Zveřejňování nákladů podle směrnice MiFID II: Nic není dokonalé, ani regulace

Evropský orgán pro cenné papíry a trhy ESMA 28. března aktualizoval svůj dokument s odpověďmi na otázky týkající se implementace ochrany investorů podle Směrnice o trzích finančních nástrojů MiFID II.

Pravidelná aktualizace otázek a odpovědí je chvályhodný počin, a to z různých hledisek. Zaprvé poskytuje průběžný flexibilní nástroj k vyjasnění aplikace pravidel EU. Navíc vychází z přístupu zdola, díky němuž mohou organizátoři trhu řešit s finančním orgánem konkrétní praktické otázky. A ještě důležitější je, že tento přístup přispívá k harmonizaci tržních postupů.

Nic však není dokonalé, ani regulace (a její výklad). Pojďme se tedy na některé z těchto otázek a odpovědí podívat a pokusit se určit pro a proti.

Předtím

Důležitou součástí nedávné aktualizace byla tématika informování klientů o nákladech a poplatcích, díky čemuž investiční podniky a finanční poradci získali užitečné vodítko. Pokud jde o zveřejňování informací předem – tedy informací, které se musejí podávat před poskytnutím služby či provedením transakce – z otázek a odpovědí jasně vyplývá, že obecné informace nestačí.

Investiční podniky jsou nuceny poskytovat plně individualizované informace, vycházející z konkrétní transakce, spojené s konkrétní službou či finančním nástrojem (tzv. přístup na základě mezinárodního identifikačního čísla cenného papíru ISIN – podle mezinárodního kódu pro označování cenných papírů).

Orgán ESMA zároveň uznává, že před samotnou transakcí ještě nemusí být známa její přesná výše; v takovém případě mají investiční podniky umožněno zveřejňovat náklady podle předpokládané výše investice, pokud výpočty odpovídají nákladům, které by klient při předpokládané výši investice skutečně vynaložil.

Toto vysvětlení má bezprostřední výhodu v tom, že investičním podnikům skýtá možnost snadno vyhovět pravidlům o zveřejňování informací předem. Zároveň je však nutné zajistit úplnost informací a jejich porovnatelnost mezi různými investičními řešeními: a z tohoto pohledu něco chybí.

V zájmu porovnatelnosti měl regulátor doporučit uvádění nějakých konkrétních předpokládaných částek (např. 10 000 či 100 000 euro), jako tomu bylo v případě klíčového informačního dokumentu (KID) pro strukturované retailové investiční produkty a pojistné produkty s investiční složkou (PRIIP), kde se náklady uvádějí s předpokladem investování paušální částky ve výši 10 000 euro (respektive pravidelného pojistného ve výši 1 000 euro ročně).

A poté…

Přesuneme-li se k dodatečnému zveřejňování informací, orgán ESMA v roce 2017, při příležitosti předchozí aktualizace otázek a odpovědí, zveřejnil v níže uvedené tabulce příklad souhrnných nákladů a poplatků za investiční služby a finanční nástroje (podle ustanovení směrnice MiFID II musí být platby třetích stran rozepsány zvlášť). Připomínám, že souhrnné náklady a poplatky musí být celkově vyjádřeny jak peněžní částkou, tak i procentem.

Zdroj: ESMA Q&A

I v tomto případě řešení předpokládané orgánem ESMA napomáhá srozumitelnosti a harmonizaci, ale stále něco důležitého chybí. Tabulka předložená v otázkách a odpovědích totiž neuvádí, z čeho výpočet vychází.

Budou uvedená procenta aplikována na průměrnou investovanou částku za daný rok? Mohlo by tomu tak být, ale pokud nemáme konkrétní pokyny, mohou různé investiční podniky při výpočtu nákladů vycházet z různých základů a metodik. A opět je obtížné nalézt účinnou rovnováhu mezi harmonizací a porovnatelností na jedné straně a přiměřeností a organizační autonomií na straně druhé.

Kromě toho musí investiční podnik na žádost klienta poskytnout rozpis jednotlivých položek a zároveň by měl podniknout přiměřené kroky k tomu, aby klient takové žádosti musel podávat co nejméně.

Podle ustanovení směrnice MiFID II musí být v položkách nákladů uvedeny jednorázové i průběžné náklady, veškeré transakční náklady, poplatky související s doplňkovými službami a výkonnostní poplatky.

Otázky a odpovědi výslovně umožňují, aby investiční podniky zavedly i svou vlastní „obchodní“ terminologii, nicméně obchodní termíny by měly být jasně vymezeny s poukazem na oficiální terminologii směrnice MiFID II. Platí stejná úvaha, jaká je vysvětlena výše: Kde je rovnováha mezi plněním požadavků právních předpisů a svobodou trhu?

Daňová problematika

A konečně, nová aktualizace z pera orgánu ESMA počítá s tím, že součástí zveřejňovaných nákladů a poplatků budou i daně. Přitom se rozlišuje mezi daněmi z transakcí či poskytnutí služby (například kolkovné, daně z transakcí či DPH) a daní z příjmu či výnosu, který investice přinese.

Zatímco daně související s poskytnutím služby by měly být součástí zveřejněných informací vždy – neboť jsou výslovně uvedeny v Nařízení v přenesené pravomoci směrnice MiFID II – rozhodnutí, zda do zveřejněných informací zahrnout i daně z příjmů či růstu, je na samotném podniku.

Opět je nesmírně obtížné dosáhnout ideální rovnováhy mezi svobodou trhu (investiční podniky si mohou vybrat, které daně zveřejní) na jedné straně a harmonizací na straně druhé (různé podniky sdělí investorovi stejné položky nákladů). Tento poslední příklad představuje nejkritičtější ze všech uvedených případů, neboť se týká obtížné a citlivé oblasti, tedy daní.

Je možné, že se v dohledné době dočkáme vydání nových otázek a odpovědí ze strany orgánu ESMA (a nových žádostí o vysvětlení, předložených organizátory trhu), které do problematiky vnesou více světla a pokusí se vyřešit problémy, které dosud nebyly vyjasněny. Prozatím se dá souhlasit s tvrzením, že nic není dokonalé, ale všechny zainteresované subjekty na trhu (orgány, finanční zprostředkovatelé i poradci a investoři) mohou pracovat na zlepšení situace v oblasti regulace.

Autorka je členka představenstva Evropského svazu finančních poradců a finančních zprostředkovatelů (FECIF) a pověřená osoba pro zahraniční věci v Národní asociaci finančních konzultantů v Itálii (ANASF).