Jakých největších chyb se dnes investoři dopouštějí?

Inspirací byl opět článek na zahraničním webu, o němž pak psal také Jan Dvořák na svém webu pro-investory.cz. Na první pohled se může zdát, že těch rad co, kdy jak a proč je už příliš mnoho. Je ale určitě lepší si přečíst deset různých rad a udělat si obrázek a vlastní názor a podle toho se zařídit, než se vrhnout do investování po prvním doporučení od brokera, nebo ještě lépe zprostředkovatele. Deset chyb investorů popsal Doug Hornig, a i když chyby ním popsané určitě každý dobře zná, je také mnoho těch, kteří se jich denně dopouštějí.

První chybou je být plně zainvestován do akcií. Každý, kdo to s investováním myslí vážně ví, že diverzifikace prostředků do různých tříd aktiv je jednou ze základních podmínek úspěchu, zejména v dlouhém horizontě. Hornig pak poukazuje zejména na to, že mnoho lidí má ve svém portfoliu různé produkty, jako jsou ETF, fondy, certifikáty apod. s různou strategií (hodnotové, růstové, velké, malé společnosti, indexové nástroje) a mají pocit, že diverzifikace tím skončila. Jenže je pravdou, že jde pořád pouze o akcie. A poslední krize a propad na trzích jen ukázal, že taková diverzifikace k odvrácení výrazných propadů určitě nestačila.

Chtělo by se říct, že pro investory s dlouhým investičním horizontem by ještě takové rozdělení prostředků možná stačilo, ale poslední roky dokazují, že je potřeba držet akcie déle než patnáct let, aby byl investor v zisku. A když přijdou další výrazné propady v nejbližších několika letech, nebude pravděpodobně stačit ani to.

Další chybou je mít všechny prostředky v dluhopisech. A je nutné dodat, že to platí zejména v dnešní době, kdy jsou dluhopisy odpisovány většinou investorů jako nepříliš perspektivní třída aktiv, u níž se investoři velkých zisků určitě nedočkají. Také Hornig upozorňuje, že dluhopisy jsou dnes vším, jen ne bezpečnou a konzervativní investicí, jejichž výnosy jsou vzhledem k extrémně nízkým úrokovým sazbám prakticky na vrcholu. Perspektivu v nich mohou vidět pouze ti, kteří očekávají dlouhodobou stagnaci ekonomiky, deflaci a udržení úroků na dnešních úrovních po velmi dlouhou dobu. "Jsou to ti samí investoři, kteří si mysleli, že ceny nemovitostí půjdou vždy jen nahoru".

Mít všechny peníze zainvestované pouze v USA je chybou Američanů, ale stejně tak to může platit pro investory, kteří investují pouze do Evropských, nebo nedej bože jen do českých investičních nástrojů (i když to asi ani nejde). Podobně jako USA, i Evropa vynakládá ohromné prostředky na záchranu neodpovědných, a to nejen bank, ale i zemí, a přesto se jí nedaří dostat ze šlamastiky, v níž se za poslední dva roky octla. USA a ani Evropa již dnes zdaleka nejsou bezpečnými ekonomikami s trvalým růstem a jejich úlohu přebírají spíše rozvíjející se ekonomiky. S rozšiřujícími se možnostmi je dnes navíc mnohem jednodušší, než v minulosti investovat do rozvíjejících se zemí (i samostatně, nejen prostřednictvím široce zaměřených indexových nástrojů). A týká se to také měnové diverzifikace, jelikož ani dolar, a vlastně ani euro nepředstavují bezpečí. "Diverzifikace … držením měn s konzervativnější fiskální politikou se dnes ukazuje jako rozumné řešení."

^REKLAMA

Chybou je také nevlastnit zlato. Podle Horniga je zlato dlouhodobě výhodnou investicí. Nejenom proto, že nemůže "zkrachovat", ale prakticky od dob vynalezení peněz je to jediná světová univerzální měna, která nepodléhá inflaci kvůli tomu, že si jí centrální banky vytisknou, kdy chtějí. Zlato podle něj ztělesňuje dvě základní charakteristiky peněz. Funguje jako prostředek směny a také jako uchovatel hodnoty. Zlato sice investorům nepřinese rychlý zisk, ale dlouhodobě je stále dobrou investicí. Osobně bych dodal, že dnes může to samé platit pro stříbro, které je z hlediska investice možná ještě zajímavější.

Další dvě chyby jsou poněkud zvláštní a ne každý si uvědomuje jejich dopad, ale něco do sebe určitě mají. První je ignorování politiky. Ať už chceme, nebo ne, politici nás svými rozhodnutími ovlivňují výrazněji, než se na první pohled zdá. Různé daně a omezení ovlivňují fungování trhů a zejména v dnešní době, kdy jsou na pořadu dne různá restriktivní opatření (a to platí jak pro USA, tak pro Evropu a ČR), s nimi může člověk – investor buď bojovat, nebo se jim přizpůsobit. Druhou chybou je důvěra ve vládu a schopnosti jejích představitelů, což skutečně nepotřebuje žádný komentář.

Dalším problémem pro investora může být nahánění zisků (a ještě hůř dohánění ztrát) využíváním páky. S tímto tvrzením asi nebude souhlasit každý, protože využívání pákových nástrojů má v některých případech své opodstatnění (pokud se dělá s rozumem a skutečně nejde o zbrklé dohánění předchozích ztrát). Je ale pravdou, že nerozumné a nekompetentní využívání pákových nástrojů a honba ze velkými zisky byly spouštěči dnešní krize, z níž se ekonomika nedokáže dostat.

Jednou z největších chyb, které se investoři dopouštějí, je nedočkavost a vnášení citů do investic. Investovat za každou cenu a mít pocit, že když něco propásnu, bude to velká chyba, která mě bude stát zajímavý zisk, vede ke zbrklosti a špatným rozhodnutím, které končí často ztrátou. Trpělivost a poctivý výběr je tou nejlepší zbraní každého úspěšného investora, který ví, že vždy se najdou na trhu příležitosti k dobrým investicím. Stejnou chybou je pak přílišná sebedůvěra a pocit, že nemůžeme udělat chybu. Je lepší být opatrný a raději si investici rozmyslet, než se bezhlavě vrhat do investice. Emoce do investic skutečně nepatří. "Je lepší nebýt v trhu, který je ziskový, než být v trhu, který vykazuje ztráty."

^REKLAMA

V tomto výčtu samozřejmě nemůže chybět jedna ze základních chyb, kterou je nakupování, když nakupují všichni. O této chybě již bylo popsáno mnoho stran a každý ví, že když se o nějaké "extrémně výhodné" investici mluví už i v bulváru, je nejlepší se takové investice co nerychleji zbavit.

Poslední chybou ve výčtu je předpoklad, že to nejhorší je již za námi. Jsme skutečně svědky výjimečné situace, kdy krize ovlivnila prakticky všechny trhy a všechny třídy aktiv bez rozdílu. A i přes ohromnou snahu vlád po celém světě je jasné, že pomocná opatření nefungují tak, jak si jejich autoři představovali. Pohodlný život nad poměry a splácení dluhů dalšími dluhy musí jednoznačně vést k očistě, která se nebude dít pod taktovkou vlád a jejich pumpování smyšlených peněz do systému. To nejhorší nemáme ani náhodou za sebou a zbývá nám jen připravit se na to co přijde, i když vlastně nikdo neví kdy to bude a jaké to bude.