Zrušení super-hrubé mzdy: drahý a neefektivní krok

Za prvé, roční výpadek v rozpočtu bude tak velký, že podniky a domácnosti jednoduše nebudou věřit, že stát nakonec nebude lepit díru v lodi novými daněmi. Celkové náklady mohou dosáhnout ročně až 90 miliard korun, což není možná hodně optikou masivního rozpočtového deficitu roku 2020. V normálnějších časech bude však taková „díra v rozpočtu“ těžko udržitelná. A pokud podobného názoru budou i domácnosti a podniky, mohou „dočasný“ dárek raději uspořit na horší časy.

I pokud nižší daně dokáží vybudit vyšší poptávku, plánovaná stimulace přichází relativně pozdě ( až v roce 2021). Ekonomika však potřebuje chytré (jednorázové) stimuly na podporu poptávky především dnes. V Německu (které samozřejmě nemusí být ve všem vzorem) stimulují spotřebu nižšími daněmi v roce 2020 (zatímco v roce 2021 daně opět plánují zvýšit).

A v neposlední řadě pravděpodobně existují efektivnější způsoby, jak stimulovat poptávku… Plánovaná daňová změna přidá prakticky všem, nejvíce peněz ale paradoxně pošle příjmovým skupinám s nadprůměrnými příjmy. Zatímco lidem s příjmem okolo 30 tisíc přijde na účet navíc zhruba 1500 korun, lidem s příjmy 100 tisíc korun to bude okolo 5000 korun. Značná část daňového stimulu tak skončí v kapsách bohatších domácností, které mají nižší sklon ke spotřebě a hospodářství v těžké chvíli příliš nepomohou (viz graf níže).

A to ponecháváme stranou, že by bylo výhodnější podpořit ekonomiku více skrze investice, které jejím “krevním oběhem” jen tak neprotečou, ale může po nich zůstat zaděláno na vyšší hospodářský růst v budoucnu. Vyplatilo by se například urychlit státem financovanou výstavbu dopravní infrastruktury nebo oživit systém investičních pobídek tak, aby podniky zbytečně neodkládaly perspektivní investice, které chtěly realizovat v tomto roce. Taková opatření by ve finále za méně peněz mohla přinést více muziky.

^REKLAMA

Jan Bureš
Hlavní ekonom Patria Finance