Vítejte v ekonomickém předpeklí
Noční můra ekonomů? Vysoká inflace a souběžný ekonomický pokles. To je smrtící kombinace. Letos čekejme v České republice pokles HDP dejme tomu osm procent. Inflaci máme aktuálně přes tři procenta.
Vítejte v ekonomickém předpeklí.
Předpeklí proto, že může být hůře.
I když… Když si k tomu připojíme letošní extrémní schodek státního rozpočtu, který bude někde kolem 6-7 procent HDP, tak už moc horších zpráv najít nelze. Ale vlastně – co takhle nezaměstnanost na úrovni třeba šest nebo sedm procent? A pád měny o deset, dvanáct, patnáct procent?
Všechno jsou to zatím samozřejmě, tedy kromě toho schodku rozpočtu, ten už je skoro dán a menší nebude, jenom nějaké předpoklady vývoje. Může to dopadnout i lépe (ale také hůře, to nesmíme zapomínat). Co z toho by byl největší ekonomický problém, co můžeme nějak zachránit a kde se nezbývá, než modlit?
REKLAMA
Ekonomické peklo?
Samozřejmě smrtící je kombinace všeho dohromady. Vysoká inflace (nejvyšší v Evropské unii) doprovázená hospodářským poklesem je děsivá představa sama o sobě. Vysoká nezaměstnanost je logický důsledek, který jenom akceleruje další pokles (v logice vztahu, že lidé bez práce neutrácejí, tím se snižuje domácí poptávka a tím zase roste tlak na další propouštění).
Pod tímto kotlem přitápí pád koruny (jinak už ani nemá smysl to nazývat), protože ten znamená další dovoz inflace (zboží ze zahraničí za deset euro stálo nedávno 25 korun, teď směřuje k 27,50 a dlouhodobě třeba k 29 korunám). To je dobré pro export zboží a dovoz turistů, kteří si jiné destinace nemohou dovolit, špatné pro všechno ostatní. Stýskalo se vám po partičkách Angličanů na pivních “sausage party“? Však oni se nám vrátí – při kurzu 29 korun za euro jich bude plná země.
Také si přečtěte: Je horší slabá koruna nebo vysoká inflace?
Jak pomůže hospodářská politika
Člověk, který v takovém prostředí má dělat cosi jako hospodářskou politiku, aby se uběhal od požáru k požáru, ale stejně mu to všude hoří. Je třeba se rozhodnout, na kterém místě přeseknout utahující se smyčku. Protože ta, pokud se opravdu pevně utáhne, pošle ekonomiku nejen k prudkému propadu, kterému se nelze vyhnout, ale z něj do drásajícího dlouhého období deprese a dalších, sice menších, ale soustavných, poklesů.
REKLAMA
Je třeba si správně představit podstatu problému. Současná krize funguje jako obrovský vír, který vysává z ekonomiky likviditu. Jeden den jsme měli likvidity plno, banky přetékaly penězi, mzdy rostly, kurz posiloval, svět byl krásný a výhledy když ne růžové, tak alespoň dobré. A pak, lousknutím prstů, je všechno špatně – ekonomika se drasticky zpomalila, výdělky poklesly, tržby zmizely, oběh peněz se sice nikoliv zastavil, ale strašlivě zpomalil. Stovky tisíc podnikatelů a podniků se dostaly do situace, kdy náklady pokračovaly (nájmy, části personálních nákladů, pojistky, paušály), ale příjmy letěly dolů, mnohdy až na nulu.
Je likvidita důležitá?
Likvidita odtekla, není kam sáhnout. Velké firmy obvykle pracují s nějakou rezervou, jsou pro ně relativně dostupné úvěry, protože se mohou zaručit svými aktivy. Ale živnostníci, malé a střední firmy? Pro ně je to prakticky neřešitelné. A pokud ty se nerozeběhnou, tak ihned vyletí nahoru nezaměstnanost, s ní přijde další tlak na schodek a vládní finance, se schodkem se prohloubí krize koruny, tím se posílí dovoz už tak vysoké inflace… Tu máme nejvyšší v Evropské unii. Což není primát, na kterém bychom mohli stavět.
Stát musí v tuto chvíli dodat likviditu především malým a středním firmám. Nadnárodní giganti nebo velké holdingy se o sebe postarají, oni budou profitovat z nových státních zakázek, z vládních výdajů. Ale páteř ekonomiky je u vás na rohu, kde sídlí opravna bot či malá stavební firma. A je to i na nás. Nechme si konečně (pokud můžeme a máme na to) opravit boty, co už rok leží v koutě, nechme si konečně vymalovat nebo vykachlíčkovat koupelnu. Utrácejme u našich firem, kupujme jejich výrobky a služby!
Také si přečtěte: Hypoteční trh zatím koronavir nechytil
