Vlády vše činí pod heslem, že banky jsou příliš velké na to, aby padly. Finanční sektor je prostě příliš mohutný a vymkl se jakékoli kontrole (otázkou je, zda je to dobře či špatně). Šéfové velkých bank, povětšinou státem zachráněných, si vyplácejí velké odměny. Do toho rozviřuje vody finančního trhu skandál s upravováním referenční úrokové míry LIBOR. Vyšetřování této manipulace přeskakuje z jednoho kontinentu na druhý. To je voda na mlýn stále sílícím hlasům požadujícím znárodnění velkých bank či alespoň „nová“ regulační pravidla.
Poslední průšvihy
Je docela možné, že jsme na počátku proměny světového finančního systému. Nicméně i po roce 2008 se toho hodně napsalo a naslibovalo. Avšak politické proklamace rychle utichly a bankovní sféra funguje vesele dále, často vzývaje vlastní nadřazenost a krátkodobé zisky.
Tomu by odpovídala i kauza banky HSBC, kterou v červenci usvědčily americké úřady, že svým přístupem umožnila mexickým drogovým kartelům vyprat několik miliard dolarů. Přes účty této banky procházely i podezřelé převody peněz ze zemí jako Sýrie, Írán či Saudská Arábie. Americká JP Morgan Chase má zase problém se špatnými obchody. Ztratila totiž minimálně 2 mld. USD na zajištění derivátových obchodů. O její transakce se začala zajímat i FBI.
Nejenom tyto informace vytvářejí nelichotivý obraz o vztahu velkých finančních institucí k zákonům. Jejích vliv na globální ekonomiku je obrovský. Je jasné, že slova o tom, jak se bankéři (pohříchu nejenom oni) poučili z finanční krize, jsou stejně daleko od pravdy jako vyrovnaný státní rozpočet v Řecku.
Hodně bank svým chováním ohrožuje (či ještě více kazí) pověst celého oboru finančnictví. Řada lidí pak ve svém spravedlivém hněvu nad nešvary zapomíná na to, že existují i seriózní banky. Rozčarování z chování bank je natolik silné, že je takřka nenávratně ohrožen základ bankovnictví, a to důvěra klientů.
REKLAMA
Zatímco v minulosti lidé zodpovědní za stamilionové a miliardové škody trestu často unikly, nyní se úřady chystají výše zmíněné excesy potrestat. Na případu pracuje jak prokuratura ve Spojených státech, tak evropští regulátoři. Padají i pokuty, např. Barclays zaplatila 450 mil. dolarů, avšak tyto jsou ve srovnání se zisky bank nízké.
Celková pokuta, pro účastníky manipulace se sazbou LIBOR se odhaduje na 22 mld. USD. To už je velmi zajímavé číslo. Nemusí však být konečné. Pokud se strhne lavina žalob firem, které by mohly být manipulacemi se sazbou poškozeny, bude suma odškodného hodně vysoká. Pro připomenutí, vlna žalob na výrobce cigaret stála na konci 90. let minulého století tabákové firmy 200 mld. USD.
Široký dopad
Kauza LIBOR a další mají samozřejmě velký dopad na finanční sektor. Je však dost pravděpodobné, že budou mít vliv i na další oblasti, např. komodity. Objevují se hlasy, že i s cenou ropy je manipulováno a měla by se tedy více regulovat.
Navíc tyto kauzy dodávají další munici politikům k tomu, aby dostali finanční trhy pod svou kontrolu. Je tak celkem pochopitelné, že se snaží z této situace vytěžit co nejvíce. Přitom doposud žili s bankéři v symbióze. Banky nakupovaly státní dluhopisy zadlužujících se vlád a vlády je pak zachraňovaly z peněz daňových poplatníků.
REKLAMA
Ovšem veřejné mínění je nyní velmi ostře proti bankám, a bankéři se nemohou ničemu divit, tak je politici rázem (alespoň na oko) hodili přes palubu a přihřívají si svou polívčičku popularity. Dokonce se objevují proklamace, že mnoho lidí v důsledku manipulace s LIBORem nemůže splácet své hypotéky. Jakkoli to může znít širokým masám dobře, není tomu tak. Manipulace s mezibankovní sazbou by musela být opravdu masivní a přišlo by se na ni mnohem dříve.
Cílem bank byly derivátové obchody, pro něž je sazba LIBOR klíčová, neboť i její posun o setiny procenta dokáže vynést milionové zisky. Aby mohly být znatelně ovlivněny úroky u hypoték, musely by být její posuny výrazně větší. Co však děsí je lehkost, s jakou bankéři přehlíželi dopady svého jednání.
Lze jen obtížně říci, zda se vůbec podaří pověst bankovního sektoru nějak napravit. V každém případě, i kdyby se z bankéřů stali světci (a světice), přestali si vyplácet mnohamilionové odměny (i když na ně nemají nárok), neexistovaly by kolem nich žádné skandály, jen obtížně by se jim povedlo napravit vše, co doposud na své pověsti pokazili.
Cesta ke zlepšení finančních trhů určitě existuje. Třeba opětovně postavit hráz mezi investiční a služby pro retailovou klientelu, mohou se velké kolosy rozdělit na menší, jejichž případný bankrot by tolik nevadil, či se může znatelně zvýšit kapitálová přiměřenost, stejně jako banky v dosavadní známé podobě mohou zaniknout a na jejich troskách vznikne něco, co si ještě neumíme představit.
Avšak je třeba být velmi opatrný v případě, kdy o potřebě regulace či jakýchkoli jiných řešeních hovoří politici. Obvykle z toho nevzejde mnoho dobrého.
