doby bývá označována jako spekulace, s varovným dovětkem, že spekulace není investováním. Ten, kdo hovoří o možnosti zhodnocení peněz na burze, by měl jedním dechem dodávat, že „minulé výnosy nejsou zárukou výnosů budoucích“ a že i když poslední dobu kurzy rostou, neznamená to, že nemohou zítra, pozítří nebo za měsíc spadnout. Kdo sem vloží prostředky, nese riziko.

Komentář č. 11: „Do akcií a nemovitostí se investují až další peníze, které už člověk může nějakou dobu postrádat.“

Investování je záležitostí spíše dlouhodobější. Kupujeme-li dnes nějaké akcie s vírou či zaručenou informací, že za půl roků půjdou nahoru, nejsme investory, ale spekulanty. Pastí nejenom pro spekulanty jsou zdánlivě levné půjčky na investice do aktiv, jejichž hodnota zdánlivě neustále roste.

I když hodnota nemovitostí, akcií nebo komodit dlouhodobě roste, neznamená to, že tento růst bude trvat věčně. Mohou nastat situace, kdy půjčky zdraží a ceny aktiv propadnou. Právě takové doby pesimistických propadů se pohledem ve zpětném zrcátku ukazují jako doby nejvýhodnější pro dlouhodobé investice. Pro takovou investici ovšem nejsou vhodné peníze, které má rodina uschovány pro deštivé časy, ale jen peníze, které lze dlouhodobě postrádat.