V první části volného cyklu na téma pojištění profesní odpovědnosti pod názvem Ochrana klienta, nebo zprostředkovatele? jsme se zabývali obecnými důvody vedoucími státy k tomu, že některým profesionálům zákonem nařizuje aby uzavřeli pojištění odpovědnosti za škodu, kterou při své činnosti mohou způsobit svým především svým zákazníkům.
Dnes se podíváme na základní principy (techniky) pojištění odpovědnosti ve vztahu k běhu času.
Na rozdíl od majetkového pojištění patří pojištění odpovědnosti mezi tzv. "dlouhá rizika", kdy pojistná událost může nastat až po velmi dlouhé době po uzavření pojištění. V tom se odpovědnost trochu podobá životnímu pojištění.
Jaký je vztah mezi dobou pojištění a vznikem pojistné události?
V pojištění profesní odpovědnosti je v současné době možné najít na trhu dva základní principy sjednávání pojištění.
Pro znázornění jejich rozdílů a pro lepší pochopení jednoho z možných průběhů řešení složitější škody je vhodné zobrazit její časovou osu (kliknutím zvětšíte obrázek):
 |
A příčina škody (zde vzniklo vlastní pochybení pojištěného)
B vznik škody (poškozenému vznikla reálná škoda, ale zatím ji nikomu neoznámil)
C poškozený uplatnil vůči pojištěnému konkrétní nárok na náhradu škody
D datum nahlášení škody pojistiteli
a) princip příčiny škody (angl.: loss occurrence)
Při tomto způsobu sjednávání pojištění se pojistné krytí vztahuje na všechny události, jejichž prvotní příčina nastala v době trvání pojistné smlouvy.
V zobrazeném příkladu by tedy pojistná smlouva musela být v platnosti v roce 1999. Kromě tohoto klasického pojetí existuje i upravené pojištění na principu příčiny, při jehož uplatnění by pojistná smlouva musela platit od 1. 1.2000 s retroaktivitou od 1. 1.1999, ovšem pojištěný by při uzavření smlouvy o příčině škody nevěděl.
Klient při tomto způsobu sjednání smlouvy nemusí být pojištěn, pokud již činnost nevykonává – pojištění je platné až do doby promlčení nároků na náhradu škody.
Lze snadno přejít od jedné pojišťovny ke druhé, ovšem klient nemá jistotu, že v případě vznesení nároku na náhradu škody po několika letech bude jeho minulá pojišťovna ještě existovat nebo bude schopna vyplatit plnění.
Pojišťovna pak při tomto režimu není schopna kvalitně tvořit rezervy na možné škody z minulosti a reagovat na změny v právním pohledu soudů na odpovědnost. To vedlo postupně k tomu, že zejména u pojištění finančních rizik se stále více od tohoto principu pojištění ustupuje ve prospěch principu vznesení nároku.
b) princip vznesení nároku (angl.: claims made)
Při tomto způsobu sjednávání pojištění se pojistné krytí vztahuje na všechny události, kdy ke vznesení nároku na náhradu škody poškozeným dojde poprvé v době trvání pojištění a zároveň tento nárok musí být důsledkem porušení povinností, které nastalo buď v době trvání pojištění, nebo v určeném časovém období předem (retroaktivní období).
Vznesení nároku musí být pojišťovně oznámeno buď v době trvání pojištění, nebo v definované době po jejím skončení.
Nárok na náhradu škody by dle principu "claims made" podle daného příkladu vznikl například tehdy, pokud by pojistná smlouva platila jen v roce 2001, ale retroaktivní datum by bylo 1. 1. 1999 a ve smlouvě by bylo ujednání o možnosti ohlásit pojistiteli vzniklou škodu do tří měsíců po ukončení pojištění.
Předpokladem plnění pojišťovny by pochopitelně bylo, že v době uzavření smlouvy pojištěný o vzniku škody (bod B) nevěděl.
Sjednání této smlouvy a přechod k jiné pojišťovně je sice trochu složitější, ale vhodným ujednáním lze dosáhnout prakticky velmi podobný rozsah pojistné ochrany jako u "loss occurrence".
V případě ukončení pojištěné činnosti nabízejí pojistitelé sjednání tzv. "run off" pojištění, kdy se prodlužuje doba pro vznesení možných nároků po ukončení činnosti firmy.
Jaká je situace na trhu?
V současné době prakticky všichni pojistitelé v České republice (až na určité výjimky z minulosti) nabízejí pojištění profesní odpovědnosti výhradně na principu vznesení nároku (claims made), což odpovídá situaci měnícího se prostředí s častými změnami zákonů.
Právní povědomí poškozených se také začíná měnit a mění se i soudní praxe a postupy v přisuzování náhrad. Je tedy přirozené, že pojišťovny chtějí přizpůsobovat pojistné i podmínky podle očekávaného vývoje škod – a nikoli v budoucnu platit velké odškodnění za dříve sjednané nízké pojistné.
Princip vznesení nároku je však naprostým standardem v celé Evropě s výjimkou Německa, kde přetrvává i některých profesí pojišťování dle principu příčiny.
V další části seriálu nahlédneme do kuchyně profesionálů – pojišťovacích makléřů a vysvětlíme jak je možné řešit pomocí smluvních ujednání přímo v pojistné smlouvě některé typické situace.
