Pomoc velkým firmám? S rozmyslem, může poškodit tržní prostředí

V případě velkých společností se pak mluví o záchranách, „bail outech“ či převzetí státem. Dobrým příkladem je více než desetiletý starý pád banky Lehman Brothers, která se ale z trhu odporoučela, přestože byla „too big to fail“. V současné situaci vyvolané pandemií koronaviru se, alespoň v prvním sledu, nemluví o problémech finančních ústavů společností. Dopady proti šíření viru dopadly těžce na cestovní ruch. Ztráty tak hlásí i třeba dopravní giganti Airbus a Boeing, rovněž i některé aerolinky. Jak se firmy závislé na cestovním ruchu s problémy vyrovnají, ukážou příští měsíce.

Jak by se měly státní instituce v takových případech chovat? Co by mělo při záchraně ekonomiky i jejích subjektů hrát hlavní roli?

„Reakce ekonomické politiky na recesi spuštěnou pandemií by měla mít 3 fáze, které se mírně liší. V první, která by již dávno měla být za námi, by stát měl nastavit rozsah kompenzací pro podniky, které díky rozhodnutím státu spojených se zdravotní situací nesmí podnikat. Zároveň jsou na místě i plošná sociální opatření, třeba typu podpory OSVČ nebo ohrožených skupin,“ popsal ekonom a současný europoslanec Luděk Niedermayer. „Poté měla nastoupit rychlá a plošná pomoc, ve formě podpory likvidity firem, státem zvýhodněnými úvěry. Cílem je, aby firmy „přečkaly“ pár měsíců a nešířily do ekonomiky platební neschopnost. Jde o firmy malé a střední, které mají obvykle menší rezervy, které lze využít. Plošný přístup je důležitý, neb hlavní roli hraje čas. Tato podpora by měla trvat měsíce a měla by být dostupná velkému podílu firem. Smysluplný je samozřejmě i dobře nastavený kurzarbeit.“

Riziko poškození tržního prostředí

Situace velkých společností přináší další aspekty rozhodování. „Specifickou kapitolou je podpora firem velkých, zde je obezřetnost na místě, neb finanční rizika mohou být velká a stejně tak poškození tržního prostředí (velké firmy jsou již svou velikostí ve výhodě). Navíc tato podpora může vyčerpat velký podíl peněz, které stát může na podporu ekonomiky dát (neb ten není nekonečný),“ vysvětlil Niedermayer.

^REKLAMA

Do těchto mantinelů spadá výše zmiňované jednání o budoucnosti Smartwings. „Principiálně bych pomoc, případně i prodej některých firem do rukou státu určitě nevylučoval. Posouzení správnosti takového kroku ale není možné bez důkladné analýzy situace dané firmy. To platí pro firmu Smartwings, stejně jako pro kteroukoli jinou,“ uvádí ekonom České spořitelny Michal Skořepa. „V první řadě je třeba zjistit, zda je u této firmy velká šance na návrat k ziskovosti. Pokud ano, vzniká otázka, proč není schopna o výhodnosti úvěru nebo kapitálového vstupu přesvědčit věřitele nebo investory ze soukromé sféry.“

Ekonom nabízí ještě další možnost. „Pokud jsou vyhlídky firmy z hlediska ziskovosti špatné, pořád ještě může dávat smysl její udržení při životě na náklady českého daňového poplatníka, a to v případě, že bude její činnost posouzena jako nepostradatelná z hlediska soběstačnosti českého státu nebo z hlediska poskytování některých veřejných statků. V tom případě by ale byl lepší prodej firmy nebo její relevantní části plně do rukou státu. Cena za odkup by měla být přiměřená tomu, do jaké míry k budoucí trvalé ztrátovosti firmy vedla preventivní opatření proti šíření pandemie versus do jaké míry to byly chyby dosavadních vlastníků firmy,“ dodává Skořepa.

Cílená opatření

„Poté, pokud se podaří „zdravotní část krize“ zvládnout, by měla nastoupit politika podporující obnovení růstu. Zde již musí být opatření cílená, ekonomicky smysluplná. A měly by být v souladem s dlouhodobou strategií vývoje společnosti. Osobně zde vidím velkou roli digitalizace a opatření v oblasti životního prostřední a ochrany klimatu. A nesmíme zapomenout, že poté musí odstartovat konsolidace veřejných financí, které krize zle poškodí. Podle mne by mělo konečně dojít ke smysluplné daňové reformě,“ uzavřel Niedermayer.