Kde brát peníze? Na burze přece…

Při úpisu na primárních trzích se emitenti snaží získat finanční zdroje a při splnění zákonných podmínek emitovat různorodé cenné papíry. Finanční skupiny českých miliardářů dnes běžně ve velkém emitují zahraniční dluhopisy – nejenže zahraniční dluhopisové trhy dnes nabízí levnější financování, jde o diverzifikaci a pojistku vůči měnovému riziku. Tak třebas CPI Property Group stojí v čele, emitovala dluhopisy v řádu desítek miliard eur, nejen v eurech, ale i švýcarských francích, japonských jenech, hongkongských a amerických dolarech.

Když svět vstupoval do nového tisíciletí, český ekonom Tomáš Ježek se při psaní knihy Peníze a trh zamýšlel nad tím, jak se úspory mění na investice. Právě zde se prý skrývá ten nejdůležitější proces, který probíhá v každé ekonomice. Odvíjí se od něho ekonomický růst, jde o srdce každé ekonomiky.

První z podstatných forem přeměny úspor na investice představuje bankovní systém. Bankéři díky vkladům a novodobě i likviditě dodávané ústřední bankou disponují finančními zdroji, použitelnými k úvěrování a rozšiřování nabídky peněz. Úvěr má být slepicí snášející vejce, předpokládá se, že financovaný dlužník úvěr dříve či později splatí a umoří včetně úroků.

Obrázek 1: Banky transformují peníze na kapitál zejména poskytováním úvěrů, kapitálové trhy umožňují přeměnu úspor na investici pořizováním instrumentů kapitálového trhu.

Obchodní banky jsou pak institucemi, které na jedné straně soustřeďují úspory domácností a firem a likviditu dodanou ústřední bankou, aby na straně druhé mohly tyto finanční zdroje přeměňovat i na zdroje dlouhodobějšího financování. Půjčují těm, kteří mají nějaký investiční, podnikatelský nebo jiný plán a prokáží bonitu, při které existuje naděje na splacení úvěru. Rizika takového financování spočívají na bedrech bank, zatímco při financování prostřednictvím kapitálových trhů vstupují do hry další hráči.

Akcie, dluhopisy a kapitálové trhy

Druhou formou přeměny úspor na investice jsou kapitálové trhy – obchoduje se zde s kapitálem. Přicházejí sem investoři hledající umístění pro „dlouhé“ peníze, prostředky které chtějí s dlouhodobým investičním horizontem umístit, investovat. Motivuje je touha po výnosech, bývají si vědomi rizika, žádají odměnu odrážející vzdání se likvidity.

Primární úpis (prvotní nabídka cenných papírů) je první krok, aby se z našetřených a přebývajících peněz stal kapitál. Upisovatel dostává peníze, investor nebo spekulant cenný papír jako finanční instrument. Na sekundárních trzích jsou pak dříve emitované finanční instrumenty opětovně znovu a znovu obchodovány, držitel cenného papíru může jeho prodejem získat peníze.

Obrázek 2: Zájemce o kapitál, dlouhodobý zdroj financování vstupuje na kapitálový trh. Na primárním trhu prodává cenné papíry prvotním kupujícím, kteří je následně prodávají na trhu sekundárním.

V přímém financování se tedy peníze či kapitál získává přímo z finančních trhů. Firma může vydávat (emitovat) korporátní dluhopisy, akcie nebo jiné (hybridní) cenné papíry a tyto prostřednictvím úpisu „přímo“ prodávat.

Úpis byl skončen, prvotní kupující své cenné papíry drží, nebo je dále prodávají. Do hry vstupují sekundární trhy a obchodování z druhé ruky. Máme-li ve svém portfoliu nějakou veřejně obchodovanou akcii, můžeme ji vzít a prodat. Pohybujeme se na sekundárním trhu, akcie putuje do rukou nového vlastníka a my dostáváme peníze. Prodáváme za aktuální tržní cenu, na naše bedra padá kapitálový výnos – zisk nebo ztráta.

Bankovní úvěry a rizika na bedrech bankovního systému

V případě bankovního úvěru jde o situaci, kdy si dlužník nepůjčuje přímo od investorů, ale od třetí strany, dochází k tzv. nepřímému financování. Obchodní banka poskytuje úvěry financované klientskými depozity nebo i půjčkami od ústřední banky (tj. nově emitovanými penězi). Riziko nesplácení nese obchodní banka, na střadatele a věřitele by dopadla až neschopnost banky dostát svým závazkům.

Peněžní zdroje získané obchodní bankou jsou poskytovány dlužníkům v „transformované“ podobě. Z velkého počtu malých vkladů tak třeba může banka poskytnout několik větších úvěrů, dochází k objemové transformaci. Běžně také dochází k časové transformaci, banka přijímá vklady s jinou dobou splatnosti, než jaká je splatnost či životnost bankou v rozvaze držených finančních aktiv. Z finančních zdrojů v podobě vkladů na viděnou může banka poskytovat střednědobé nebo dlouhodobé úvěry.

Obrázek 3: Bankovní úvěry poskytované obchodními bankami. Banka nese riziko a profituje z poplatků a inkasovaných úroků. Mezi náklady patří mimo jiné úroky z vkladů.

Ekonomické srdce pak podle Tomáše Ježka může tepat pomaleji a s menším výkonem, dochází-li k přeměně úspor na investice jen prostřednictvím bank. Obchodní banky vedou svým klientům účty a svěřené vklady (depozita) používají pro své obchody, kupříkladu právě pro poskytování úvěrů. Bankéři v principu sází na jistotu a výsledná hospodářská dynamika tomu také odpovídá.

Majitel úspor se může rozhodnout, jakým způsobem své peníze uloží. Volí mezi likviditou, jistotou a potenciálem výnosu. Vyzdvihněme, že konkurencí ke vkladům střadatelů a deponentů jsou peníze, které do systému „pumpuje“ ústřední banka – ta jich může vytvořit podle rozhodnutí ústřední Bankovní rady libovolné množství. Právě díky možností působení této konkurence je možné stlačovat nízké úrokové sazby.

Ježkova  víra v kapitálové trhy

Bude-li ekonomika více spoléhat na přeměnu úspor na investice prostřednictvím kapitálového trhu, může podle Tomáše Ježka její srdce tepat rychlejším tempem. Převod úspor v investice prostřednictvím kapitálového trhu má své výhody – financování se dočkají i plány či záměry, které by se opatrným bankéřům asi moc nezamlouvaly.

Možnost přímého vstupu střadatelů a investorů na kapitálové trhy umožňuje zvýšení tepu, vlastníci úspor se sami mohou rozhodnout, kam své úspory, které se mají stát kapitálem nasměrovat – ať už formou přímých investic, tak investicemi zprostředkovanými fondy.

Riziko financování investic pak bude spíše vázané na jednotlivce nebo konkrétní fondy, nebude přerůstat v systémové riziko, jako by tomu mohlo být v případě bankovní formy financování. Riziko může být diverzifikováno, rozmělněno, a ve snaze dosáhnout lepších výnosů lze financovat i odvážnější záměry.

Mottem Ježkova vysvětlení týkajícího se přeměny úspory na investice se stalo: „Kapitálový trh je „arénou“, která je dobře uzpůsobená k nakládání s rizikem.“ Úvahy o tom, jakou roli v tom sehrává bankovní sektor a jakou kapitálové trhy, emise a obchodování dluhopisů a akcií Ježek uzavřel pohledem na rizika vyplývající z financování investičních a podnikatelských záměrů, které mohou třeba i podkopávat finanční stabilitu bankovního sektoru: „Když kapitálový trh dokáže co nejvíce tohoto rizika soustředit do své vlastní arény, usnadňuje tím úlohu bankám a umožní jim, aby úspory, které jsou v nich uloženy, byly bezpečnější.“

To, jak dochází k propojování bankovního sektoru s kapitálovými trhy, jak mohou deriváty a strukturované produkty dopadnout na stabilitu bankovního sektoru, středem pozornosti někdejších Ježkových úvah nebylo. V oné době se o tom konečně ani moc neuvažovalo.

Tabulka 1: Dvě formy přeměny úspor na investice.