Analýza právních vztahů mezi dlužníkem a oddlužovacími společnostmi

„Oddlužovací agentury nabízejí řešení finančních problémů. Své budoucí klienty kontaktují buď samy, pomocí osobních dopisů (otázkou zůstává, jak se tato společnost dostane k informaci, která osoba se právě ocitla v platební neschopnosti), nebo je osloví sám dlužník, např. na základě inzerátu v novinách. Dlužník společnosti nejdříve předává veškeré osobní údaje, poté společnost schvaluje žádost o spolupráci a předkládá k podpisu smlouvu,“ říká autor analýzy Daniel Hůle ze společnosti Člověk v tísni, o. p. s.

Cílem spolupráce má být oddlužení klienta; jakým způsobem toho společnost chce dosáhnout, buď nesděluje, nebo tvrdí, že v praxi s ní věřitelé rádi uzavírají splátkové kalendáře. Avšak opak je pravdou. Věřitelé nejraději jednají přímo s dlužníky, s oddlužovacími společnostmi splátkové kalendáře většinou neuzavírají.

Analýza právních vztahů mezi dlužníkem a oddlužovacími společnostmi (plné znění v pdf)

Ve skutečnosti tak oddlužovací společnost získává osobní údaje klienta a přehled o jeho závazcích, včetně smluv s věřiteli. Z každé splátky se nejprve strhává její odměna,  příp. úroky z prodlení a smluvní pokuty. V případě neplnění povinností či při nekvalifikovaném ukončení spolupráce ze strany klienta společnost uplatňuje sankce. Společnost přitom nenese žádná rizika a i náklady na její činnost jsou minimální.

Dlužníkova finanční situace zůstává neřešena, narůstají mu sankce z prodlení, dlužník má o jednoho věřitele navíc. Často se také stává, že tím, že platí splátky oddlužovací společnosti, blokuje možná další jednání se skutečným věřitelem. Ke smlouvě o spolupráci  (nejčastěji mandátní smlouvě, příp. smlouvě o poskytování finančních služeb se společností) dlužník podepisuje plnou moc minimálně v rozsahu činnosti, kterou má společnost podle smlouvy vykonávat. Tyto plné moci mohou být sepsány velmi obecně, což může vést až k tomu, společnost sama nebo prostřednictvím dalšího zmocněnce může za dlužníka sjednat např. nevýhodnou smlouvu o pojištění, dalším úvěru apod.

^REKLAMA

Byznys model oddlužovacích agentur:

–         poskytnuté prostředky klientovi: 0 Kč
–         vstupní poplatek (finanční analýza, atd.): 5 – 15 tisíc Kč
–         měsíční poplatky: 15 – 20% z výše splátek
–         drastické sankce: 10 – 20 tisíc Kč za porušení smlouvy
–         garance klientovi: žádné
–         možnost výpovědi smlouvy: velmi obtížná

Organizace Člověk v tísni, o. p. s. doporučuje s těmito společnostmi nespolupracovat, tyto služby poskytuje mnoho subjektů v neziskovém sektoru zcela zdarma. „Oddlužovací agentury mají slovo oddlužení již ve svém názvu. Avšak v tomto případě se o žádné oddlužení nejedná. To je definováno v zákoně o insolvenci jako nástroj vyřešení situace dlužníka, a to i za cenu odpuštění části dluhů. A nejde ani o přeúvěrování, při kterém přebírá jeden věřitel pohledávky od ostatních a snižuje. V tomto případě oddlužovací agentury nabízejí pouze nákladné zprostředkování komunikace mezi dlužníkem a věřitelem,“ dodává Daniel Hůle ze společnosti Člověk v tísni, o. p. s.

Podobné stanovisko zastává i Česká bankovní asociace (ČBA). „V případě, že se někdo dostane do potíží se splácením úvěru, měl by primárně kontaktovat svoji banku. Žádný prostředník mu nemůže vyjednat lepší podmínky, protože pro banku je důležité hodnocení dlužníka, nikoli jednání nějaké třetí osoby. Sepsáním mandátní či podobné smlouvy se také nikdo nezbavuje svých závazků vůči věřiteli, takže by se nikdy neměl řídit pokyny typu – neodpovídejte jim na dopisy, my to uděláme za vás,“ zdůraznil náměstek výkonného ředitele České bankovní asociace Jan Matoušek.

„Primárním cílem bank je získat poskytnuté peníze zpět, proto vždy upřednostní dohodu s klientem před jinými druhy řešení. Použitím prostředníka se prostor pro řešení nerozšiřuje, v případě jeho neférového jednání tomu může být spíše naopak,“ dodal Jan Matoušek s tím, že bankám logicky záleží na tom, aby se pozice jejich klientů nezhoršovala.