I když reformy projdou, na eurozónu se bude jako bumerang vracet zpátky řecký problém. Za prvé proto, že řecké hospodářství kvůli úsporám krvácí a má výrazně nižší daňové příjmy, než s čím počítal Mezinárodní měnový fond (MMF). Celý druhý balík řecké pomoci navíc může ohrozit nízká účast soukromých věřitelů (mají se přihlásit do zítřka). Pokud se pomoci nezúčastní 90 % všech soukromých věřitelů s řeckými dluhopisy se splatností do roku 2020, budou propočty MMF opět stát na vodě. Sázet na rychlý návrat býků do arény je tak v tuto chvíli minimálně předčasné.
Dnes bude zajímavé, jak se s napjatou situací v eurozóně vypořádá na svém zasedání Evropská centrální banka (ECB). V tuto chvíli je jasné, že zvyšování sazeb v dubnu a v červenci nebylo nejlepším nápadem. Centrálním bankéřům se ale nebude chtít překotně měnit směr a pravděpodobně vyšlou řadu neutrálních signálů. Eventuální pokles úrokových sazeb se může na stůl vrátit až ke konci tohoto roku. Důležitější ale bude, jaký postoj na trzích zaujme ECB k pomoci Španělsku a Itálii. Bez nákupů ECB by ale především italské výnosy těžko zůstaly dlouho pod 6 %. Problém je, že netransparentní intervence ECB jsou trnem v oku německým centrálním bankéřům a investoři si proto nemohou být jisti, že Itálie a Španělsko budou mít podporu centrální banky i v budoucnu. Právě na tuto otázku se pravděpodobně soustředí většina zvídavých dotazů novinářů na tiskové konferenci.
Jan Bureš, hlavní ekonom Era Poštovní spořitelny
