Česko se chystá zavést digitální daň. Došlápne si tak na Facebook či Google. Hrozí odveta USA?
Česká republika (ČR) se stala nečekaným premiantem ve snaze zdanit velké internetové společnosti, jako je Facebook či Google. V lednu letošního roku prošel v Poslanecké sněmovně prvním čtením zákon, který zavádí takzvanou digitální daň ve výši 7 procent. Nejedná se o příliš vysoké zdanění a máme se ze strany Spojených států amerických (USA) bát odvety?
Návrh zmiňovaného zákona z dílny Ministerstva financí (MF) schválila vláda už v polovině listopadu 2019.
„Zavádí jednotnou digitální daň ve výši sedmi procent na vybrané digitální služby poskytované v ČR. Mezi tyto služby patří provedení cílené reklamní kampaně, využití mnohostranného digitálního rozhraní a poskytnutí dat o uživatelích. Dani přitom budou podléhat jednotlivé zdanitelné služby v případě, že u nich bude překročena minimální hranice pro jejich zdanění,“ uvádí Ministerstvo financí.
Přitom platí, že tato daň se bude vztahovat na firmy s globálními výnosy nad 750 milionů eur ročně, což je asi 19 miliard korun. Mají ji platit firmy, které v tuzemsku dosáhnout obratu ve výši přesahující 100 milionů korun. Naopak se nebude vztahovat na společnosti, které poskytují digitální služby pouze okrajově. Nová daň nebude zdaňovat konečné uživatele.
Také si přečtěte: Jak se daní příjem z AirBnB
REKLAMA
Zdanění v Česku by dávalo smysl…
Makroekonomický analytik Raiffeisenbank Vít Hradil podotýká, že digitální daň se snaží reagovat na fenomén dnešní ekonomiky, kdy je významná část podnikatelské aktivity zcela nezávislá na fyzické přítomnosti v kterékoliv zemi.
„Z pohledu státu tak určité firmy například sice nesídlí v České republice, nicméně při svém podnikání nepřímo využívají její institucionální i technickou infrastrukturu, za což by česká vláda ráda dostala zaplaceno. Zároveň se u některých digitálních služeb dá diskutovat o tom, zda jejich přidaná hodnota vůbec vzniká v dané firmě (tedy například v centrále Facebooku), či spíše tam, kde lidé plní danou službu obsahem (tedy mezi Čechy, kteří se navzájem ohromují roztomilými fotografiemi svých dětí),“ myslí si Vít Hradil.
A dodává, že pokud bychom se přiklonili k druhé možnosti, pak by zdanění spíše dávalo smysl právě v Česku, jelikož bez jeho obyvatel by Facebook byl pouze prázdnou schránkou. Podobnou logikou mají i data o uživatelích, která jsou dále využívána pro účely podnikání. Ty de facto vznikají v České republice a odtud tedy pochází i jejich přidaná hodnota.
Slova ekonoma Reiffeisenbank potvrzuje i Anna Fuksová z odboru komunikace MF. „Pokud by navrhovaná daň z digitálních služeb nebyla zavedena, došlo by k zakonzervování stávajícího stavu, kdy společnosti poskytující digitální služby využívají možnosti mezinárodní daňové optimalizace a v ČR využívají veřejné služby a tržní infrastrukturu, avšak neplatí odpovídající výši daně. Přijetím návrhu tedy dojde k částečnému narovnání podnikatelského i daňového prostředí, pokud jde o subjekty působící v ČR převážně v oblasti digitálních služeb,“ dodává Anna Fuksová.
REKLAMA
Spojené státy by raději nechaly příjmy Facebooku doputovat do Ameriky
Ministryně financí Alena Schillerová vysvětluje, že se jedná se o vyrovnávací daň, která napravuje současnou nerovnováhu. Internetoví giganti u nás neplatí daně v míře, která by odpovídala ostatním firmám v České republice, což je podle ní nefér.
Odborník Raiffeisenbank k tomu dodává, že výhody z pohledu státu spočívají jednoduše ve vidině dodatečných příjmů. Mezi negativa patří například to, že se tento krok zákonitě nebude zamlouvat domovským zemím firem, na které by tato daň dopadla.
„Spojené státy by pochopitelně mnohem raději nechaly příjmy Facebooku doputovat právě do Ameriky, nežli jejich část ponechat kdesi v České republice. Ne náhodou se tak snahy evropských zemí o zavedení digitální daně potkávají s nekompromisní reakcí ve formě hrozeb zavedení odvetných cel,“ říká Vít Hradil.
Platí také to, že digitální daň s sebou nevyhnutelně přinese administrativní zátěž, když dotčené firmy budou muset nějakým způsobem důsledně rozlišovat zemi, ze které jim plyne ten který zdroj příjmu. „Takové kroky mohou být poměrně nákladné, zvláště pokud se patřičná legislativa bude v jednotlivých zemích lišit. Ve výsledku by se tak v krajním případě mohlo některým firmám nakonec i nevyplatit v České republice své podnikání vůbec provozovat, jelikož se jedná o poměrně malý trh, který by nestál za vynaložené administrativní úsilí,“ upozorňuje analytik Raiffeisenbank.
Česká republika stále podporuje řešení na mezinárodní úrovni
Podle Ministerstva financí bude použitelnost zákona časově omezená. Posledním zdaňovacím obdobím bude rok 2024. „Tento zákon vznikl jako reakce na skutečnost, že dosud nebyla nalezena shoda na společném postupu států v rámci Evropské unie a Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Česká republika preferuje i nadále řešení na mezinárodní úrovni,“ uvádí Ministerstvo financí.
Návrh zákona nyní ještě posoudí rozpočtový výbor Poslanecké sněmovny. Zatím má podporu napříč politickými stranami. Opozice ale navrhuje snížení sazby ze sedmi na pět procent.
Toto snížení aktuálně připustila i ministryně financí Alena Schillerová. Zároveň se také dále posunula dohoda téměř 140 vlád, že začnou jednání o nových pravidlech pro mezinárodní digitální daň, která by měla být hotová do konce tohoto roku. Český zákon by pak mohl vejít v platnost už v polovině roku 2020.