Velká deprese: Veřejné práce a sociální dávky

Prvorepublikové Československo zasáhla ve třicátých letech minulého století z tehdejšího pohledu největší světová hospodářská krize. Krize měla dopad na život v obcích a městech, doprovázela ji masová nezaměstnanost, zvyšovala se kriminalita, mnozí se potýkali s finančními problémy a rozpočtovými schodky. I když vzpomínky vybledly, dobové zápisy v kronikách odhalují, jak tehdy vypadala pomoc chudým a nezaměstnaným, jaké byly zdroje pro pomoc lidem postiženým krizí a jaké veřejné práce a zakázky proběhly.   

Pomoc chudým a nezaměstnaným

Mnoho zápisů v kronikách dokládá přerozdělování dávek a naturálií pro chudé a nezaměstnané. Byla poskytována i strava a potravinové příděly, lidé dostávali potravinové lístky („chlebenky“). Historie obce Stříbrná o tomto uvádí:  "Gemeinde Nachrichten z 11. listopadu 1931 přinesly pokyny k rozdělování přídělových lístků na mléko, chléb a potraviny. Ženatí obdrželi podporu 30 Kč, svobodní 10 Kč a 3 kg brambor na osobu."

O nuzné výši podpor svědčí tehdejší ceny: 1 kg chleba stál okolo 2 Kč, 1 kg brambor 0,5 Kč, 1 kg mouky asi 2 Kč, boty okolo 25 kč. Byl to vlastně nástroj, kterým stát pomáhal v boji s hladem, pro tyto potravinové lístky se ujalo označení „žebračenky“. Možná se takové označení ujalo právě proto, že tato podpora umožňovala holé přežití.

V kronice Čáslavic se uvádí: "Hospodářská krize vrcholí v roce 1934 a obec má v tomto roce 124 nezaměstnaných, kteří obdrželi od státu podporu 4 600 Kč a 460 bochníků chleba. Tito nezaměstnaní dostávali podporu, svobodní 10 Kč a ženatí 30 Kč."

^REKLAMA

Kronikář v obci Radotín píše: "Práce nikde nebylo, tak že chudobní lidé začali dostávat podporu tak zvanou nezaměstnanost, tj. lístky od okr. úřadu na každý týden. Na jeden lístek týdně mohli si vybrat u obchodníka za 10 Kč zboží. Ženatý dostal dva lístky týdně. Svobodný jeden lístek týdně."

Podobně informuje i historická vzpomínka z Hořepníku: "Misterství sociální péče uspořádalo ještě akci na podporu stravování nezaměstnaných a jejich rodin. Prostřednictvím okresních úřadů přidělovalo obcím poukázky na potraviny v ceně 10 Kč, na něž vydávali obchodníci pouze potraviny. Poukázky proplácel obchodníkům obecní úřad. Do Hořepníka tak bylo přiděleno celkem 3250 Kč. Kromě toho se prodával chléb nezaměstnaným o 10 hal levněji, místo 1,50 Kč za 1,40 Kč. Zdejší pekař Alois Kouba mimo to daroval pro 31 nezaměstnaných 62 kg chleba."

Ve prospěch svých nezaměstnaných občanů zasahovaly i mnohé obce, v obci Stříbrná bylo třeba nezaměstnaným "dovoleno brát klest z lesa zadarmo, ostatní palivové dříví za velmi nízkou cenu."  Pomáhalo se i v Rájci-Jestřebí: "Vánoce 1932 proběhly přerozdělením 1340 Kč 67 chudým občanům, přičemž každý dostal po dvacetikoruně; nezaměstnaní, těch bylo tehdy již 210, dostali po 2 kg mouky a zbytek se rozdělil rodinám s největším počtem dětí."

Jak se vypomáhalo v Bedřichově dokládá komentář: "V nejhorších letech se obec a stát snažily o své chudé starat a pomáhali jim potravinami, surovinami, otopem nebo vánoční nadílkou pro děti. Ty také dostávaly zvláštní porce ve škole, kterou navštěvovaly."

^REKLAMA

Skutečnost, že zdroje pro uskutečňování dávek byly obtížně dostupné, dokládá kronika obce Javorník – Tejmlov:  "1936. Protože byla zavedena stravovací akce s různými příděly na zdejší nezaměstnané, tím byl nejvíce zatěžován obecní úřad."

Zdroje pro pomoc postiženým krizí

V Rájci-Jestřebí byla podle zpravodajství Rajec TV pomoc zčásti financována z výsledků práce dobrovolníků: "Část výtěžků z obecních zábav a ochotnického divadla šla na podporu nezaměstnaných nebo chudých dětí. (…) Dobrovolníci po městě vybrali celkem 2 385 Kč, rolníci přispěli spolu s městem částkou několika tisíc. Za tyto peníze se vařily obědy pro chudé děti."

Stát obcím přispíval na provádění obecně prospěšných prací, což dokládá i kronikářský zápis z roku 1931: "Na začátku roku bylo již v Hořepníku 37 nezaměstnaných. Proto se obec starala o to, jak obstarati pro ně práci. Zažádala o státní podporu a práci k potírání nezaměstnanosti a byla jí povolena do výše 25 000 Kč pod tou podmínkou, že z ní bude placeno dělníkovi 8 Kč denně jako doplněk mzdy placené obcí."

Převážná část poskytované pomoci byla tehdy financována zvyšujícím se vládním dluhem, jehož možnosti financování se postupem času snižovaly. Vzhledem k všeobecnému nedostatku nebylo již možné vybírat nové daně a poplatky, protože by je masy občanů neměly z čeho platit. V kritických okamžicích tak bylo rozhodnuto o financování vládního dluhu prostřednictvím "tištění" dodatečných peněz, tedy monetizací dluhu. Taková monetizace dluhu se ve svém důsledku projevuje v klesající kupní síle peněz a rostoucí cenové hladině.

^REKLAMA

Veřejné práce a zakázky

Jedním ze způsobů podpory skomírající ekonomiky jsou veřejné projekty. Některé takové projekty v době Velké deprese byly uskutečňovány i v tehdejším Československu. Mutěničtí vzpomínají: "Podobně jako v mnoha jiných obcích v republice i v Mutěnicích, organizovali obecní představení nouzové práce pro nezaměstnané spoluobčany. V r. 1931 vyčlenila obec na podporu místních nezaměstnaných 7 000 korun. Denní mzda tehdy obnášela 16 až 20 korun. Ovšem možnost získat práci byla nepravidelná a jen nahodilá. O rok později byla denní mzda pro potřebné nezaměstnané občany obecním úřadem stanovena ve výši dvou korun, tedy tak, aby vystačili po dobu zimního období."

Projektem veřejných prací se stala rovněž stavba silnice ve Stašově: "Aby zmírnil nezaměstnanost, zahájil obecní úřad spolu s majitelkou dvora v Kočvarech stavbu silnice ze Stašova do Kočvar. Na stavbu silnice získala obec 28. března 1931 od ministerstva sociální péče příspěvek na nouzové práce ve výši 8 Kč denně na dělníka, nejvýše však pro 22 osob, a to až do 30. dubna 1931. Celkové náklady na stavbu silnice dosáhly 19 583 Kč."  

V obci Podolanka pak byli například nezaměstnaní využívání na výkopové práce: "Ačkoliv nastala hospodářská krize, obec se rozhodla realizovat stavbu vodovodu. A právě na výkopy a jiné činnosti spojené s touto prací byli najímáni nezaměstnaní občané."

"V roce 1933 (…) byla dokončena silnice z Čáslavic do Římova,“ píše kronika Čáslavic,  „kterou dokončili hlavně čáslavičtí nezaměstnaní, kteří dostávali denní mzdu 12 korun, a dále se na dokončovacích pracech podíleli občané, kteří měli dluh do obce a tito museli pracovat zdarma."

Šimon Černý, redaktor zpravodajství města Rájec-Jestřebí  píše o veřejných pracích v době hospodářské krize v Rájci takto: "Další z opatření na snížení důsledků krize byly nouzové práce. Město na pokyn Ministerstva soc. péče zaměstnávalo dělníky bez práce na budování silnic v okolí města, lámání kamene apod. Zároveň se tehdy postupně budovala kanalizace, přičemž dělník za 1 metr výkopu dostal zaplaceno 10 korun.“

Technický pokrok zmírňující následky hospodářské krize

Dobové zápisy ukazují, že pro mnohé byla doba světové hospodářské krize bojem o holé přežití. Z tohoto pohledu soudobá hospodářská krize probíhá v podmínkách hromadné výroby, výroby za jiných technologických podmínek, kdy je produktivita značně vyšší a není tolik závislá na produktivitě práce.

Mnohé z toho, co před osmdesáti lety bylo děláno ručně, dnes provádějí stroje. Provádějí to rychleji, s menší spotřebou zdrojů a produktivněji. Díky vyšší produktivitě a technickému pokroku nejsou projevy dnešní krize tak tragické a bolestivé, jako tomu bylo ve třicátých letech. S dnešními technologiemi není tak obtížné vytvořit podmínky k přežití, jako tomu bylo před osmdesáti lety.