Vláda a rok 2014: Deficit nejspíš neklesne

Začátek nového roku bývá vhodnou dobou k tomu, se poohlédnout do uplynulého roku nebo několika let a trochu se zamyslet… Jelikož zatím žiji v této zemi, tak nad jejím dalším směřováním, událostmi, které ji čekají a které přijdou s velkou pravděpodobností. Minulost v sobě nese informace, které je dobré nezapomínat, neboť k nim došlo na základě lidského jednání, které je ovlivňováno egem, emocemi lidí, a na nich se ani za staletí nic nezměnilo. V pozadí vždy lze najít chamtivost, touhu po bohatství, po slávě, po moci, strach… události se opakují, snad s obměnou příslušnou dané době.

Rodí se nám tu nová vláda. Bude lepší než ta/ty předchozí? V čem? A bude vůbec? I zde lze najít paralely podobnosti. Asi ta zásadní je nekonečné klamání občanů v předvolebních slibech od politiků a následné považování voličů po volbách za … (nechť si každý doplní sám, můj výraz by zřejmě neprošel bez redakční korekce). Stejně tak se opakuje pravidelná amnézie u občanů na uplynulé události. Všichni víme (doufám), v jakém stavu jsou státní finance, a volby vyhrála strana, která rozhodně neumí hospodařit (ne, že by jiná uměla výrazně lépe!). Za vlád Stanislava Grosse a Jiřího Paroubka, kdy ekonomika rostla skoro o víc jak 5 % meziročně ve čtyřech letech v řadě 2004 – 2007, nebyla schopna (!) hospodařit ani s vyrovnaným rozpočtem! Stát přebíral po Zemanovi tehdy Vladimír Špidla na začátku roku 2002 se státním dluhem téměř 600 mld. Kč. Dnes se tato strana znovu dostává do vlády ovšem v situaci, kdy státní dluh narostl na trojnásobek – 1,8 bilionu Kč. Za 12 let úctyhodný výkon (i s přispěním tzv. pravice). Výhled na podobný růst ekonomiky mizivý, náklady na obstarání dluhu nikoliv nepodstatné… Pokud si někdo myslí, že bude “tentokrát“ již zodpovědnější, tak…

Obr. 1: Růst státního dluhu ČR 2001–2014, období 2013 a 2014 – predikované hodnoty vývoje

Nechci nikomu brát iluze, ale pro můj úsudek mi bohatě stačí si všimnout průběhu, jak se dělila ministerská křesla a vznikaly patřičné funkce asi ve stylu: “Pokud se neshodneme na počtu a nevyhovuje nám poměr, zřídíme nový post.“ Zde to začíná a odsud se to potáhne směrem dolů – jednotlivá ministerstva, odbory, sekce…

Ve vládě máme nové uskupení. Nové lidi. Je důvod radovat se? Možná, ale původní mírný optimismus už kalí první sled událostí a konfrontace s realitou. “Nebudeme pro zvyšování daní“ znělo před volbami. Teď se už mluví o daňové kvótě, což jsou dvě dost odlišná slova ve svém významu… Alibisticky pak zní věta v koaliční smlouvě – příští rok (myšlen 2014) nebudeme zvyšovat daně. Ostatně, jak by jenom koalice mohla, když je tu nový rok a vláda ještě ani nebyla jmenována a změna zákonů má své technické lhůty. Vláda se podbízí a snaží se draze prodat něco, co máme i bez ní a zadarmo.

Dále tu máme tlak na urychlené přijetí služebního zákona… zdráhavost předložit lustrační osvědčení konkrétní osoby… Pokud jsem “čistý“ není přece problém o něj požádat… Nebo ano? Ať už je nutné, či nikoliv. Jde o morální kredit zastávat vysokou státní funkci. Není bez povšimnutí vyjádření dané osoby “… nejsem si vědom spolupráce“, která ponechává zadní dvířka pro případ, že by soud na Slovensku dopadl nepříznivě. Nelze pak mluvit o lži dané osoby, ona pouze nevěděla, že spolupracovala.

Třetím kamenem do vládní mozaiky jsou lidovci. Ty tam minimálně ČSSD potřebuje, aby mohl být Bohuslav Sobotka jmenován premiérem. Co bude dál po vzniku vlády a po odhlasování její důvěry, se uvidí. Budou pod velkým tlakem – zemědělství, církevní restituce. A pokud přijde zajímavá zpráva ze Slovenska, nepřekvapilo by mne, kdyby z vlády odešli, což ale nebude mít výrazný dopad na stabilitu. Je možné, že komunisté vládu podrží. Výměnou třeba za zrušení lustračního zákona. Společných zájmů pro tento krok se najde dost napříč vládními stranami. Socialisté si otevřou dveře do budoucna, které zůstávaly dosud spíše zavřené, a o motivaci druhé vládní strany asi netřeba psát. Teprve čas ukáže pravé rozdíly mezi předvolebními slovy a realitou skutků.

Vkrádá se myšlenka – byly dřívější strany, které v posledních volbách propadli, snad jiné, lepší? Ale kdepak. Stačí si vzpomenout, jak ODS hlásala, že nebude zvyšovat daně, a první, co udělala, bylo zvýšení DPH. Také si vzpomínám na velké billboardy TOP 09, na kterých stálo napsáno: “Zastavíme zadlužování země.“ Stalo se, co jsem očekával – muž z billboardu se stal již po několikáté ve svém životě ministrem financí. Skvělé! Podle logiky hesla z billboardu, měl přijít na vládu minimálně vyrovnaný rozpočet na následující rok. Kupodivu byla řeč o schodku víc jak 100 mld. Kč.

Ještě mám pokračovat? Leden 2012: Vzpomeňme na “chytrou a výhodnou“ půjčku 1,5 mld. EUR z devizových rezerv ČNB pro MMF pro pomoc zadluženým zemím eurozóny, kterou ČNB nedoporučovala vládě schválit a byla ochotna ji nakonec poskytnout až v okamžiku, kdy se za ni zaručila sama vláda… Dle slov guvernéra Miroslava Singera – absurdní půjčka. Asi nemá smysl na tomto webu rozepisovat, jaké dluhopisy za tyto peníze byly nakoupeny. A pokud je dlužník (Řecko) nesolventní (opakovaně již několikátá restrukturalizace státního dluhu – přeloženo do srozumitelného jazyka = bankrot), nemusí být ani MMF při sebelepší dobré vůli dostát svým závazkům schopen je pokrýt vůči naší zemi. Není to zdaleka tak nemyslitelný scénář, jakým by se zdál být třeba ještě před 5lety. A přidám ještě jedno „ozdravné a úsporné opatření pro státní finance“ – schválení pravidel ESM v Parlamentu ČR (potenciální závazky).

Budiž ke cti předchozího prezidenta Václava Klause, že tento dokument, který označil za paskvil, odmítl podepsat. Lze polemizovat, nakolik to bylo racionální rozhodnutí a nakolik politické, když věděl, že v úřadu končí. Pravdou však je, že v jeho úřadu dokument čekal na jeho podpis od června 2012. Nově zvolený prezident Miloš Zeman připojil svůj podpis bez mrknutí oka a to navzdory tomu, jak mluvil na toto téma v České televizi. (Doporučuji poslechnout si odpovědi obou kandidátů ohledně prezidentského podpisu k dodatku Lisabonské smlouvy (ESM), čas záznamu: 68:34 až 73:00.)

Důvodem k podpisu byla skutečnost, že Česká republika dosud byla poslední z 27 zemí EU, která dokument neratifikovala, a také fakt, že euroval schválily i obě komory parlamentu.

Tedy skutečnosti, o kterých věděl už v době diskuse na ČT. Dalšího komentáře snad netřeba!

Ještě se vrátím k dříve zmiňovaným billboardům. Že bych předvolební slib na nich pochopil jenom já špatně? Jsem si jistý, že billboard nebyl kreslený od pana Dudka, Neprakty, Švandrlíka apod. Přesto mám pocit, že TOP 09 (jako ostatní strany) si z voličů dělají srandu! A když máme začátek nového roku a jsme u humoristů, dříve jmenovaní pánové mi snad prominou, když v této souvislosti zde zmíním ještě jednoho, který svými kousky dokáže člověka opravdu překvapit. Je z řad TOP 09, v roce 2008 sestavoval státní rozpočet na následující rok s předpokladem růstu HDP o +5 % (vzpomeňme na ekonomickou situaci v Evropě a zejména USA v  té době).  “Nečekaně“ byl vývoj hospodářství jiný a místo +5 % HDP skončila bilance –4,5 % a schodkem téměř 200 mld. Kč. A pokud se snad ještě nesmějete, přidám dovětek v podobě ocenění „Nejlepší ministr financí ve střední a východní Evropě“, udělený na podzim 2011. Sluší se dodat, že již podruhé, poprvé v roce 2008.

Dalo by se pokračovat, ale tento výčet by měl stačit k zamyšlení. Třeba k položení otázky: Za co nás, občany, voliče, politici mají? “Potřebujeme politické strany, anebo potřebujeme odborně vzdělané lidi – své volené zástupce?“ Je v tom obrovský rozdíl! Kdo nás zastupuje v parlamentu – strana, nebo osoba? Proč tedy volíme stranu, nikoliv konkrétní osobu, když slib skládá dle ústavy poslanec? Ročně strany stojí státní rozpočet částku k 1 mld. Kč! Jaké má občan právo se ohradit proti tomu, když se cítí být jednáním strany podveden, když to, co dělá po volbách je v příkrém rozporu s tím, co oznamovala před jejich konáním a na základě toho získala jeho hlas? Další volby budou za čtyři roky a mezitím si mohou dělat, co chtějí? Co kdyby se vzaly sliby z veřejných meetingů, prohlášení do veřejnoprávních medií a volební programy právně jako veřejný příslib? Získat prospěch klamavým jednáním by snad ještě – i při dnešním právním stavu u nás – nebylo přijatelným? Snad…

Shrnuto v celek – to, co naši zemi nejvíce tlačí a v budoucnu bude ještě více – zadlužování země – tato vláda řešit nepomůže. Je příliš nehomogenní, s odlišnými prioritami a v podstatě si se státním dluhem nedělá velkou hlavu. Ono to nějak ty čtyři roky ještě vydrží. Pokud bude vládnout celé volební období, dočkáme se dalšího významného navýšení a nápravná cesta bude mnohem těžší (je-li vůbec reálná). Úroky z dluhu narůstají a pomalu a jistě upadáme do dluhové pasti a míříme tam, kde je Řecko. Možná to nebude volný pád, s jakou rychlostí narazíme na dno, ale důsledek bude podobný. Vesele pak působí snaha prezidenta Miloše Zemana posílat část platu na zvláštní účet pro úhradu státního dluhu a jeho výzva, ať se připojí další. Myšlenka je to pěkná. Uvažovat o tom bych mohl, ale až v okamžiku, kdy vláda vykáže po 4 roky za sebou vyrovnaný rozpočet, jinak leda omylem! Nehodlám sponzorovat, natož podporovat stávající systém chodu státu.

Nezapomínejme na příkré rozpory mezi slovy a činy, a dokud se nezmění nic na systému voleb, tak při příštích volbách (myslím, že to bude dříve, než bychom čekali) vystavili účet těm, kteří nedodrželi svoje slovo.