BIG EXPERT – Dluhová bublina, jako důsledek politického populismu

České akcie

Radim Dohnal , Saxo Bank

První den nového kvartálu MMF přišel se zprávou o zhoršeném výhledu pro českou ekonomiku roku 2009 a současně zlepšil výhled na příští rok, většina společností obsažených v indexu pražské burzy nedosáhne v roce 2009 zisku roku 2008, přesto index nadále posiluje. České akcie se i nadále zdražují, podobně jako většina vyspělých i rozvíjejících se trhů. Toto je v souladu s naším očekáváním tzv. japonizace finančních trhů. V devadesátých letech se P/E japonských akcií pohyboval na úrovni 73, což je úroveň srovnatelná s technologickou bublinou v roce 2000. Příčina vysokého ocenění byla ovšem založena na státních zásazích s cílem nenechat padnout velké společnosti, vysokého podílu sledovaných úvěrů, deflace a negativního demografického vývoje.

Pro zbytek roku 2009 nečekáme tak silnou japonizaci finančních trhů, nicméně očekáváme další pokles volatility, pokles výnosů na Treasuries a korporátních dluhopisech a akcie dále mírně výše. Vše taženo sentimentem spíše než fundamentem, podobně hledání dna na jaře tohoto roku bylo také tlačeno sentimentem a nutností deleveragingu.

Zahraniční trhy

Miroslav Hlavoň, GRANT CAPITAL

Dosavadní růst napříč různými druhy aktiv, který se odehrává od března, je přímým důsledkem levného a lehce dostupného kapitálu. Prozatím kusé zprávy o tom, že dojde k omezení dostupnosti likvidity, v posledních týdnech přinášejí nebo brzy přinesou na trh nervozitu a strach, že bublina brzy splaskne (podotýkám že to není formulace moje, ale jednoho z analytiků při příležitosti summitu G20 v Pittsburghu konaného koncem září). 

Politici a centrální bankéři jsou v kleštích. Cítí, že tak zvanou "exit strategy" (tedy postupné zvyšování úrokových sazeb a ukončování podpory ekonomiky ať už přímé či nepřímé) je nutné v dohledné době začít uplatňovat, nicméně je jim jasné, že by tím skončila současná pohádka o stále rostoucích akciových trzích a velice pravděpodobně by přišli o svoje voliče. Nicnedělání, případně další podpora skomírajících a nekonkurenceschopných průmyslových oborů vede jen k prohlubování celkové nerovnováhy v ekonomikách. Dalším potenciálním problémem je riziko inflace, kterou mohou právě levné peníze poskytované systému způsobit. 

Nerozumím ovšem jedné věci. I FED ve svém posledním vyjádření tvrdí, že se ekonomika "zotavuje", když v srpnu hodnotil ekonomiku slovem "srovnává se". Z toho je vidět zlepšující se trend. Pokud by tedy americká ekonomika měla to nejhorší za sebou, proč FED nezačíná zvyšovat, byť jen postupně, úrokovou sazbu, aby zabránil tomu, co se "povedlo" Alanu Greenspanovi po roce 2000? Evropská Centrální Banka a další významné centrální banky světa by FED následovaly, tak jako to dělaly po celou dobu krize. Údaje o změnách HDP ve vyspělých zemích zatím nepotvrzují hrdá prohlášení analytiků a politiků o zotavování a pokud bychom akceptovali premisu, že akciové trhy předbíhají vývoj v reálné ekonomice (podle některých o 6, podle jiných o 9 měsíců), měli bychom začít vidět opravdu masivní zotavování už v číslech za třetí kvartál. Trochu skepticky musím konstatovat, že tu něco nehraje. 

Zásadní problém tak vidím v politice jako takové. Zejména strany a vlády sociálnědemokratické, případně demokratické (v USA) mají tendenci zasahovat do ekonomiky formou podpor. Stranám liberálním nebo pravicovým je toto proti srsti, byť jsou ochotny k nim v nejhorším případě přistoupit. Pokud se ale podíváme do téměř dvouleté historie této krize, potažmo do roční historie její nejtěžší fáze, která přišla po krachu Lehman Brothers, tak zjistíme zajímavé souvislosti. Biliony dolarů byly využity na podporu sektorů od finančních domů, přes hypoteční domy až k automobilkám. I přes tyto injekce zkrachovalo v USA téměř 100 bankovních domů, několik automobilek se ocitlo v existenčních potížích a nakonec byly některé divize rozprodány. Lidem byly rozdány peníze ve formě "šrotovného", aby nechali sešrotovat své funkční splacené automobily a vyměnili je za nové, které si v mnoha případech opět koupili alespoň částečně na dluh. Z pohledu nezaujatého pozorovatele to tedy může vypadat jako vytloukání klínu klínem a odkládání problému do budoucna.  

Současné vlády tak nafukují další bublinu, která je možná horší než všechny předchozí. Tuto dluhovou bublinu lze odstranit jen změnou chování politiků. Je třeba přestat podporovat spotřebu na dluh a motivovat k úsporám. 

Také je nutno začít okamžitě postupně zvyšovat úrokové sazby a omezit vládní stimuly. Pokud tak zodpovědní neučiní, zůstane nám tu možná jen ten rostoucí akciový trh, což jistě není primárním cílem. Snižování množství financí v oběhu otestuje jeho sílu, což není na škodu a nebude nafukovat další bublinu do budoucna.

Poznámky: Uvedené odhady jsou nezávaznými názory investičních odborníků, které se mohou lišit od skutečného vývoje. Za tyto odlišnosti nepřebírají experti ani Kurzy.cz odpovědnost.

*) Atraktivita je vážený průměr doporučení jednotlivých expertů. Dosahuje hodnoty od +100 (rozhodně koupit u všech odhadů) do –100 (rozhodně prodat u všech odhadů). **) Koupit/prodat udává počet expertů, kteří doporučují uvedený cenný papír koupit (prodat) s ohledem na očekávaný vývoj v uvedeném období. 

**) Růst/pokles udává počet expertů, kteří předpokládají, že daná hodnota v uvažovaném období vzhledem k aktuální hodnotě vzroste (poklesne).

Pravidelní účastníci: Michal Chrvala/Active Capital, Antonín Žmuran, Tomáš Matuška, Peter Čaputa/BH Securities, Ondřej Moravanský/CYRRUS, Martin Pecka, Daniel Kukačka, Patrik Hudec/ČP INVEST investiční společnost, Jan Mach, Milan Nedbálek, Libor Buček/FINANCE Zlín, Karel Kabelka, Miroslav Hlavoň/GRANT CAPITAL, Aleš Vávra, Michal Znojil, Michal Semotan/J&T BANKA, Roman Skalický, Martina Dušátková/LUTHERUS, Jan Bureš/Poštovní spořitelna, Karol Piovarcsy, Radim Dohnal/Saxo Bank, Dušan Jalový/UniCredit Bank Czech Republic, Jaroslav Brychta, Jaroslav Tupý/X-Trade Brokers

Projekt BIG EXPERT organizuje a zpracovává společnost Kurzy.cz