Italská vláda včera podle očekávání padla. V zemi, která po druhé světové válce vystřídala již šedesát jedna vlád, se ovšem nejedná o nic zcela mimořádného. Na politickou nejistotu jsou trhy v zásadě zvyklé. Potíž je dnes ovšem v tom, že italská ekonomika může v druhé polovině roku opět spadnout do recese a její veřejné finance se tak automaticky dostávají pod větší tlak. Příprava italského rozpočtu na rok 2020 je proto v Bruselu ostře sledovaná. Současná dohoda zní jasně, pokud Italové nenajdou v rozpočtu na příští rok dostatečné úspory, dojde automaticky k navýšení DPH. To by mohlo poškodit již tak slabou spotřebu italských domácností.
Pokud by tedy na podzim došlo k předčasným volbám, trhy by to vystrašilo. Jednak by byl proces přípravy rozpočtu narušen – Itálie by nestihla poslat do 15. října návrh rozpočtu do Bruselu. Navíc by v případě vítězství extrémně pravicové Ligy Mattea Salviniho mohl převzít otěže premiér, který se programově s Bruselem vůbec nebude chtít bavit. V takovém případě by se italské dluhopisy pravděpodobně dostaly pod opětovný tlak.
Dobrou zprávou pro Itálii ovšem je, že není jasné kdy a zda vůbec dojde na předčasné volby. To bude záležet především na prezidentu Sergiu Mattarellovi a dalších politických stranách. Teoreticky připadá v úvahu koalice Hnutí pěti hvězd (stávající koalice) se středovou stranou bývalého premiéra Mattea Renziho. Takové uskupení by ale nemělo většinu v senátu a bylo by z podstaty nestabilní. Většina politických komentátorů proto předpokládá, že dříve nebo později k předčasným volbám dojde. Pro Itálii a její trhy by ovšem bylo lepší, kdyby to bylo až po přípravě rozpočtu na rok 2020.
Druhým plusem pro Itálii je v tuto chvíli bezesporu politika Evropské centrální banky. Ta podle slov svého hlavního ekonoma Olliho Rehna připravuje na září něco “velkého”. Slabá čísla z Německa a z Itálie (Španělsko i Francie vypadají o poznání lépe) pravděpodobně povedou k poklesu sazeb a opětovnému rozjezdu QE. A to tlačí všechny výnosy vládních dluhopisů směrem dolů – italský desetiletý výnos se tak oproti konci minulého roku obchoduje skoro o 2 procentní body níže. To přinese italské vládě úspory v řádu miliard eur ročně, a to i kdyby politické napětí situaci na trzích zhoršilo.
Jak moc může italský dluh profitovat z nižších úrokových sazeb ukazuje i následující cvičení (viz graf níže), které předpokládá výrazně lepší dluhovou trajektorii v případě pokračujícího poklesu průměrné úrokové zátěže italského dluhu.
REKLAMA
Jan Bureš, hlavní ekonom Patria Finance
