Druhý díl seriálu o porovnání výhodnosti individuální pravidelné investice ve srovnání s fondy životního cyklu.
Simulace vývoje akciových trhů
Ať se nebavíme jen abstraktně, ukažme si na grafech možný scénář vývoje na dvaceti letech pravidelného investování částky dva tisíce. Upozorňuji, že jde pouze o simulaci vývoje, jak mě zrovna napadala čísla. Jediné pevné body, kterých se simulace drží, je předpoklad průměrného dlouhodobého zhodnocení akciového portfolia u LCF (life cycle fund, fond životního cyklu) o 8 % p.a., u Brazílie a Indie (B+I) o 12 % p.a. a v poslední řadě zhodnocení konzervativní složky (např. korunový dluhopisový fond, spořící účet, pevně úročené vklady) o 4 % p.a.
Samozřejmě předpoklady zhodnocení se nemusí naplnit, nikdo neví, co bude za dvacet let. Pro finální porovnání zda LCF, nebo B+I, je nejpodstatnější, která akciová složka přinese na dvacetiletém horizontu vyšší zhodnocení. Pravděpodobnost, že to bude B+I je poměrně vysoká.
První graf zobrazuje pouze simulaci vývoje akciových trhů. Můžete si to také představit jako hodnotu investované stokoruny. LCF přiřazuji nižší zhodnocení, jelikož jde o široce diverzifikovanou akciovou investici prostřednictvím několika akciových fondů zejména na rozvinutých trzích a do velkých společností (typu Microsoft, Coca-Cola apod.), zároveň i nižší volatilitu. Naopak B+I jsou oba rozvíjející se trhy s vysokou volatilitou, zato však také výrazně vyšším potenciálem růstu.
Jestli vám to někomu připadá, že v prvních letech je vývoj příliš “hladký“, tak vězte, že to je optický klam. Procentuálně jsou naopak v prvních letech naší simulace větší výkyvy než později, ty první dva malé zobáčky dolů jsou korekce o 50 % (záměrně, protože vám na tom chci za chvilku něco ukázat). Podívejte se na graf číslo 2, který je jen výřezem prvních pěti let z prvního grafu, hned obrázek vypadá jinak.
REKLAMA
Dopad vývoje akciové složky na celé portfolio
Vývoj akciových trhů je klíčový, ale není to všechno. Celkový výsledek ještě ovlivní “zamykání výnosů“ – přesouvání kapitálu z akcií do konzervativních aktiv. To je u LCF simulováno po dobu posledních deseti let (tak to přesně funguje u produktu Horizont Invest).
Během doby uzamykání výnosů jsou na akciových trzích simulované tři výraznější poklesy. Z toho dva jsou ještě v době, kdy u B+I je 100 % v akciích, jelikož u B+I jsou přesuny z akcií simulovány až v posledních pěti letech.
(Neříkám, že je lepší realokaci provádět až v posledních pěti letech, ale myslím, že je to dostačující. Lepší by rozhodně bylo realokaci provádět častěji, třeba čtvrtletně. Každopádně nejlepší by bylo už mnohem dříve realokovat část do komodit, část do nemovitostí atd. Ale držme se jednoduchého řešení.)
Graf číslo 3 zobrazuje vývoj hodnoty celého portfolia. Žlutě je zobrazen investovaný kapitál, který lineárně roste každý měsíc o dva tisíce. Celkem bychom za dvacet let vložili 480 tis. Kč. Prostřednictvím LCF bychom se v naší simulaci dostali na částku necelých 989 tis. Kč, tj. o 106 % více než bylo celkem investováno. Průměrný roční výnos, pokud zohledníme, že každý vklad se úročí jinak dlouho, mi pak vychází na 7,18 %. Podobně u B+I se v simulaci dostáváme na částku 1 430 tis. Kč, což je o 198 % více než bylo investováno a průměrný roční výnos vychází na 10,96 %.
Ještě ale musím upozornit, že je kalkulováno s předpokládaným zhodnocením trhu. Kdybychom zohlednili poplatky, dostaneme se na průměrný roční výnos cca o 1 až 2 procentní body nižší, stejně tak na nižší částky na konci. Aby měla čísla lepší vypovídací hodnotu, bylo by dobré je ještě zohlednit předpokládanou inflací. A třetí neznámá, která by mohla trochu zamíchat kartami celkových výsledků, je vývoj koruny. (Pro účely srovnání LCF a B+I to nyní raději nekomplikujme, ale v praxi byste s náklady, inflací a měnovým rizikem měli počítat.)
REKLAMA
Cost-average efekt a zamykání výnosů
Na výše uvedeném grafu jsou krásně vidět tři věci:
1) Tzv. cost-average efekt, neboli průměrování nákladů, který se nejvíce projevuje v prvních letech. Ještě lépe je to vidět níže na grafu č. 4, což je výřez prvních pěti let z grafu č. 3. Ačkoliv jsme si na druhém grafu ukázali, že během tohoto období došlo na akciových trzích k dvěma velkým poklesům o 50 %, tyto poklesy měly jen nepatrný vliv na hodnotu portfolia. Logicky mají zpočátku větší vliv nové úložky.
Například když portfolio v hodnotě 20 tisíc korun poklesne za měsíc o 5 %, je to pokles o jeden tisíc, ale další dva tisíce tam v daném měsíci přibudou jako nový vklad. Výhodou pravidelného investování pak je, že v tomto měsíci nakoupíte za nižší cenu (o těch 5 %), v jiném zase za dražší a celkově tak dochází k průměrování nákupní ceny, čili stabilnějšímu vývoji portfolia. Poklesy jsou vítané, protože nakupujete “se slevou“.
2) Vliv cost-average efektu ale s postupem času klesá. Zejména se podívejte na vývoj B+I v období od desátého do patnáctého roku. De facto už jen kopíruje vývoj akciových trhů. Proto bych osobně v tuto dobu už dávno měl více diverzifikované portfolio než jen Brazílie a Indie.
3) Zamykání výnosů – přesněji řečeno zkonzervativňování portfolia ke konci investičního horizontu. V posledních letech je vývoj portfolia přímočarý, ačkoliv akciové trhy kolísají. Přesunem do konzervativních aktiv se snižuje riziko, pochopitelně za cenu nižších výnosů.
Proč zrovna Brazílie a Indie?
Není pochyb, že oba trhy budou podléhat výrazným korekcím, což je ale zejména v počáteční fázi dobře. Oba trhy mají nesporně z dlouhodobého hlediska obrovský potenciál. Dokonce si troufám tvrdit, že větší než populární Čína. A zároveň jsou na sobě do značné míry nezávislé. Je to dáno charakterem hospodářství.
REKLAMA
Zatímco Brazílie stojí především na komoditách, zemědělství a potravinářském průmyslu, v Indii hrají čím dál tím větší roli technologie a služby. Díky rozdílnému charakteru hospodářství se i akciové trhy vyvíjí odlišně. Ačkoliv oba jsou volatilní, jejich nezávislost pomáhá snižovat celkovou volatilitu B+I, ta by nakonec mohla být i výrazně nižší, než jak je zobrazena na grafech.
Ještě jedno plus: jak brazilský real, tak indická rupie by dle mého očekávání měly dlouhodobě posilovat vůči euru i americkému dolaru. (V budoucnu si na Brazílii i Indii posvítíme v tradiční regionální analýze, ať to teď nenatahuji.)
Důležité upozornění:
Stále se bavíme o dlouhodobé akumulaci kapitálu formou pravidelných vkladů (říkejme klidně spoření). Zcela jinak bych postupoval u jednorázové investice, třeba brazilské ani indické akcie bych v takovém případě dnes nevolil. Odlišně bych postupoval ve fázi čerpání finanční renty. Jinak bych skládal portfolio u krátkodobý investic… Investování není o žhavých tipech, tak to funguje jen ve filmech. Primární je zvolit vhodnou strategii.
Je kombinace B+I skutečně rizikovější než LCF?
Kombinace B+I se na první pohled může jevit rizikovější, zejména díky velmi úzké diverzifikaci (jen dva instrumenty). Ale řekl bych, že v případě pravidelných investic a dlouhodobého horizontu jde pouze o mírně vyšší riziko. Ačkoliv B+I bude pravděpodobně vykazovat vyšší volatilitu než LCF, v konečném zúčtování je pravděpodobnost lepšího výsledku u B+I hodně vysoká. Přitom pravděpodobnost, že B+I obecně řečeno skončí špatně, je jen nepatrně vyšší než u LCF.
Ukažme si to na konkrétních číslech. Následující tabulka zobrazuje čistě má subjektivní očekávání. Avšak myslím, že se mnou budete více méně souhlasit. Když možný výnos a riziko vyjádříme pomocí pravděpodobnosti, není co řešit. Mně z toho jednoznačně vyplývá B+I jako jasná volba mezi těmato dvěma možnostmi.
Ani výrazný pokles v posledních letech by na tom neměl nic měnit. Mimochodem na grafu č. 1 si můžete všimnout, že je úmyslně simulovaná prudká korekce těsně před první realokací u B+I po patnácti letech tak, aby korekce měla špatný dopad na hodnotu portfolia B+I, zatímco u LCF už je v tu dobu poměr akciové složky menší, a tudíž i negativní dopad na hodnotu portfolia. Na druhou stranu to pak platí i opačně u simulovaného opětovného růstu, ze kterého má více B+I než LCF. Kdyby k tomuto opětovnému růstu nedošlo, nebyl by nakonec rozdíl ve výsledku B+I a LCF tak velký.
Hlavní riziko spočívá jinde. Co kdyby se například k moci v Brazílii dostal nějaký “brazilský Hugo Chávez“ a začal znárodňovat? Nebo co kdyby Pákistán poslal atomový dáreček na Dillí? Ale to stejné lze říci i o Washingtonu. Existují politicko-právní rizika, kterým se hold člověk při investování nevyhne. V případě B+I jsou ale každopádně vyšší než obecně u šíře diverzifikovaných LCF. Proto v tabulce první dva řádky vychází lépe ve prospěch LCF.
Proč to vlastně píšu
Na závěr chci jen podotknout, že mým cílem není kritizovat LCF (ani penzijní připojištění a IŽP) jako takové, i když to tak možná vyzní. Navíc dávat tyhle tři typy produktů na jednu hromádku je dosti nefér, každý má své výhody i nevýhody a mají své místo na trhu. Co mi ale primárně vadí a proč vůbec tento text píšu, je způsob, jakým se “prodávají“ (to ani nejde jinak nazvat) – masová distribuce do všech koutů republiky bez rozdílu věku, pohlaví, barvy pleti, náboženského vyznání… (Pozn.: myšleno obrazně.)
Jako by se jednalo o všelék prodávaný už několik let ve znamení strachu pod značkou “penzijní reforma“. Nutné očkování proti nedostatečnému finančnímu zajištění v postproduktivním věku. Na to musím vytáhnout ze šuplíku jednu zaprášenou odpověď: „Mnoho lidí se bude divit, až jim po třiceti letech doběhne pojištění a oni zjistí, že tam mají 25 tisíc euro, což tou dobou bude průměrný tříměsíční výdělek.“
Ano, trochu to přeháním, a úmyslně. A samozřejmě je pravda, že je lepší něco než nic. Avšak na principu to nic nemění. Jsou daleko lepší způsoby, jak se finančně zajistit na stáří. A pak, finanční zajištění je jen jedna stránka věci. Primárně bude nezbytné změnit postoj lidí ve vztahu k zodpovědnosti a rodině.
