Po zvýšení nepřímých daní byla pozornost zaměřena na možnosti, jak z lidí vyždímat více. Pozornost padla i na oblast zdanění investic. A jak už to tak bývá, schválená změna není pro investory právě příznivá. A to jak pro institucionální, tak drobné. První jmenované nepotěší nesnížení sazby daně z příjmu. Což není v podstatě žádná změna, jen se tímto krokem státní kasa připravila o šanci bojovat o „volné“ miliardy z daní investičních fondů. Hůře jsou na tom drobní investoři.
Doposud k nim bylo daňové prostředí poměrně příznivé. Pokud splnili tzv. časový test, tedy drželi podílové listy (akcie, dluhopisy) déle než 6 měsíců, neplatili žádné daně z výnosů (zisku). „Vláda odborníků“ totiž za pomoci zákonného opatření prodloužila daňový test pro uplatnění daně z příjmu fyzických osob z prodejů cenných papírů ze šesti měsíců na tři roky, a to v případě, pokud úhrn prodejů za daný rok přesáhne 100 000 Kč. Navíc zůstává zdanění dividend pro retailové investory ve výši 15 % (namísto dříve uvažovaného daňového osvobození).
Toto nové pravidlo bude znamenat, že každý z investorů, který prodá cenné papíry, jež držel dobu kratší než tři roky a získal z těchto prodejů více než 100 000 Kč, musí podat daňové přiznání. Nepříjemné je to, že se tato opatření především dotkne konzervativních investorů. Ti totiž obvykle drží cenné papíry kratší dobu, než jsou tři roky. Takovým investorům se sníží o daň výnos, který beztak je v současnosti již dost nízký.
Kladivo na programy
Druhou postiženou skupinou budou dlouhodobé programy investování, které mají v sobě zakomponovánu automatické rebalancování portfolia. Tyto programy jsou totiž obvykle tvořeny samostatnými investičními produkty (podílovými fondy) s vlastním ISINem.
Podle schváleného zákonného opatření pak každý přesun v rámci investičního programu je posuzován jako prodej cenného papíru (podílového fondu) a nákup nového. Při rebalancování k prodejům dochází poměrně často, neboť investiční programy mají stanoveny váhové limity jednotlivých tříd aktiv (či podkladových fondů) a jejich prodejem či nákupem reagují na tržní vývoj. Přitom dochází k častému rebalancování, a co víc, velmi často investiční společnosti, které tyto programy spravují, drží podílové fondy kratší dobu než tři roky. Postiženy budou především programy nabízené společnostmi ČP Invest, Conseq Investment Management, Pioneer Investments, AXA Investments, ČSOB S AM, IKS KB a další.
REKLAMA
Podobně jsou na tom i fondy životního cyklu. V nich je portfolio nastaveno nejprve dynamicky a v čase dochází k jeho postupnému zkonzervativňování.
Více sledovat
Kromě nutnosti danit výnos bude nová úprava pro investora znamenat i nutnost pozorně sledovat, zda mu za daný rok vznikla či nevznikla daňová povinnost. Jinými slovy, zda portfolio manažer investičního programu prodal cenné papíry, které držel investor kratší dobu než tři roky a jejich prodejní cena byla vyšší než sto tisíc korun. Pokud je majetek investora v takovém programu třeba 1 mil. Kč a portfolio manažer v příslušném roce prodal cenné papíry přesahující 25 % investorova portfolia, dojde k prolomení daňového limitu a investora čeká časově náročná povinnost vypracovat daňové přiznání.
Proč časově náročná? Vždyť vyplnění daňového přiznání zase tolik času nezabere. To je sice pravda, ale investor musí nejdříve zjistit, které podkladové fondy v investičním programu v uplynulém roce zhodnotily a jakého přesného zisku tím dosáhl. O tento zisk si pak zvýší základ daně z příjmů fyzických osob.
Jak se bránit?
Lze se proti zdanění výnosů nějak bránit? Možnosti obrany samozřejmě existují. Investor si může sestavit portfolio sám a držet jej déle než tři roky. To ale znamená tlak na zvyšování jeho znalostí v oblasti investování a aktivní správu portfolia. Tu však obvykle zvládá portfolio manažer lépe, právě zásluhou lepších znalostí a i investičních možností.
REKLAMA
Další z možností vyhnutí se placení daně z výnosů (lépe řečeno daně z příjmu fyzických osob z prodeje cenných papírů) je postupování dle metody FiFo (First in First out). Tedy při prodeji cenných papírů brát v úvahu ty, které byly nejdříve nakoupeny. U nich je velká pravděpodobnost, že budou drženy déle než tři roky, a to i v programech pravidelného investování.
Jako prevence proti podobným nápadům, které jdou proti zájmům investorů, je nevolit zástupce, kteří za takovými opatřeními stojí. Tato „lidová tvořivost“ zákonodárců přináší značnou nedůvěru na trhy.
S jakými daňovými změnami přijde nová vláda je ve hvězdách. V každém případě však časté změny daňových režimů produktů zaměřených na dlouhodobé investování odradí od dlouhodobých investic prostřednictvím investičních programů řadu nových investorů.
