Evropa z pohledu finančních poradců
Kdysi Evropská unie bývala místem, kde se těžilo uhlí a vyráběla ocel. Nyní se zdá být Unií globální, která se daleko více než USA zabývá otázkami našeho povolání a dalšími záležitostmi. Například: v USA bychom nikde nenašli režim povolování pro poradce na základě tzv. passportingu (pokud působíte jako zprostředkovatel či poradce, nemáte právo působit v jiném státě – pouze v tom, v němž jste získali licenci). Tedy úplně jiná situace než v Evropě.
Teoreticky jde o skvělou věc, kde ale zůstaly základní společné předpisy a proč narážíme na tolik projektů, dokumentů a nařízení?
V normálním světě, pokud se lidé rozhodnou vytvořit nějaký jednotný prostor či projekt, určí si, kteří lidé budou mít na starosti rozhodování o ústavách, zákonech a právu. V EU to však neplatí.
Jde o věc, kterou si uvědomuje jen málo občanů, pokud vůbec někdo. Chceme-li však nazývat Evropu „zemí“ složenou z 27 samostatných států s parlamentem a další komorou, Radou EU, měli bychom si uvědomit, že ani jeden z těchto orgánů nemůže rozhodovat, pokud se tyto orgány neshodnou. Je přitom úsměvné, že pokud se zeptáte nějakého evropského občana na to, kdo určuje jejich zákony, odpoví vám, že šéfem je Evropská komise, které rozhoduje, co se bude dít!
V normálním světě, pokud se rozhodnete pro nějaký nový zákon, tak se na něm dohodnete a počkáte, abyste nedělali nový právní předpis na téma, které již řeší někdo jiný (v dokonalém světě pokud možno dříve než do dvou let, aby dotčené subjekty měly dostatek času na přizpůsobení); ale… v EU můžete mít tři právní předpisy, které budou řešit stejné téma a všechny se budou projednávat současně!
REKLAMA
V normálním světě, pokud si jako občan zvolíte své zástupce, očekáváte, že jejich úkolem bude hlasovat o tom, jaké předpisy ovlivňující váš život mají případně přijmout. Ale… v EU může jak Evropský parlament, tak Evropská rada odhlasovat nějaký obecný text, a přesto, zejména v otázkách regulace, může být výsledkem velmi exaktní a specifický text z pera Evropské komise! Přitom stále častěji půjde o text vypracovaný externím správním subjektem či jeho prostřednictvím.
Téměř pokaždé je výsledkem minimálně 6 nebo 7 let vyjednávání mezi různými zainteresovanými subjekty, časté a neustálé dohadování se státními úředníky, což vede k úpravám textu požadovaného občany, a konečně překlad příslušné směrnice (která musí být kompletně přeložena a transponována do vnitrostátního práva). Výsledek: stovky a stovky stran přesně popisujících daleko menší počet předchozích stran, o nichž se předpokládalo, že jsou již dostatečně srozumitelné na to, aby se samy o sobě staly předpisem nebo zákonem.
V polovině roku 2017 můžeme s potěšením sledovat nový obrázek situace poradců v Evropě, zároveň však průběžně jednáme o textu směrnice o distribuci pojištění (předpokládá se volná transpozice do vnitrostátních předpisů) plus o jedné ze čtyřech jejích odvozenin ve formě „regulatorních textů“ (včetně donucovacích opatření) a o připravované debatě k finančním technologiím, kde se očekává plodná diskuse – nicméně pokud nás jako zástupce příslušných firem, ať již s klasickými zaměstnanci či využívajících moderní technologie, nebude slyšet a nebude nám nasloucháno, může diskuse částečně ztratit své zacílení a realistické zaměření.
Vzhledem k tomu, co bylo uvedeno výše, a jménem těch, které zastupuji, si dovoluji požádat Evropskou komisi a naše orgány dohledu EU, aby si zachovaly rozumný přístup a pracovaly ve prospěch většiny a našeho společného trhu. Pro jednou máme nyní dle mého názoru skutečně proevropského francouzského prezidenta, proto doufám, že si Evropa dokáže stanovit několik jednoduchých pravidel, aby se záležitosti daly vyřizovat normálněji.
REKLAMA
Očekává to 650 000 našich poradců, stovky tisíc firem, běžní zaměstnanci i milióny spotřebitelů po celé Evropě.
Autor je předseda Evropského svazu finančních poradců a finančních zprostředkovatelů (FECIF) a francouzské Národní Asociace finančních poradců (ANACOFI).
