Jana Skálová: Nevíme, jak budeme danit…

Od 1. ledna 2014 nastává účinnost nového Občanského zákoníku, který ale dosud nemá schválené doprovodné zákony, na kterých je jeho hladké používání závislé. Co všechno novému Občanskému zákoníku v současné době chybí?

V současnosti chybí zejména balík daňových zákonů, které byly zamítnuty Senátem. Senát zamítl v podstatě tři zákony. První se označuje jako zákon doprovodných zákonů daňových, které novelizovaly např. zákon o dani z příjmů a zákon o účetnictví. Druhý byl zákon o dani z nabytí nemovitých věcí. A třetí, o kterém se skoro nemluví, byl zákon o veřejné prospěšnosti.

Zamítnutí těchto tří zákonů znamená, že je nutno přijmout něco na jejich místo. Abychom věděli, jak od příštího roku zdaňovat převody majetku, potřebujeme legislativní nástroj, na kterém se nyní doufám intenzivně pracuje.

Co by se stalo, kdyby z nějakého důvodu v současné neklidné politické situaci nedošlo ke schválení alternativních doprovodných zákonů?

Stalo by se to, že v některých okamžicích byste si nevěděl  rady, jak zdanit třeba prodej nějakého svého majetku.

Dám vám jednoduchý příklad: Od 1. 1. 2014 nový Občanský zákoník vymezuje, že movitou věcí jsou i cenné papíry, podíly a pohledávky. Představte si situaci, že v roce 2013 koupíte podíl na společnosti s ručením omezeným za 1 mil. Kč a v roce 2014 ho budete prodávat za 10 mil. Kč. Kdyby nepřišel nový Občanský zákoník, tak současná legislativa říká, že příjmy z převodu obchodních podílů jsou zdaněny daní z příjmů fyzických osob stejně jako ostatní příjmy, pokud neuplyne doba mezi nabytím a prodejem alespoň 5 let.

Od 1. 1. 2014 je podíl na společnosti movitou věcí a fyzická osoba, když prodává své movité věci, které nejsou zahrnuty do obchodního majetku pro její podnikání, má příjmy z prodeje osvobozeny. Dalo by se tak využít této mezery v zákonu a někdo by mohl nárokovat osvobození na příjmy z některých aktiv, které nový Občanský zákoník řadí mezi movité věci, přestože zákon o dani z příjmů má specifickou úpravu.

Osvobození prodeje movitých věcí je obecně důležité, protože když budete prodávat např. šperky nebo obrazy a nepodnikáte s nimi, jedná se o příjem, který není evidován, neuvádí se v daňovém přiznání a nedaní se.

Důvodem nepřijetí doprovodných zákonů Senátem byly zákony související s investicemi a investičními fondy. O co konkrétně se jednalo?

Jeden z důvodů, proč Senát zamítl celý rekodifikační balík zákonů, bylo zdanění investičních fondů. Situace je taková, že již platný zákon od roku 2015 předpokládá nulovou sazbu daně z příjmů pro investiční fondy a v kombinaci s nulovým zdanění rozděleného zisku se celá řada politiků ohnivě vyjadřovala nad tím, že to je tunelování.

Zamítnutý návrh zákona o dani z příjmů měl v sobě dvě věci, které byly nepřijatelné pro Senát – zdanění fondů a osvobození dividend a podílů na zisku. Tyto dvě věci se začaly řešit v zákonném opatření Senátu, který byl připraven ministerstvem financí, a 9. října se jím Senát začal zabývat. V tomto návrhu zákona o dani z příjmů se tyto dvě věci vypustily.

Vypustilo se ustanovení, které mělo umožnit osvobození podílu na zisku a dividend od srážkové daně pro příjemce fyzické osoby tuzemské. A současně do oblasti fondů se zasáhlo způsobem, který by dle mého názoru neměl mít v Senátu žádné oponenty. Fondy by zákon o daních z příjmů rozděloval do dvou skupin: do základních fondů a ostatních.

Základní fondy by byly investiční a podílové fondy a subjekty, které jsou novými subjekty podle nového zákona o investičních společnostech – např. akciová společnost s proměnlivým základním kapitálem, ale do této kategorie základních fondů se budou kvalifikovat pouze ty fondy, které budou investovat do finančních instrumentů, které jsou veřejně dostupné širokému okruhu investorů – cenných papírů, derivátů, komodit.

Do druhé kategorie „ostatních fondů“ spadají fondy, které se u nás staly hitem, a to jsou fondy kvalifikovaných investorů, které mnohdy investují do podílů na společnostech s ručením omezeným a následně s těmito společnostmi fúzují. Dnes máme mezi fondy kvalifikovaných investorů celou řadu podnikatelských subjektů, které např. staví a prodávají byty, pronajímají nemovitosti a provozují podnikatelskou činnost. A právě proti těmto fondům je zaměřen celý návrh. Tyto fondy se dostanou do režimu standardního poplatníka daně z příjmů s 19% sazbou daně.

V letošním roce mají tyto fondy jakou sazbu daně?

V letošním roce mají 5% sazbu daně.

V průběhu posledních dvou let se i v Hospodářských novinách objevily rozhovory s řediteli těchto fondů, kteří otevřeně říkali, že podnikají v této právní formě právě s tím, že jsou zdaněni 5 %. Pamatuji si komentář generálního finančního ředitele pana Knížka, který říkal, že ministerstvo financí chce proti těmto subjektům zakročit, protože se jedná o zneužití této formy podnikání pro běžnou podnikatelskou činnost.

Obdobná situace je u novinky z Občanského zákoníku, kterou je svěřenecký fond. Ten, kdo podniká, může svěřit své podnikání subjektu oddělenému od své osoby s vidinou, že zemře a o majetek se bude starat svěřenecký správce, který bude se spravedlivě rozdělovat výnosy řadě potomků či jiným osobám, na kterých má budoucí zesnulý zájem.

Svěřenecký fond bude běžně podnikatelským subjektem, protože bude spravovat podnik nebo do něj bude převedeno několik nemovitostí a nájemné bude výnosem rozdělovaným mezi obmyšlené osoby. Domnívám se, že zdanění na úrovni běžného podnikatelského subjektu je naprosto na místě.

Důvodem pro zamítnutí celého doprovodného balíku zákonů byla obava ze zneužití nulové sazby daně pro investiční fondy a nulové sazby daně z dividend. Myslíte si na základě vašich zkušeností, že by docházelo k daňovým únikům, nebo je to pouze obava politiků?

Chtěla bych rovnou vyloučit slovo „daňový únik“. Jestliže využijete právní formu, kterou vám umožňuje právní řád a která je zdaňována nějakým způsobem,  postupoval jste v souladu se zákonem. Nemluvme o daňovém úniku, ale o tom, že optimalizujete výši daně, kterou platíte.

Jestliže si můžete vybrat dodavatele materiálu a služeb elektronickou aukcí a snížit tím náklady, můžete si také vybrat, že vámi zvolená právnická osoba nebude běžná akciová společnost, ale bude to právnická osoba akciová společnost – investiční fond. Vezmete na sebe zákonem dané povinnosti – máte depozitáře, máte statut, máte schválení České národní banky, pak máte nulovou sazbu daně, výborně. A když si vyplácíte dividendy s nulovou sazbou daně, opět výborně.

Když zavedete to stejné podnikání do s.r.o., zaplatíte 19% sazbu daně a možná nulovou sazbu daně z dividend. Tak proč byste nevybral tu výhodnější formu?

Fondy kvalifikovaných investorů se již v minulosti začaly využívat k běžnému podnikání velkých subjektů, tato možnost byla poplatníky využívána, zcela nepochybně se lze spolehnout na to, že čeští poplatníci by toho využili.

Osobně si ale myslím, že to Senát mohl řešit méně dramaticky.

Jakým způsobem byste to řešila?

Nejsem specialista na procesy a legislativu, ale zaznívaly názory, že pokud by Senát zákony nechal projít, Poslanecká sněmovna mohla následně tato sporná opatření vyloučit. Ale Senát nechtěl riskovat, že se tak nestane, což lze považovat za určitou možnost vyhodnocení rizik.

Zmiňovali jsme fondy a daň. Je zde ale ještě jeden bod – veřejná prospěšnost. Zákon o veřejné prospěšnosti počítal s tím, že kdokoli (nadace, spolek, ale i právnická osoba typu akciovky) může požádat soud o udělení statutu veřejně prospěšné společnosti. A když se zákon v Senátu vyhodnocoval, zjistilo se, že by mohlo být 60 až 100 tisíc subjektů, které se 1. ledna vrhnou na soudy. A to byl další důvod, proč Senát legitimně ten balík zákonů zamítl. Nyní je v zákonném opatření navrhováno,  že se do kategorie veřejně prospěšné společnosti nemůže kvalifikovat obchodní korporace.

V současnosti je skoro polovina října. Do konce roku zbývá přibližně 2,5 měsíce. Jak vnímáte vy a vaši klienti nejistotu ohledně placení daní od příštího roku?

Když to trochu odlehčím, musím říci, že rok od roku je to horší. V loňském roce jsme „jenom“ neznali sazbu daně z přidané hodnoty a měli jsme kolem toho výkřiky hrůzy, že se musí připravovat různé ceníky. Vůbec nás nenapadlo, že rok poté to bude ještě horší.

Sice to podávám v odlehčeném tónu, ale ona to vůbec není legrace. Nový Občanský zákoník přináší  změny ve smluvních vztazích, a pokud jste v pozici velké korporace, která teď přemýšlí, zda smlouvy od 1. 1. 2014 bude předkládat svým klientům v podobě A, nebo v podobě B, jak nastavit vztahy, tak to vůbec není veselé.

I v dnešní době ještě zaznívají názory, jestli možná přeci jen nedojde k odsunu účinnosti Občanského zákoníku. A teď si představte, že jste v pozici generálního ředitele korporace, který vydává rozhodnutí, jestli utratit statisíce nebo miliony korun na to, aby se zaměstnanci seznámili s novou legislativou, aby vaše týmy připravily novou úpravu smluvního uspořádání, abyste se připravili na věci z vašich obchodních vztahů typu, jaká bude promlčecí lhůta pohledávek, jakým způsobem budete postupovat v případě sankcí – a necháváte kompletně přepracovat smluvní dokumentaci, kterou budete potřebovat, když k vám 5. ledna přijde zákazník. Současně si říkáte, zda tyto náklady vynakládáte správně, co když na poslední chvíli někdo zasáhne a posune to?

Když k tomu přidáme nejistotu v daních, je to další problém. Pokud chcete mít daně v pořádku a zkonzultovány a je v nich naprostá nejistota… pro podnikatele je to velmi, velmi nepříjemné.

Atmosféra je ještě horší, než jaká byla vloni.

Děkuji za rozhovor.