28. 07. 2020
O revizi měnové politiky Fedu, kontrole výnosové křivky a slabém dolaru
Termíny jako kontrola americké výnosové křivky či revize rámce měnové politiky Fedu nejsou zcela jistě témata pro letní čtení. Nicméně ti, kdož jsou závislí na síle americké dolaru, by je neměli ignorovat, neboť by se jim nemuselo vyplatit. O co tedy jde?
Ve stínu boje s hospodářskými dopady pandemie připravuje americká centrální banka tzv. revizi střednědobého rámce měnové politiky, v níž si ujasní své střednědobé cíle a nástroje, kterými jich chce dosáhnout. A to by se mělo právě řešit ve druhé polovině tohoto roku, neboli fakticky počínaje tímto zasedání FOMC. Je přitom jasné, že veškeré změny v měnové politice musí zůstat v rámci mandátu, který Fedu legislativně vymezil Kongres, což je podpora dosahování plné zaměstnanosti při zachování cenové stability. Již před příchodem pandemie přitom Fed nebyl spokojen s dosahováním dvouprocentního cíle, který byl převážně podstřelován.
Množí se přitom spekulace, že Fed ve své “revizi měnové politiky” přistoupí na tzv. průměrné inflační cílení, což jinými slovy bude znamenat, že měnové politika by měla zajistit, aby sledovaná míra inflace dosahovala v průměru minimálně 2%.Pokud by Fed s ještě uvolněnější měnovou politikou tento cíl splnil, tak by to s ohledem na to, že se navíc zaměřuje na nejpomaleji rostoucí cenový index (jádrový PCE), mohlo znamenat, že americká cenová hladina opravdu poroste rychleji než dosud (a to i ve srovnání s ostatními vyspělými ekonomikami). Jedním z nástrojů, který k tomu Fedu bude chtít použít, bude přitom i tzv. kontrola výnosové křivky, kdy centrální banka nejenže nastaví krátkodobé úrokové sazby, ale bude zároveň připravena intervenovat na trhu (vládních) dluhopisů tak, aby jejich výnosy nepřelezly určitou úroveň. To je politika, kterou Fed prováděl po II. světové válce a například je aktuálně praktikována v Austrálii či Japonsku.
A proč je to důležité pro dolar? Tolerance Fedu k rychlejší inflaci v kombinaci s možným zastropováním úrokových sazeb na delší období může vést nejen dlouhodobě k vysoce negativním reálným dolarovým úrokovým sazbám, ale nekontrolované nákupy dluhopisů i k enormnímu nárůstu bilance Fedu a peněžní zásoby. To vše by minimálně v učebnicové podobě mělo vést k depreciaci kurzu měny, přičemž v případě amerického dolaru je vše okořeněno tím, že jde o měnu (globálně) rezervní, a tudíž stojící na dlouhodobě budované kredibilitě v instituci, jež ji tiskne…
Jan Čermák
Analytik ČSOB
REKLAMA