10. 07. 2019
Absence velkých krachů na českém dluhopisovém trhu vede k extrémním emocím
Český dluhopisový trh dosud míjí velká katastrofa způsobená takzvanými prašivými dluhopisy. Jistě, máme tady Zoot. Na tomto krachu je ovšem zajímavé jen to, jak kolem něj všichni pseudoodborníci chodí a nevěřícně kroutí hlavou: jak je to možné? Stručně řečeno – prospekt dluhopisu schválený ČNB prostě není důvod vypnout mozek. Zoot není první a obávám se, že ani poslední firma, která neukočírovala nerozvážnou expanzi. Chyba stará jak podnikání samo.
Přesto není o emoce při zvažování investice do dluhopisů žádná nouze. A možná právě proto, že nás první krize a s trochou nadsázky i poučení z ní dosud míjely. Na jednu stranu jsou zde nekritičtí optimisté, kterým ani nesmyslná výše úroků některých dluhopisů nepřijde podezřelá. Přemýšlím, jestli se dá říct, že jde o typické investory takzvaných junkbonds, když si vlastně míru rizika ani neuvědomují. A na straně druhé věční škarohlídi, kteří do prověřování investice jdou a priori s představou, že je jen otázkou času, než předpokládaný podvod odhalí.
Obojí je poněkud iracionální. Tak jako první skupinu nejde rozumně varovat – 15procentní zhodnocení má neodolatelné grády – tak druhou skupinu o investici s rozumným zhodnocením a jen velmi mírným rizikem jde přesvědčit velmi obtížně. Samozřejmě je nesmysl se na korporátní dluhopisy dívat jako na bezpečnou investici. Mimochodem stejně jako na kteroukoli jinou investici. Na druhou stranu štítivá odtažitost a hysterické obavy jsou ten samý nesmysl.
Racionální postup zájemce o jakoukoliv investici by měl být bez emocí a hlavně opřený o kritické myšlení a pospojování jednotlivých faktů do souvislostí. V případě nalezení nesrovnalostí nebo varovných vykřičníků se právě pospojováním faktů teprve ukáže, zda jsou obavy oprávněné, nebo jde o planý poplach. Absence účetní závěrky v obchodním rejstříku? Popravdě existují natolik konkurenční branže, že se některým majitelům vlastně ani nedivím, že nechtějí zveřejňovat. Mladý jednatel? Není to náhodou syn zakladatele firmy, který ji časem převezme? Měl majitel v minulosti exekuci? Nešlo o zapomenutou pokutu či naschvál konkurence?
Bodů, jak poznat kvalitní dluhopis, se už napsalo asi milion. Ten nejdůležitější se ovšem stále jaksi opomíjí: jde o nedostatečnou komunikaci emitenta. Když firma nechce vysvětlit podezřelé okolnosti. Až na druhém místě je neuspokojivé vysvětlení. K uváženému postupu však čeští zájemci o korporátní dluhopisy teprve dospívají. Snad ten dopad na zem po první krizi nebude moc bolet.
REKLAMA
Jiří Helich, ceskedluhopisy.cz