Co není vidět je zatemněno tím, co vidět je
Frédéric Bastiat (1801 – 1850) ve své knize „Co je vidět a co není vidět“ poukazuje na neprůhlednost veřejných výdajů a říká: "Nejsou to jenom záležitosti veřejných výdajů, u nichž platí, že to, co není vidět, je zatemněno tím, co je vidět."
Také nedávno sněmovnou odsouhlasené zavedení elektronických vinět je jedním z příkladů veřejných výdajů, u kterých mnohé z toho co vidět není je zatemňováno tím, co vidět je. Bastiat ve svém výkladu personifikuje osobu daňového poplatníka osobou Dobroděje Sedláčka a varuje: "A tak dokud se Dobroděj Sedláček nenaučí přemýšlet také o tom, co není vidět, zůstane Dobroděj Sedláček hlupákem."
Jestliže stát Dobrodějovi řekne: „Beru ti pět franků, abych jimi zaplatil četníka, který tě zbaví nutnosti starat se o tvou bezpečnost; abych vydláždil ulici, kterou každodenně chodíš; abych zaplatil magistrát, jehož úkolem je zajistit, aby tvoje svoboda a tvoje vlastnictví byly respektovány; abych nakrmil vojáka, jenž chrání naše hranice, pak Dobroděj Sedláček zaplatí beze slova." Vidět bude to, co je pro Dobroděje výhodné, všechny nevýhody budou utajeny a na první pohled vidět nebudou.
V případě systému elektronických vinět je to podobné, vidět je jen něco, a to zatemňuje to, co vidět není. Vidět jsou skutečnosti, že řidiči ušetří, protože viněty budou přenosné. Bude je přeci možné použít pro více automobilů třeba v rámci firmy či rodiny, nebudou se muset každoročně tisknout dálniční známky, vinětu půjde jednoduše dobít přes internet.
Z pohledu Dobroděje Sedláčka se zdánlivě nic nezmění, i nadále bude přece dálniční poplatek placen ve stejné výši, podle délky časového období, nikoliv podle ujetých kilometrů. Pokud se Dobroděj Sedláček nechá zlákat jen tím co je vidět, zajásá. Dobroděj ovlivněný tímto úhlem pohledu si také může říci, že žije v pokrokové zemi, která dokáže využívat pokroků komunikačních a informačních technologií, v zemi, která jako první přistoupí na nahrazení známek elektronickými vinětami.
REKLAMA
Prosazování elektronických vinět spadá až do roku 2008
Pokud se ale Dobroděj Sedláček začne zabývat tím, co na první pohled vidět není, zjistí některé překvapivé skutečnosti. Že budou od ledna 2009 nahrazeny dálniční známky elektronickými vinětami oznámil již v roce 2008 tehdejší ministr dopravy Aleš Řebíček. Exministr tehdy argumentoval, že to má pomoci ušetřit státu i řidičům, a díky možnosti lepšího sledování dopravních toků to pomůže bezpečnosti, tedy tím, co je vidět.
Dobroděje Sedláčka možná překvapí, že již tehdy se ve vazbě na Řebíčkovo prohlášení ministerstvo dopravy zabývalo návrhem novely zákona, která elektronické viněty zavede. Z dílny ministerstva ovšem elektronické viněty nakonec nevzešly, protože se tehdy ozvaly hlasy kritizující to, že je to řešení technicky nepřipravené, nákladné a zbytečné. Při podrobnějším studiu problematiky by se možná Dobroděj dopátral zpráv o tom, že systém elektronických vinět ministerstvu nabídla firma Kapsch, zajišťující v České republice výběr mýtného.
I když vládní návrh zákona o pozemních komunikacích nakonec viněty nezavedl, do zákona se viněty dostaly poslaneckou iniciativou při čtení ve sněmovně. S nápadem na zavedení vinět přišel poslanec Oldřich Vojíř (ODS), zákon byl sněmovnou schválen absolutní většinou. Zákon ale neprošel v senátu, byl vrácen do sněmovny s doporučením, aby zavedení sporných elektronických vinět bylo vypuštěno.
Projektem zavedení elektronických vinět se začal zabýval Sněmovní kontrolní výbor a došel k závěru, že je to neefektivní, nehospodárné a neúčelné. Náklady na výběr poplatků za použití dálnic by se měly v průběhu pěti let zvýšit o 8 mld. Kč, zatímco příjmy by se z důvodu přenositelnosti vinět měly snížit o 4 mld. Kč. I tak se pro zavedení elektronických vinět v poslanecké sněmovně opět našla politická podpora, což dalo projektu zelenou. Dobroděj Sedláček, který zvažuje to, co není vidět, se nestačí divit, a dochází k závěru, že to bude více stát, než to přinese.
REKLAMA
Výnosy klesnou a náklady vzrostou
O stovky milionů korun ročně bude rozpočet připraven přenositelností zařízení mezi osobními automobily. Občan zvažující jen to, co je vidět, by si možná řekl, však je to dobře, je to něco pro lidi, lidem se přenositelností usnadní život, však politici prosazující změnu to myslí dobře.
Pokud ale zavedení nového způsobu výběru poplatků bude v dalších pěti letech stát 8 miliard korun, pak to znamená, že stát bude muset dříve či později Dobroději Sedláčkovi sáhnout do kapsy a vytáhnout mu z ní jeho podíl na úhradě těchto nákladů. Pokud v průměru každý občan na zavedení přispěje 800 Kč, musí Dobroděj počítat s tím, že dříve či později po něm stát bude chtít odpovídající příspěvek – zvýší se nějaká daň. Protože se s výdajem na zavádění elektronických vinět ve státním rozpočtu nepočítá, navýší se státní zadlužení, bude to další kapka přispívající k pádu státních financí do dluhové pasti, k budoucímu snížení životní úrovně nejenom Dobroděje Sedláčka.
Systém elektronických vinět bude v porovnání se stávajícími dálničními známkami mnohonásobně dražší. Náklady na výběr dálničních poplatků by měly za použití elektronických vinět činit 1,6 mld. Kč ročně. Je-li ročně vybráno cca 2,5 mld. Kč, pak náklady na výběr činí 64 % inkasovaných peněz. Dnešní systém papírových známek je oproti tomu průhledný, náklady jsou snadno odhadnutelné a spočitatelné. Papírové známky nakupuje Státní fond dopravní infrastruktury s náklady vycházejícími do deseti korun za kus, nějakou provizi získávají distributoři známek, ale celkové náklady určitě nečiní 64 % tržeb. To, co zůstává povrchnímu pohledu Dobroděje Sedláčka skryto, tedy to, co není vidět, přináší šokující závěry, vedoucí k domněnkám, že je to všechno tunel učiněný za bílého dne.
Co není vidět – někdo získává, zatímco jiný ztrácí
Stávající systém papírových dálničních známek byl jednoduchý, průhledný a v porovnání se systémem elektronických vinět také levnější. Zaváděný systém bude průkopnickým činem, elektronické viněty se nikde v tak velkém rozsahu namísto známek nepoužívají, navíc na realizaci celého projektu je k dispozici jen velmi krátká doba.
REKLAMA
Některé komentáře poukazují na to, že aby projekt elektronických vinět pro stát vytvářel přidanou hodnotu, musel by být předstupněm výkonového zpoplatnění využití dálnic, tedy zavedení platby podle ujetých kilometrů. Technické řešení ovšem na takový požadavek nebude brát ohled, protože to není záměrem projektu. Slovy jednoho z poslanců prosazujícího nový systém se „jedná se o tak odbornou záležitost, že by měla být přenechána odborníkům“ .
Bastiat již před dvěma sty lety varoval a říkal, že "dokud se Dobroděj Sedláček nenaučí přemýšlet také o tom, co není vidět, zůstane Dobroděj Sedláček hlupákem". Mnoho věcí není vidět a právě tyto věci by se měl naučit Dobroděj Sedláček odhalovat.
Na příkladu obecného problému placení daní to Bastiat přibližuje takto: "Avšak když mu stát řekne: Beru ti pět franků, abych ti dal pět centimů jako prémii v případě, že budeš dobře obdělávat svoje pole; nebo abych dal tvého syna vzdělávat v tom, v čem ty nechceš, aby byl vzděláván; nebo aby si pan ministr ke své opulentní hostině mohl přidat ještě sto první jídlo; beru ti je, abych vystavěl domek v Alžírsku, a kromě toho ti vezmu každý rok ještě pět franků, abych tam mohl vydržovat osadníka; vezmu ti ovšem ještě dalších pět franků na vydržování vojáka, jenž hlídá tohoto osadníka, a dalších pět franků na vydržování generála, který hlídá toho vojáka atd., atd., tak jako bych na vlastní uši slyšel ubohého Dobroděje křičet: Tento zákonný režim se velice podobá režimu, který zavedli lupiči v lese u Bondy!"
A tak když novodobý Dobroděj Sedláček začne uvažovat o elektronických vinětách, možná dojde k závěru, že nyní dostává odpustek v podobě přenositelnosti vinět, ale tento v budoucnu draze zaplatí. Možná se také příští rok ukáže, že díky nemožnosti zkontrolovat platnost dálniční známky smysly kontrolujícího policisty, bude zapotřebí zakoupit další vybavení v podobě čteček platnosti vinět, zaplatit přístupová práva do systému provozující firmě a kromě toho bude třeba ještě potřeba přijmout nové úředníky pro zvládnutí související administrativy. Z původně průhledného a nákladově zřejmého systému papírových známek se stane systém neprůhledný, ve kterém se nikdo nevyzná a který bude kvůli již vynaloženým nákladům a utajení smluv nezměnitelný.
Celé je to nesystémové řešení nepřidávající hodnotu, řešení opírající se o jednu monopolní firmu, chybí tu propojitelnost s ostatními systémy na dálničních sítích Evropské unie. Sice bude vypsáno výběrové řízení na dodavatele dílčích meziproduktů, ale vše musí zastřešit firma provozující mýtný systém. Co také není příliš vidět, je skutečnost, že tato firma si postupně buduje monopolní postavení na provozování českých telematických systémů na české silniční síti. Řešení, které by umožňovalo vinět využít například k řízení dopravních proudů, neexistuje, a tak původní Řebíčkův argument o bezpečnosti rovněž postrádá smysl.
Zkušenost projektových manažerů říká, že je-li něco požadováno rychle, je nutné si za to připlatit. Logická úvaha naznačuje, že odložení takové akce by mohlo jen prospět, projekt musí být řádně definován. Ve světle známých skutečností také vyvstává otázka, zda celý projekt není zbytečný, když současný systém dálničních známek je funkční.
Když vše, co není vidět, občan v roli Dobroděje Sedláčka v souvislostech promyslí, rozhořčeně si může na diskusním fóru postěžovat, že mu to připomíná projekt Opencard, který "také nikdo nepotřebuje a u kterého přece jsou alternativní řešení o několik řádů levnější". Pokud by byly publikovány všechny skryté a dodatečné náklady, Dobroděj by možná křičel: "Vždyť je to tunel na moji peněženku! Vždyť by pro státní kasu vyšlo nastejno, kdyby zůstaly dálniční známky a poplatky pro osobní automobily se na pět let zlevnily o polovinu!"
Literatura:
Bastiat, F.: Co je vidět a co není vidět, Liberální institut, Praha 1998.
