Výsledky svého výzkumu shrnuli v práci s názvem Why Does The Law of One Price Fail? – Proč zákon jedné cen selhává? Jak název napovídá, výzkumníci našli v chování investorů známky iracionálního chování. Leč nepředbíhejme.
V rámci experimentu provedeného v roce 2005 výzkumníci rozdali pokusným osobám brožurky čtyř indexových fondů (všechny na bázi indexu S&P 500) a požádali je, aby mezi ně alokovali částku 10 tisíc dolarů.
Protože všechny fondy byly indexové a tudíž v zásadě stejné, racionální by bylo vybrat jediný fond s nejnižšími poplatky. Účastníci testu byli rozděleni do tří skupin. První skupina měla k dispozici jen formální prospekt emitenta každého fondu. Druhá měla informace o poplatcích fondů. Třetí navíc obdržela údaje o minulé výkonnosti všech fondů.
Po rozhodnutí o alokaci pokusné osoby dostaly dotazník, kde měly vyplnit pořadí důležitosti různých faktorů.
Pokusné osoby byly studenti z Harvardu a University of Pennsylvania a také frekventanti kursů MBA na druhé z uvedených univerzit. Jejich průměrné skóre SAT (obdoba IQ testů používaná namísto přijímacích zkoušek na lepší americké univerzity) odpovídalo hodnotám pro nejvyšší jedno nebo dvě procenta populace.
REKLAMA
Zkrátka, šlo o velmi inteligentní lidi dobře vybavené provádět správná investiční rozhodnutí. Jaké byly výsledky?
Členové první skupiny z 95 procent nevytvořili optimální, tj. poplatkově nejefektivnější portfolia. Jejich průměrné portfolio bylo jen o málo poplatkově výhodnější než průměr z oněch čtyř nabídnutých fondů.
Druhá skupina – vybavená stručným přehledem poplatků – si vedla poněkud lépe. Přesto i zde více než 80 procent účastníků nevybralo nejlevnější fond.
Ve třetí skupině byli účastníci vybaveni navíc přehledem výkonnosti. Tato výkonnost ovšem nebyla vyjádřena v navzájem srovnatelných číslech. Všechny čtyři indexové fondy navázané na stejný index byly otevřeny každý k jinému datu. Měly proto odlišné průměrné roční míry výnosu od počátku (average annualized returns since inception).
REKLAMA
Tyto údaje se týkaly stejného indexu v různých časových intervalech a byly tudíž zcela irelevantní z hlediska budoucích výnosů. Fakticky tedy šlo o dezinformační údaj.
Autoři výzkumu navíc vybrali takové fondy, aby průměrný roční výnos od počátku fondu byl pozitivně korelován s velikostí poplatků. Snaha o maximalizaci minulých výnosů by tedy zákonitě vyústila ve vyšší poplatkovou zátěž.
V této skupině došlo k zajímavému jevu. Účastníci se nechali "napálit" dezinformačním údajem o minulých výnosech. Poplatky, které zaplatili, byly vyšší než u obou předchozích skupin.
Dokonce i osoby, které si podle údajů z vyplněného dotazníku byly vědomy důležitosti poplatků, se často nechaly napálit. Informace o výnosech fondu od jeho založení byly zkrátka příliš sugestivní – i když šlo o srovnávání jablek s hruškami.
REKLAMA
Tento jednoduchý experiment ukazuje, že i velmi inteligentní lidé nejsou většinou schopni korektně hodnotit informace obsažené v prospektech a brožurkách fondů.
Konkrétně platí, že informace o minulých výnosech, které mají malý nebo žádný vztah k budoucnosti, zastiňují důležitá a tvrdá data jako jsou informace o poplatcích.
Autoři práce Choi, Laibson a Madrianová provedli ještě jiné experimenty se stejným výsledkem. Lze tedy soudit, že nešlo o náhodu.
Co z těchto zjištění vyplývá? Především, ani nejinteligentnější vrstva studentů elitních amerických univerzit není schopna provádět perfektně racionální investiční rozhodování v jednoduché situaci, kdy všechny potřebné údaje jsou známy.
Dále, přílišné množství informací může být někdy i na škodu. Stává se, že nepodstatné údaje zastíní ty skutečně důležité.
Proč se účastníci testu takto rozhodovali? Proč vybírali i předražené fondy? Snad jde o důsledek zakořeněné zásady "nedávat všechna vejce do jednoho košíku," která převládla i v situace, kdy diverzifikace neměla žádný smysl, jelikož všechny fondy investovaly do stejného indexu.
Praktické závěry? Méně poctiví finanční poradci se mohou radovat, neboť se ukazuje, že i na vyspělém trhu existuje prostor k prodeji předražených finančních produktů.
Ti poctivější se možná mohou též opatrně radovat, protože je zřejmé, že dobrý poradce může klientovi skutečně hmatatelně pomoci.
