Stravenkové společnosti zatajují vysoké provize u elektronických stravenek. Jejich výše překračuje i ty papírové

V Evropské unii platí od konce roku 2015 regulace mezibankovních poplatků, která stanovuje výši provize, jíž musí obchodník při platbě kartou odvést bance. V průměru se jedná o 0,25 procent hodnoty transakce. Touto regulací se snaží zaštiťovat také společnosti, které provozují elektronické stravenky. Na první pohled by tak neměl být rozdíl mezi použitím klasické debetní karty MasterCard a karty stejné značky, na které je nahraná stravenka. Realita je však výrazně jiná, výše provizí u elektronické stravenky je totiž ve skutečnosti násobně vyšší.

Stravenkové firmy si totiž snaží dělat nárok na další poplatky. Tím prvním je provize, kterou musí český podnikatel – v našem případě obchodník – odvádět stravenkové společnosti za to, že akceptuje její elektronický nosič. Už zde je tedy patrný rozdíl mezi platbou debetní kartou a elektronickou stravenkou. Problém však tkví ještě v další provizi, která zůstává obchodníkovi na první pohled skryta. Jedná se o poplatek, která stravenková nebo benefitní společnost vyžaduje po bance. Jeho výše dosahuje až 2,5 procent, avšak může být i vyšší, banka ho pak následně požaduje po obchodníkovi. Ten tak ve finále může odvést kvůli obrovským provizím ze svých tržeb i o pětinu více než v případě papírových stravenek. Už jejich systém je přitom svým nastavením obchodních podmínek a provizí značně problematický.

Za obzvláště neférové lze považovat, že francouzské společnosti o provizi od banky nemluví, a i při vyjednávání smluv ji vůbec nezmiňují. Pokud člověk není expert na danou problematiku nebo si nemůže opatřit další podrobnosti, nemá šanci cokoliv zjistit. Přitom s každou další podepsanou smlouvou na použití elektronické stravenky odchází do francouzských firem ještě vyšší provize než u stravenek papírových.

Že je výše provize odcházející stravenkovým společnostem dvojnásobně vyšší než původně smluvně deklarovaná, nás vyloženě šokovalo. Zjistili jsme to až díky konzultacím s experty z finančního a bankovního sektoru, a to poté, co nás stravenkové společnosti oslovily s podpisem nových smluv a následně podmínky představily. Takové zamlčování považujeme za nevídané, připomíná spíše praktiky takzvaných šmejdů, kteří se snažili zbohatnout mimo jiné na úkor lidské nevědomosti.

^REKLAMA

Při úhradě 100 korun, ať už elektronickou stravenkou či benefitní kartou, se tak výše provize může pohybovat mezi 6 až 7 korunami. Z drtivé většiny přitom odchází velkým stravenkovým společnostem do zahraničí. Správně by přitom měla zůstat v Česku, kde se později může pozitivně promítnout do příjmů státního rozpočtu.

Jediným rozumným řešením je proto zavedení momentálně diskutovaného stravenkového paušálu. Pokud bychom ho vztáhli na státní zaměstnance, kteří by místo stravenek dostávali nově příspěvek na stravu, znamenalo by to pro stát stovky ušetřených milionů korun jen na provizích. Zároveň také nezbývá nic jiného, než důrazně apelovat na další subjekty, které vyjednávají o elektronických stravenkách a benefitních kartách, aby si o reálných podmínkách zjistily opravdu maximum. Ve finále totiž mohou kromě standardní bankovní provize a poplatku za akceptaci elektronického nosiče odvádět také provizi, kterou vydavatel stravenky požaduje po bance. A to aniž by jim to bylo při vyjednávání o smlouvě řečeno.

Autor komentáře: Roman Mazák, předseda Družstva CBA CZ