Finanční poradce a DPH: Jak na daňové přiznání?
Na vedení evidence k DPH u finančních poradců je nejtěžší úprava odpočtu daně
V dnešním článku věnovanému problematice daně z přidané hodnoty u finančních poradců se budu věnovat zejména praktické evidenci. To znamená základním zásadám při výpočtu daňové povinnosti k DPH u konkrétního finančního poradce. Největším problémem je stanovení výše odpočtu daně. Jak na to?
Úvodem mi dovolte se ohlédnout za předcházejícími dvěma díly, kde jsem se věnoval jednak předpokladům pro povinnou registraci finančního poradce k DPH a zároveň také metodice fungování samotné daně z přidané hodnoty. Pro ty z vás, kteří nejsou v DPH jako doma a narazíte na nějaký neznámý termín, doporučuji vrátit se k těmto předcházejícím článkům.
U osvobozených plnění bez nároku nelze uplatnit odpočet, do přiznání se ale uvádějí
V návaznosti na ustanovení paragrafů 51,72 a 75 Zákona o DPH lze vyvodit následující klíčové závěry pro správný výpočet daňové povinnosti. Uskuteční-li plátce DPH osvobozená plnění bez nároku na odpočet daně, tak je povinen tato plnění uvést do daňového přiznání na řádek 530 (doporučuji si vzít k ruce přiznání k DPH). Platí zásada, že z hlediska okamžiku uskutečnění tohoto plnění se buď bere den uskutečnění plnění, anebo přijetí platby (to, co nastane dříve).
Nárok na uplatnění odpočtu u přijatých plnění nemá plátce nárok v případě, že tato plnění byla použita na osvobozené plnění. Naopak platí zásada, že u těch přijatých plnění použitých na zdanitelná plnění, má plátce nárok na odpočet v plné výši. Z toho plyne jednoduchá poučka pro evidenci finančního poradce, že by měl každé přijaté plnění přiřazovat ke konkrétnímu již uskutečněnému plnění. Bohužel nejsou všechna přijatá plnění použita výlučně na jedno nebo druhé plnění, ale jsou například použita na oba uvedené typy.
Zamyslíme-li se v tomto okamžiku nad logikou zákona, tak si správně dovodíme nutnost nějakým způsobem odpočet u přijatých plnění krátit. Ano, přesně tak to ve skutečnosti je s tím, že pracnost bývá poměrně vysoká. Co se týče vyplňování daňového přiznání, tak většina finančních poradců bude vyplňovat řádek 210 (uskutečněná plnění zatížená sazbou 19 %) a již zmíněný řádek 530 týkající se osvobozených plnění bez nároku na odpočet DPH.
REKLAMA
První rok si stanovte zálohový koeficient sami
Plátce při vyplňování nároku na odpočet bude dávat přijatá plnění na tři kupy – ta s plným nárokem (určena výhradně pro plnění s daní na výstupu), krácená plnění a plnění, která jsou výhradně použita na osvobozená plnění. Na řádku 390 daňového přiznání skončí plnění s plným nárokem na odpočet a na řádku 380 plnění určená pro krácení nároku. Jak hodně tento nárok na odpočet krátit?
Odpověď nalezneme v paragrafu 76 Zákona o DPH, který se věnuje způsobu krácení odpočtu daně. Odpočet daně se krátí tak, že se násobí koeficientem. Z logiky věci vyplývá, že koeficient je nějaká na dvě desetinná čísla zaokrouhlená hodnota pohybující se mezi nulou a jedničkou. V případě, že koeficient je vyšší než číslo 0,95, tak se zaokrouhluje na číslo jedna.
Jak má určit koeficient nový plátce DPH?
Představte si situaci, že jste nově registrovaní plátci DPH a vykazujete běžná zdanitelná plnění a vedle nich osvobozená zdanitelná plnění. V tomto případě by měl plátce DPH postupovat tak, že si koeficient stanoví sám podle svých vlastních odhadů. Při svých odhadech by měl vycházet z předpokladu, v jakém poměru bude dosahovat plnění zatížených daní na výstupu a běžná zdanitelná plnění. Budou-li převažovat osvobozená plnění bez nároku na odpočet, tak by měl stanovit koeficient někde mezi nulou a 0,5. Naopak pokud budou převažovat zdaňovaná plnění, tak by se měl koeficient pohybovat mezi 0,5 a jedničkou.
Lze tady doporučit se na stanoveném koeficientu poradit se správcem daně, který vám při odhadu může pomoci. Pokud by se stanovený koeficient správci daně nezdál, tak má právo na zahájení vytýkacího řízení dle paragrafu 43 Zákona o správě daní a poplatků.
REKLAMA
Nastaveným koeficientem rozhodujete o dočasném úvěru ze strany státu
Špatně nastaveným koeficientem stát stejně nijak neošálíte. Po skončení kalendářního roku se koeficient vypořádá na základě poměru mezi celkovou částkou uskutečněných plnění s nárokem na odpočet (dle řádku 510 daňového přiznání) a součtem všech plnění (řádek 510 a 530). Rozdíl se zohlední buď nahoru nebo dolů. Vhodně či nevhodně nastavený koeficient má pro plátce v podstatě jediný význam – ryze finanční. Buď si peníze v průběhu kalendářního roku podrží u sebe, anebo je má u finančního úřadu.
V případě, že plátce má již za sebou jeden rok, při stanovení koeficientu na rok následující se vychází z vypořádání koeficientu a celý rok se používá takto vypočtený zálohový koeficient.
Pevně věřím, že se najdou takoví finanční poradci, kteří při povinné registraci k dani z přidané hodnoty na vedení vlastní daňové evidence nezanevřou a pokusí se rozšířit obzory i do problematiky DPH. Navzdory úskalí Zákona o DPH jde o zvládnutelnou problematiku.