Proč je nutné platit si svého Filipa?
Princip finančního poradenství je jednoduchý: na jedné straně stojí klient, na druhé tvůrci a poskytovatelé produktů. Mezi těmito dvěma tábory se objevují skupiny "určitých diplomatických" vyjednavačů, kteří se nazývají "finanční poradci". Zatímco klientům se prezentují jako poradci, zákon a tvůrcové finančních produktů na ně pohlížejí jako na své prodejce. "Finanční poradci" tak balancují mezi zájmy a vztahy uvedených dvou skupin a stávají se z nich katalyzátory interakcí na finančním trhu.
Vztahy vznikající díky finančním poradcům nabývají nejrůznějších podob: Od smluv, zajišťujícím finančním domům uvázané ekonomické vazaly, přes vyrovnané partnerské vztahy až po takové, díky nimž se naopak tvůrcové a správci finančních produktů stávají klientovými služebníky.
Na kterou stranu této stupnice se budou přiklánět doporučení poradcem, který je zaplacen ze strany finančních domů? Které straně bude nahrávat poradce, který je placen naopak ze strany klienta?
Platí zde logika starého, neměnného a stále platného přísloví: Koho chleba jíš, toho píseň zpívej.
Naprostá většina poradců je v dnešní době placena formou provize za získaný obchod ze strany finančních společností a tomu také odpovídá dnes nízká úroveň kvality těchto služeb z pohledu klienta. Poradce, který se rozhodne pracovat pro své klienty, může ale narazit na nepochopení ze strany zákazníků, kteří jsou době ukolébáváni možností získat poradenství bezplatně.
REKLAMA
Také jistě narazí na legislativu, která v dnešní době "sankcionuje" závazné a pro klienty kvalitní poradenské služby zatížením v podobě DPH, zatímco poradenství, zaměřené na zájmy finančních domů je podporováno tím, že je od DPH osvobozeno. A jelikož daň v důsledku zaplatí zase klient, můžeme říct, že stát znesnadňuje spotřebiteli získání poradce na svou stranu a přihrává ho do moci pojišťovny.
Můžeme se jen dohadovat, proč je legislativa nastavena tímto způsobem, který demotivuje a znesnadňuje práci poradce, který se rozhodne být zástupcem a "obhájcem" klientovým. DPH na poradenské služby tak vlastně pobízí k poskytování předražených finančních produktů a "očišťování" peněz od daně jejich výplatou za jiné (zprostředkovatelské) služby, než které byly poskytovány (poradenské).
Kdo si nechává za poradenství zaplatit prostřednictvím nepřiměřených zprostředkovatelských provizí, ten nejen hraje nefér hru vůči klientovi a provozuje poradenské služby bez jakéhokoliv smluvního ukotvení, ale také se vlastně účastní daňových úniků.
Jak je možné, že v naprosté většině případů se s klientem nesepisují smlouvy o poradenských službách? Jak je možné, že občané, kteří se na jednu stranu prezentují jako poradci, nemají na druhou stranu ze své poradenské činnosti žádný příjem a neplatí DPH?
REKLAMA
Jakou váhu mají takové poradenské služby, které nejsou nikde smluvně zakotveny, neexistuje o nich žádný řádný záznam (obligatorní záznamy potřeb pro účel zprostředkování pojištění nelze považovat za záznamy o poradenství) a jsou poskytovány jako "bonus" ke sjednání produktu?
Úroveň dnes rozšířeného "FREE"-poradenství je negarantovatelná a nereklamovatelná, což je vedle osvobození od daně jeho další velkou výhodou. Ovšem výhodou pouze pro jednu zúčastněnou stranu. Spotřebitel, na kterém celý trh vlastně stojí, jako by byl stále ještě pátým kolem u vozu.
