Pojišťovna České spořitelny zavedla hodnocení kvality zprostředkovatelských společností i jednotlivých poradců. Na základě něj se rozhoduje, s jakými zprostředkovateli bude spolupracovat a kterým udělí „červenou kartu“. Ty již začala rozdávat a zařadila se tak po bok Allianz pojišťovny. Ostatní pojišťovny je ale v „očistném klubu“ nenechají osamocené dlouho.
„Dáváme „žluté karty“ jako varování, a pokud nedojde ke zlepšení, následně udělíme „červenou kartu“. Už se tak i stalo a do budoucna chceme být výrazně razantnější,“ řekl Petr Zapletal. Nový přístup již postihl několik broker poolů i finančně poradenských společností. Jejich jména stejně jako pojišťovna Allianz nezveřejnil.
První mezi pojišťovnami oznámila vypovídání smluv s nekvalitními zprostředkovateli Allianz pojišťovna, která se rozloučila s několika broker pooly. „Cílem je vytvářet obchodní vztah pouze s finančně poradenskými společnostmi, které mají dlouhodobě funkční podnikatelský model. V praxi to znamená odpovídající zázemí, rezervní fondy, standardy kvality a korektním způsobem nabízené a servisované poradenství,“ uvedl někdejší člen představenstva pojišťovny Allianz Tomáš Vysoudil.
Allianz pojišťovna byla sice první pojišťovnou, která oznámila, že smlouvy s nekvalitními zprostředkovateli začala vypovídat, bylo ovšem jen otázkou času, kdy se připojí další. Tlak na pojišťovny vytváří Česká národní banka (ČNB), která přenáší zodpovědnost za distribuci veškerými obchodními kanály na pojišťovny. Ty tak zodpovídají za kvalitu distribuce i prostřednictvím svých smluvních partnerů.
„[…] distributor jedná jménem a na účet pojišťovny a nekvalitní, neetická či dokonce nezákonná činnost distributorů a případné neplnění smluvních závazků či jednání v rozporu s vnitřními předpisy pojišťovny může vést k významným finančním ztrátám na straně pojišťovny […],“ zdůvodnila ČNB přenesení zodpovědnosti za distribuci na pojišťovny v Úředním sdělení České národní banky ze dne 21. ledna 2014 k řízení a kontrole kvality činnosti distribuční sítě pojišťovny.
REKLAMA
Rostoucí tlak na kvalitu finančního zprostředkování plyne i z připravovaných legislativních změn v oblasti finanční distribuce. Pojišťovny se obávají příliš tvrdé regulace, která by mohla poškodit celý trh, jak se to stalo např. u penzijních společností. Zavádějí proto samoregulační opatření, kterým chtějí regulátorovi a legislativcům ukázat funkčnost samoregulace a klientům odhalují dosud skryté náklady zejména v oblasti investičního životního pojištění (IŽP). A přibydou další.
Velkým problémem investičních životních pojistek je jejich krátká životnost. Jsou až příliš často „přebouchávány“, tedy přesjednávány novými pojistkami nikoli z důvodu změny potřeb klienta, ale z touhy zprostředkovatele získat novou provizi.
„Musíme jednoznačně rozlišovat mezi dobrými a špatnými zprostředkovateli. Jde o to, změnit způsob jejich odměňování, což znamená dávat odměnu jen v tom případě, kdy je služba odvedena kvalitně,“ říká Petr Zapletal a dodává: „V této souvislosti mi přijde zajímavá myšlenka zavedení registru smluv, kde by bylo například dohledatelné, kdo a z jakého důvodu pojistku změnil. Pokud zjistíme zásadní a přetrvávající nedostatky, budeme muset spolupráci výrazně utlumit nebo ukončit.“
Nejdůležitější ovšem je klient. Je to on a nikdo jiný, kdo umístí svůj podpis na smlouvu a zaváže se tím plnit smluvní podmínky. Pokud lidé nebudou se svým podpisem nakládat zodpovědně, žádná regulace nebude dostatečně účinná.
