Odstraňme třecí plochy mezi malými a velkými

Specifikou současného většinového modelu poradenství je, že za toto poradenství nikdo nenese odpovědnost. Není totiž jasné, kdo jej vlastně poskytuje.

Je to osobní poradenství pana XY, který se nám představil jako poradce společnosti ABC a nebo se jedná o poradenství firmy ABC?

Dalo by se říci, že je to jedno. Hlavní přece je, aby tato rada byla dobrá. To je sice pravda, ale ne vždy slunce svítí. Co když se časem ukáže, že tato rada dobrá nebyla a klienta poškodila?

V tu chvíli nastává velký problém, který si poradce s firmou začnou přehazovat jak horký brambor. V konečném důsledku na to ale doplatí klient, protože nemá koho žalovat. Neadresnou žalobu žádný soud nepřijme.

Druhým problémem je, zda nespokojenost klienta byla skutečně zaviněná chybným poradenstvím. Co když poradce odvedl svoji práci dobře a klient je přesto nespokojen? Jak to rozhodnout?

No přece jednoduše, předložíme to k posouzení nezávislému znalci či profesnímu sdružení. Předložím TO – co? Neexistuje žádný doklad – jak znělo zadání? A jak zněla rada? Není co posuzovat. Dokonce neexistuje ani doklad o tom, že se jednalo o poradenství a nikoli jen o zprostředkování.

^REKLAMA

Třetím problémem současného stavu je nemožnost jednoduše odlišit odpovědné poradce od bouchačů kapitálovek pracujících pod hlavičkou jedné a téže velké firmy.

To poškozuje všechny solidní poradce této firmy. Cítí se být neoprávněně napadáni, je-li haněna jejich firma. Mohou ale za to ti, co ji haní v zájmu ochrany vlastní pověsti, aby se od ní odlišili?

Nebo je to problém systémový, který neumožňuje jednoduše od sebe odlišit odpovědné poradenství od parazitování na tomto označení? Jak se v tom má vyznat obyčejný občan, když sama poradenská komunita v tom nemá jasno?

ŘEŠENÍ: SMLUVNÍ PORADENSTVÍ
Výše uvedené problémy by řešilo smluvní poradenství. Smluvní vztah, ze kterého jednoznačně vyplývá, kdo poradenství poskytuje a co má být řešeno.

Představa, že smluvní vztah je možný jen při placeném poradenství, je mylná. I bezpoplatkové poradenství může být smluvní, stačí napsat: Cena za dílo = 0 Kč.

^REKLAMA

V takovém případě se jedná spíše o jakýsi záruční list, než o obchodní ujednání. V té nejjednodušší formě, při jednorázovém poradenství, by možná stačila i jen nějaká forma objednávky.

Podstatné je, aby bylo jasno, čeho se má rada týkat a kdo za ni nese odpovědnost. Forma odměňování poradenství je nepodstatná, podstatná je odpovědnost.

Je logické, že velké firmy, s počty spolupracovníků v řádu tisíců, se smluvnímu poradenství brání. V tom množství se kromě celé řady kvalitních poradců, za jejichž poradenství by byly ochotny garanci převzít, nachází i celá řada poradců nekvalitních.

Hlavní skupinou jsou zde ale zprostředkovatelé, kteří název poradce využívají pouze marketingově (nebo jen z neznalosti významu tohoto slova), aniž by skutečně radili.

Smluvně se zavázat k odpovědnosti za poradenství takové nehomogenní struktury by byla zcela jistě sebevražda. Tu žádná z těchto firem dobrovolně nepodstoupí. Hledejme tedy řešení schůdné i pro velké firmy.

^REKLAMA

MODEL PRO VELKÉ FIRMY
Řešením by mohlo být, pokud by velké firmy umožnily vedoucím svých struktur poskytovat poradenství jejich vlastním jménem.

Každý takový ředitel má zcela jistě vlastní živnostenský list na tuto činnost, a proto by nebyl problém, aby v záhlaví smlouvy bylo uvedeno, že poskytovatelem tohoto poradenství je František Novák, IČ9999999, oblastní ředitel firmy ABC.

Tento ředitel zná kvalitu svých podřízených, a proto by neměl být problém, aby některým z nich umožnil poskytovat smluvní poradenství jeho jménem (jménem tohoto ředitele) a na jeho odpovědnost.

Takové ředitelství by se tím stalo, právně i fakticky, samostatnou poradenskou jednotkou. Případné její chybné poradenství by tak nekazilo pověst dalším jednotkám této firmy, ani firmě jako celku.

Tento model by snad mohl vyhovovat všem. Velké firmy by nebyly ochuzeny o to, co je pro ně nejpodstatnější (příjmy za sjednané produkty), zodpovědní poradci by se v očích veřejnosti viditelně odlišili od zprostředkovatelů působících v rámci téže firmy a klienti by získali poradenství, za které je někdo konkrétní odpovědný.

Za nejpodstatnější ale považuji, že by se odstranila třecí plocha mezi poradci velkých a malých firem a celá tato komunita by mohla táhnout za jeden provaz, aniž by se to dotklo zájmů velkých firem.

Poradenství poskytované na smluvním základě, jako charakteristický znak této služby, předpokládal i konzultační materiál předložený Ministerstvem financí. Byl ale přijat s rozpaky.

Velké firmy vnímaly zavedení smluvního poradenství jako okleštění možnosti svého podnikání. Navržený model ale ukazuje, že tomu tak být nemusí, že lze tyto zájmy skloubit.

Současná politická situace dalšímu projednávání ministerského materiálu příliš nenahrává. Ujměme se tedy iniciativy a hledejme sami cesty, jak samoregulaci zavést do praxe vlastními silami.

Musí to být ale cesty schůdné pro všechny. Tento článek je pokusem o nalezení jedné takové cesty.

Ilustrační foto: JAN MAJER