Chtějí zachraňovat, protože euro je možná v ohrožení a byla by ho škoda, ale nemohou. Dokonce jim to zakazují dnes platné smlouvy, takže hledají alternativní řešení. Pomoc ze strany Mezinárodního měnového fondu se politikům moc nezamlouvá, protože by tím pouze dali najevo, že Evropa si nedokáže poradit ani s vlastními problémy.
O Evropském měnovém fondu se poprvé mluvilo již v sedmdesátých letech, kdy se začalo spekulovat o společné evropské měně. EMF měl být základem evropského systému centrálních bank, což předpokládalo vytvoření společných měnových rezerv. V této podobě nakonec plán selhal, dnes se ale potřeba měnového fondu opět dostává na světlo.
O možnosti vytvoření Evropského měnového fondu, který by plnil mimo jiné také úlohu jakéhosi zachránce, nebo dohlížitele na dodržování pravidel, se mluví od začátku března. Na první pohled to zní jako evropská obdoba staršího MMF, i když tvůrci myšlenky se tomuto porovnání brání. V každém případě se vynořuje několik variant, jak by mohl tento fond fungovat. Od přijaté varianty pak také bude záležet, jestli bude existence takové instituce k užitku, nebo ne.
Jeden z návrhů dokonce počítá s možností bankrotu země, což ale vypadá na dnešní dobu příliš odvážně a prakticky nerealizovatelně. Návrh Thomasa Mayera z Deutsche Bank a Daniela Grose z Centra pro evropská politická studia v Bruselu počítá s možností, že země, která se octne v kritické situaci, bude moci zbankrotovat bez toho, aby se její finanční problémy šířily do ostatních zemí.
Majitelé jejích dluhopisů sice nedostanou zpátky všechny investované prostředky, ale poukázky fondu. Dostanou sice méně, ale přeci jen nezůstanou s nulou. Důvěra ve státní dluhopisy zde sice zůstane, a země možná budou přeci jen opatrnější. Problémem se ale může stát hodnota poukázek fondu a způsob, jakým bude zajištěna jejich likvidita. I samotný MMF, který má dohlížet na finanční disciplínu, se dostal do deficitu a musel propouštět zaměstnance. V budoucnu se může stát, že i EMF se stane malou černou dírou na peníze těch států, které budou dodržovat fiskální disciplínu.
REKLAMA
Mnohem reálněji, ale také nebezpečněji, vypadá návrh, který by postavil EMF do úlohy podobné, jakou má dnes MMF ve světě. Jeho kritikové sice otevřeně mluví o nutnosti zrušení této netransparentní a bezohledné organizace, která má podle nich na svědomí více problémů, než úspěchů, ale EU se dnes chytí jakékoli možnosti, která bude znamenat růst důvěry ze strany investorů.
Jeho tvrdá a mnohdy až bezohledná politika v případě řešení problémů je ale podle jeho zastánců nutná a její dodržování stojí právě za úspěšně zvládnutými krizemi. Právě tu nekompromisnost, která by mohla být mnohdy pozitivem, však v Evropě nejspíše nelze očekávat. Mnozí odborníci spekulují, že absence nezávislosti by logicky vedla právě k tomu, že opatření by byly mírnější a méně účinná.
Výsledkem bude opět řešení, kdy se na první pohled bude zdát, že se udělalo všechno pro zachování fungujícího systému, ale problémy se prakticky vůbec neodstraní. Je to řešení zastaralé a vznikne ním pouze nový byrokratický orgán. Nepůjde o prevenci, ale o řešení, které opět může země demotivovat k tomu, aby se chovaly odpovědně. V případě nouze totiž budou spoléhat na pomoc od EMF.
Pokud bude evropský fond fungovat podobně jako MMF, budou opatření nutná k nápravě možná stejně tvrdá jako bez něj, akorát s jistotou, že pomoc určitě přijde. Nebezpečí pak tkví právě v tom, že investoři budou považovat evropské země za bezpečnější, což sníží úroky u dluhopisů u těchto zemí. To pak povede k jednoduššímu zadlužování problematických zemí a jejich problémy se budou opět odsouvat do budoucna, až dokud nebude situace neudržitelná. Opět se tak stane pouze to, že krátkodobě se sice Evropa jakoby dostane z problémů, v budoucnu ale může čelit dalším, ještě výraznějším. Vše tak bude záležet na tom, jak se evropští politici dohodnou a jak horkou jehlou bude záchrana Evropy před pohromou jménem Řecko (a jeho následovníci) šita.
