Neústupnost Německa v otázce nalévání dalších peněz do záchranných fondů měnové unie pak posloužila neevropským zemím jako dostatečná záminka k tomu, aby pozdržely jakékoliv navýšení prostředků do MMF, který by je obratem mohl použít v eurozóně. Pikantní je přitom postoj největšího akcionáře MMF – Spojených států, které po Evropě požadují vytvoření co největšího obranného valu k zamezení šíření další nákazy do zbytku světa, avšak nechtějí se na něm podílet jakkoliv více.
Američanům se možná zdá být přístup Německa při řešení dluhové krize nepochopitelný, avšak jejich neochota se dodatečně podílet na další pomoci eurozóně má naprosto stejné kořeny jako nevole Němců sypat záchranným fondům další peníze. Jde totiž o veřejné mínění. Stejně jako by prezident Obama či republikánští kongresmani nedokázali vysvětlit svým voličům, proč půjčkami dotovat bohaté Evropany, pak ani kancléřka Merkelová nedokáže vysvětlit spořivým Němcům, proč z mají z bryndy vytahovat předlužené ekonomiky na jih od německých hranic. Podle posledního průzkumu veřejného mínění nesouhlasí s pomocí pro Řecko 62 % Němců. A právě v takové (domácí) atmosféře má Bundestag schvalovat další miliardy eur směřující do řecké černé díry.
Tou hlavní institucí, která v boji s dluhy eurozóny zůstane je ECB. Ta tento týden hodlá vystřelit další magickou ránu ze své bazuky v podobě uskutečnění dalšího megatendru na tříletou likviditu. Analytici v eurozóně se přitom již teď předhánějí v odhadech toho, kolik by si evropské banky ve středu od ECB mohly půjčit. Má to být více než 500 miliard euro v minulém kole. Jak prezident ECB, tak evropští politici vybízejí komerční banky k tomu, aby si peněz půjčily co nejvíce (a následně je nalily do vládních dluhopisů). Doporučení je zjevně založeno na víře v zázračnost léku se zkratkou LTRO (název tříletých repo operací). Nechce se však věřit, že by tento lék neměl vedlejší účinky…
Jan Čermák, analytik ČSOB
