Ve světle srpnových údajů o počtu pracovních míst mimo zemědělství je počet analýz, které tvrdí, že se americký trh práce dále zotavuje, zarážející. My tento optimistický pohled na americkou ekonomiku nesdílíme. Sami jsme si zanalyzovali nějaká data a dospěli ke zcela odlišným závěrům. Mnohé statistické údaje z trhu práce jasně ukazují, že strukturální trendy v různých sektorech ekonomiky dále upadají. Zotavení tedy bude pravděpodobně mnohem pomalejší, než se předpokládá, a nejhorší nejspíš ještě nemáme za sebou, alespoň co se nezaměstnanosti týká.
Minulý týden vyvolala značnou pozornost zpráva o nezaměstnanosti vydaná americkým Úřadem pro pracovní statistiku (BLS), zejména pak oficiální míra nezaměstnanosti (označovaná jako U-3), která klesla až na 8,3 %, ačkoli se očekávalo 9,8 %. Tak velký měsíční propad mnozí komentátoři interpretují jako nepopiratelnou známku toho, že se trh práce v USA zotavuje mnohem rychleji, než se předpokládalo.
Skutečnost je však jiná. Při bližším pohledu je z těchto dat evidentní, že nezaměstnanost za sebou zanechává šrámy, které vážně zpochybňují kvalitu ekonomiky samotné. Doba trvání nezaměstnanosti se rychle prodlužuje a podíl nezaměstnaných, kteří jsou bez práce déle než 15 týdnů v srpnu stoupl na 60 %. Počet osob, které přišly o práci natrvalo, vzrostl z 1 200 000 z počátku roku na 3 400 000. A protože pomalu začíná chřipková sezóna a je tady riziko nového šíření viru COVID-19, budou v nadcházejících týdnech či měsících nepochybně zavedena další opatření pro zajištění společenského odstupu (tzv. social distancing) a dále se zvýší počet trvale nezaměstnaných.
Níže uvedený graf, který se rychle rozšířil po Bloombergu, názorně ukazuje, co je v případě trhu práce vlastně v sázce. Dočasná nezaměstnanost po ukončení karanténních opatření rychle ustoupila, ale je pravděpodobné, že dlouhodobá či trvalá nezaměstnanost kvůli bankrotům různých firem krátkodobě a střednědobě vzroste a bude oslabovat ekonomiku ještě velice dlouho.
Pro ekonomiku Spojených států je bezprostředním rizikem, že dojde k masové nezaměstnanosti velké části populace, často těch nejmladších a nejméně kvalifikovaných (kteří pracují v maloobchodě, v pohostinství apod.), čímž se jen dále prohloubí již existující ožehavý problém spojený s nerovností.
Zjevným důsledkem pandemie bude, že ve firmách dojde k urychlení změn. V 90. letech minulého století vyvolal nástup počítačů do každodenního pracovního života polarizaci trhu práce. Pracující si buď osvojili nové dovednosti, nebo neměli jinou možnost než se spokojit s víceméně nekvalifikovanou prací ve službách. Tato pracovní místa jsou nyní v éře COVIDu-19 znovu v ohrožení, ale ani „bílé límečky“ pracující v administrativě si nemohou být ničím jisté. Současná krize nejspíš motivuje podniky k další vlně automatizace, a i když zatím nevíme, jak rychle přijde, tentokrát by mohla vzít útokem celý systém rozdělení dovedností a poškodit i kvalifikované zaměstnance. S automatizací by se tak mohla nezaměstnanost udržet mnohem výš než v případě předcházející krize, a pokud se vlády nedokážou s tímto problémem nějak poprat, může tak zůstat i celá desetiletí.
Za těchto okolností tak vlastně čelí vláda, a nejen ta americká, takřka neřešitelnému problému. Prvním řešením, k němuž se kloní většina zemí s rozvinutou tržní ekonomikou, je prodlužovat trvání kurzarbeitu (ve Spojených státech hlavně prostřednictvím programu Pandemic Unemployment Assistance, neboli PUA), dokud ho bude potřeba, aby se velká část pracujících nepropadla pod hranici chudoby. Ale to bude ekonomiku něco stát.
Pomalu padáme do pasti zombie ekonomiky, která se bude celé roky potýkat s nízkou produktivitou a nízkým potenciálním růstem. Druhým řešením je nezaměřovat se na ochranu pracovních míst za každou cenu a místo toho vytvářet pracovní místa v nově expandujících sektorech (jako jsou zelená nebo cirkulární ekonomika). Ale historie a zkušenosti nám ukazují, že ani s tou nejlepší rekvalifikační politikou není obvyklé, aby po zániku nekvalifikovaných pracovních míst a po automatizaci způsobené strukturálními změnami ekonomiky vzniklo stejné či větší množství kvalitních a stálých pracovních míst. Jinak řečeno, dojde k trvalému nebo alespoň dlouhodobému přesunu zatím nedefinované části populace mimo trh práce, zejména kvůli nedostatečné kvalifikaci, a tito lidé budou už navždy potřebovat státní podporu. Což jen potvrzuje, že je nutné se znovu pořádně zamyslet nad nástroji, které byly kdysi považovány za utopické, jako je základní nepodmíněný příjem.
