Austrálie je vyspělou ekonomikou, jejíž akciový trh roste mnohem rychleji, než je u ekonomicky rozvinutých států běžné. A to nejen za několik posledních let, ale celé minulé století.
Tato země, která k velkému růstu nikdy mnoho předpokladů neměla, se ale v minulosti dokázala vyrovnat s nepřízní klimatu, nevýhodou velkých vzdáleností a rozptýleností své populace, přebytkem nerostných surovin i postupným ekonomickým zaostáváním.
V druhé polovině 19. století spočívala veškerá ekonomická aktivita australských kolonií v těžbě několika surovin – zlata, stříbra a mědi. Slabá ekonomická diverzifikace ovlivňovala podobu místních akciových burz, na kterých se zpočátku obchodovalo prakticky jen s akciemi těžařských společností.
Většina těchto burz byla zakládána v blízkosti dolů a zanikala hned po jejich vytěžení. Pro akcionáře to byly pohádkové časy. Především zlaté doly byly značně ziskové a na akciích vyplácely tučné dividendy.
Například jeden z nejbohatších rozdělil v roce 1899 akcionářům dividendu vyšší než 5 milionů liber. Pokud bychom tuto částku přepočítali na dnešní ceny a zohlednili inflaci, jednalo by se o více než 370 milionů liber.
Závislost na zemědělství a komoditách vystavovala ekonomiku nestabilitě a neposkytovala záruku uspokojivého růstu. Cílem nové hospodářské ekonomiky proto bylo zvýšit zaměstnanost v průmyslu a udržet vysokou úroveň růstu reálných mezd jako v dobách prosperity.
S rozvojem nových odvětví se na burzu dostaly akcie výrobců parní technologie, moderních těžařských strojů, ale i akcie bank, pojišťoven, stavebních společností a výrobců nápojů. S akciemi většiny těchto firem se na burze obchoduje dodnes.
S ekonomikou se měla diverzifikovat i burza, a to i díky bariérám, které Austrálie kladla konkurenci zahraničních firem, aby vybudovala svůj domácí průmysl.
Vláda sice mohla bránit zahraničnímu obchodu a smířit se tak s jeho klesajícím podílem na růstu ekonomiky, ale už nemohla chránit domácí burzu před nepříznivým vývojem na světových trzích.
Stejně jako Evropa a USA byla i Austrálie zasažena velkým burzovním krachem z roku 1929, ropnou krizí, Černým pondělím nebo asijskou bublinou. V některých případech ztrácela i víc.
Jak lze potom vysvětlit lepší dlouhodobou výkonnost australských akcií, jejich nízkou pravděpodobnost ztráty a velmi příznivé rozložení výnosů?
Na nadvýkonnosti mají svůj podíl nejspíše následující ekonomické události:
1) Rostoucí britské investice na počátku 19. století. Raný růst Austrálie byl závislý na pastevectví a vývozu vlny a zlata, především do Velké Británie, odkud zase do země proudila pracovní síla a kapitál.
Cizí peníze pomáhaly financovat technologický pokrok, který přispíval k větší návratnosti investic. Zemědělci začali pěstovat odolnější odrůdy pšenice a přepravovat potraviny v mrazících boxech. Australský index ASX měl výborný start, zatímco americký S&P nebo Dow Jones Industrial vykazovaly do roku 1920 jen mírný růst.
2) Lehčí průběh recese během Velké hospodářské krize. Rostoucí produktivita v průmyslu a částečně také devalvace australské libry zmírnily negativní dopady přerušení investic z Británie, absence vládního plánu na obnovu ekonomiky a pasivní moneterální politiky banky, která ze strachu z inflace odkládala snížení sazeb.
V roce 1934 překročilo HDP opět svoje historické maximum. Australský akciový index, který propadl výrazně méně než ostatní trhy, se dostává nad své maximum již v říjnu 1934, ale oba americké indexy až v 50. letech.
Od druhé poloviny minulého století živilo australský trh několik komoditních boomů. Díky nim však Austrálie nemohla získat trvalý náskok, protože ve většině případů byl růst akcií zpomalen praskající bublinou.
V 50. a 60. letech byla objevena velká naleziště průmyslově dobře využitelných surovin – železné rudy, uranu, bauxitu a ropy. Akcie ze sektoru těžařských společností rostly mezi lety 1958 až 1968 v průměru o 25 procent ročně.
Jednou z nejrůstovějších byla i společnost Poseidon, která objevila naleziště niklu právě v době, kdy nabídka největšího kanadského dodavatele nestačila pokrýt poptávku, zvýšenou válkou ve Vietnamu.
Prodejní cena niklu rychle rostla a cena akcií Poseidon prudce stoupala s každou zprávou, která oznamovala nové objevy. V září 1969 stála jedna akcie 80 centů, zatímco v únoru již 270 dolarů.
Prudce rostly akcie i dalších společností, většinou ale jen proto, že měly pronajaté doly v blízkosti naleziště Poseidonu. Ve skutečnosti některé z dolů nebyly ani zprovozněné ani pronajaté.
Sen o nesmírném bohatství se rychle rozplynul, jakmile vyšlo najevo, že jsou zásoby niklu nižší, než se původně předpokládalo (Poseidon vlastnil pouze jeden jediný důl), dále že náklady na těžbu převyšují odhad a že cena niklu pokračuje ve svém poklesu.
Vzhledem k vysoké tržní kapitalizaci Poseidonu a podobnému osudu dalších firem, následoval rychlý a prudký pokles akcií z těžařského sektoru. Průměrný roční růst, který za předchozí desetiletí dosahoval 25%, se snížil na polovinu.
Největší komoditní boom v poválečně historii proto nemohl zvýšit náskok Austrálie nad ostatními trhy. Podobně také komoditní boom z přelomu 80. let způsobil, že se australské akcie po větším růstu zase poslušně vrátily na růstovou trajektorii typickou pro vyspělý svět.
Naopak, od poloviny devadesátých letech začala Austrálie silně zaostávat na cestě k technologickému boomu. Jako jedna z mála vyspělých ekonomik zůstala ušetřena nejen růstu nejnovějších sektorů, ale i jejich následného poklesu. Za období, kdy americké a evropské akcie klesly na polovinu, australské zůstaly na svém. Pravděpodobně to bylo vůbec poprvé, kdy se velká globální akciová krize nepřenesla na australský trh.
Díky bublině a dalšímu růstu komodit získaly australské akcie za posledních deset let výrazný náskok, který spolu s nízkou volatilitou vytváří iluzi dokonalého trhu. Když se ale podrobně podíváme na rozložení burzy a největší obchody, je vývoj více ovlivňován jedním sektorem.
Z dvaceti největších obchodů provedených 9. února připadala podle jejich hodnoty i zobchodovatelného objemu necelá polovina na akcie surovin. Převaha tohoto sektoru, jehož volatilita je spíše nižší (ale ne nízká), nezvýšila volatilitu celého regionu. Ani korelace cen australských akcií a komodit nedokazuje vzájemnou dlouhodobou závislost.
Nicméně z grafu je zcela zřetelně vidět, že se trendy na obou trzích podobají a mění v některých případech současně. Nezapomínejme proto, že předchozí komoditní boomy k žádnému trvalém náskoku nevedly, a že o dlouhodobém růstu vždy rozhodovaly fundamentální faktory.
 |
Zdroj: indexy MSCI Australia, MSCI Europe, S&P500, MSCI Japan (data od 30.1.1997 do 2.2.2007)
 |
Zdroj: indexy MSCI Australia, GSCI Commodity, S&P500, (data od 31.12.1974 do 30.1.2007)
