Lidé stále očekávají, že se o ně ve stáří postará stát
Celkově by se dalo říct, že výsledky průzkumu sice nejsou nijak pozitivní, ale prakticky se daly očekávat. Spoření na stáří u Čechů ještě stále není zakořeněno jako projev odpovědnosti vůči sobě samému, ale spíše jako výsada bohatších lidí, kteří na to mají. A když už si lidé na penzi spoří, odkládají si příliš málo na to, aby jim to pokrylo alespoň základní potřeby ve stáří.
Mladí nespoří, ale chtějí nejvíce
Alarmující skutečností vyplývající z průzkumu je fakt, že pouze polovina (52 %) dospělých lidí v ČR myslí na stáří a využívá k tomuto účelu nějaký produkt. Zejména mladí lidé do třiceti let v tomto směru svou budoucnost velmi neřeší, protože to buď nepovažují za nutné, nebo zkrátka spoří na něco jiného a peníze si chtějí užívat právě dnes. Jen něco přes čtvrtinu z nich si odkládá peníze s cílem spoření na stáří a téměř třetina z nich pak nespoří, protože, jak tvrdí, nemají peníze. Právě mladí lidé by si ale měli uvědomit, že až budou v důchodovém věku, nebudou nejspíše od státu dostávat ani korunu. Rovněž začátek spoření v co nejmladším věku jim pak umožní odkládat si (zejména na začátku) poměrně nižší sumy a v konečném důsledku pak naspořit více, než když začnou spořit později.
Obrázek č. 1: Spoříte si na stáří?
Zdroj: ČSOB
Mladí lidé přitom mají logicky největší očekávání v tom, kolik prostředků jim bude na spokojený život ve stáří stačit. Více než polovina z nich totiž uvedla sumu od 15 do 20 tisíc korun, přičemž téměř 95 % z nich si na důchod odkládá méně než tisícovku měsíčně. Pokud budeme počítat s tím, že hodnota peněz bude o třicet let poněkud jiná než je dnes, tak ani nejenže ani těch 20 tisíc měsíčně na spokojený život nebude stačit, ale při současném tempu spoření se k této částce nikdy nedostanou.
Obrázek č. 2: Kolik korun měsíčně Vám bude stačit ve stáří?
REKLAMA
Zdroj: ČSOB
Stále tak platí, že nejvíc lidí (téměř 70 %) si spoří na důchod po padesátce, protože mají nejspíše pocit, že jim buď „teče do bot", nebo si zkrátka stále více uvědomují, že s důchodem od státu určitě nevyžijí. Vzhledem ke kratší době, kterou na spoření mají, jsou pak očekávání starších lidí mnohem reálnější a logicky i skromnější. Většině z nich bude stačit ke spokojenému životu 10 až 15 tisíc a třetina se spokojí s 15 až 20 tisíci korun na měsíc. Mnohem více si ale uvědomují, že k tomu, aby tuto sumu dostali, je potřeba spořit více než tisícovku měsíčně.
Obrázek č. 3: Kolik měsíčně spoříte na stáří?
Zdroj: ČSOB
REKLAMA
Tento fakt si uvědomují prakticky všechny věkové skupiny stejně, ale u starších lidí se tento názor více blíží ke skutečnosti. Je totiž velmi zajímavé sledovat, jak se grafy s odpověďmi na otázku, kolik si lidé spoří a kolik si myslí, že by měli spořit, odlišují. Co se týče věkových skupin, tam až tak velké rozdíly, což je poněkud překvapivé, nejsou. Mnohem větší rozdíly pak jsou mezi lidmi s různými výdělky a také v různě velkých městech. Bohatší lidé a obyvatelé velkých měst si samozřejmě více uvědomují, že je potřeba spořit více, což je dáno jak výší jejich příjmů (a strachem z velkého propadu životní úrovně po odchodu do důchodu), tak i vyššími náklady na život ve větších městech. Skutečnost ale právě u těchto dvou skupin ukazuje, že znát problém a skutečně jej řešit jsou dvě odlišné věci.
Obrázek č. 4: Kolik je nutné spořit pro udržení životní úrovně?
Zdroj: ČSOB
Stát nám pomůže
A pokud svůj důchod řešit nebudeme, i když víme, že je to nutné, tak se o nás nakonec stejně postará stát. Aspoň to tak vypadá u více než poloviny dotazovaných. Více než polovina lidí si totiž stále myslí, že v důchodu by se o ně měl postarat stát. Velkým překvapením je pak to, že v této otázce se velmi neliší smýšlení starších a mladých lidí a vlastně ani myšlení lidí ve vesnicích a velkých městech. Větší rozdíl je znatelný pouze u různých příjmových skupin, kde si ti více vydělávající (a možná také vzdělanější) více uvědomují, že o důchod se budou muset postarat sami.
REKLAMA
Obrázek č. 5: Kdo by se měl postarat o důchodce?
Zdroj: ČSOB
Skutečnost, že lidé stále očekávají pomoc od státu je alarmující, ale může za to tak trochu i způsob prodeje produktů, které nás mají zabezpečit do stáří. Na jedné straně se společnosti snaží lidem namluvit, že musí spořit co nejvíce, ale nakonec je největším prodejním argumentem výše státní podpory. A nejde jen o penzijní připojištění, platí to i při životním spoření, nebo stavebním spoření, které je zatím považováno za nejvýhodnější spořicí produkt, a to díky štědré státní podpoře (zatím). I ti, kteří berou jakoby zodpovědnost do svých rukou, tak často dělají zejména kvůli tomu, že očekávají pomoc od státu.
Podle toho pak vypadají také preference jednotlivých produktů, které lidé u spoření na stáří využívají. Vede jednoznačně penzijní připojištění (které ale v současné podobě určitě není ideálním řešením), následováno stavebním spořením (které ale nejspíše ztratí body po snížení výše státní podpory) a životním pojištěním. Jde prakticky o produkty podporované a dotované státem. Pouze u lidí s vyššími příjmy pak hrají důležitou roli alternativní investice, jako jsou nemovitosti, drahé kovy a umění. Cenné papíry a podílové listy jsou stále na okraji zájmu.
Obrázek č. 6: Které produkty jsou vhodné ke spoření na stáří?
Zdroj: ČSOB
Jak k tomu uvedl Petr Hutla, člen představenstva ČSOB a vrchní ředitel distribuce, „vzhledem k demografickému vývoji a stavu veřejných financí čeká politiky i finanční ústavy velká práce, aby postoj Čechů ke spoření na stáří v návaznosti na nezbytnou penzijní reformu změnili." Tím, jestli politici budou schopni změnit myšlení lidí, si nejsem úplně jist, ale určitě je nutné lidi přimět brát odpovědnost do svých rukou. A to platí zejména v případě mladých lidí, kteří se pomoci od státu v budoucnu určitě nedočkají.
