V takové situaci se asi jen málokdo diví, že se ani u nás drobní investoři netetelí radostí, ale naopak spíš drkotají zuby. Za březen si z fondů odnesli domů skoro 400 milionů korun a celý letošní první kvartál se tak povážlivě přiblížil černé nule.
V peněžních fondech zřejmě slábne „konkurenční“ přesun do KBC Multi Cash uvnitř kategorie, přesto zřejmě část peněz míří na nějaké termínové či spořicí konto, která zdánlivě dnes nabízejí vyšší zhodnocení. Že bude zdaněné, se bankám už do reklam nevejde, navíc upozorňují analytici, že již hrozí nebezpečí „prošvihnutí“ nástupu dluhopisových fondů.
Odliv z dluhopisových fondů se postupně snižuje, přestože jejich roční ztráty už skutečně nejsou k vydržení.
Stále špatně jsou na tom smíšené fondy, takže není ku podivu, že je mnozí klienti posílají ke všem čertům. Aby ne, při pohledu na jejich výkonnost, která na roce často koketuje s -10 %. U těch realitních společností vidíme dokonce i –40 %. Jako z učebnice tak vyvstává rozdíl mezi těmi sekundárními a skutečným nemovitostním fondem, který reprezentuje zatím jen ČS Reico: a ten na roce vykazuje +3 %.
Co asi překvapí při pohledu na graf nejvíc, je relativní úspěch akciových fondů. Tedy obecně patří našim dynamičtějším investorům jasný bobřík trpělivosti. Abychom ovšem s vaničkou nevylili i zajištěné fondy – jejich jen relativně malý březnový úspěch byl způsoben také tím, že dva z těch větších došly splatnosti, což z jejich statistiky „odsálo“ rovných 365 milionů korun. Takže vítězství jim patří o celou koňskou délku, nejen o hlavu.
REKLAMA
Abychom však trochu potěšili ty odvážnější, právě extrémní volatilita by mohla naznačovat, že akciové trhy dosáhly nějakého dna – ovšem, jde o to jakého: zda jen lokálního, anebo celé „realitní a bankovní“ korekce.
Analýza Patrie tvrdí, že trh v USA podle Standard & Poor’s nyní vykazuje dokonce nejvyšší volatilitu za posledních 70 let. Tj. index S&P 500 tento rok vzrostl nebo poklesl o více než 1 % v cca 52 % obchodních dní, což je nejvyšší poměr od roku 1938.
Praha sice kolísala trošičku méně, ovšem horskou dráhu připomínala nejen průběhem, ale i výsledkem: kde jsme 29. února začali, tam jsme 28. března taky přistáli. Snad letní čas přinese i letnější vyhlídky.
