Zájem o těžbu na Aljašce: Prakticky nula

Samozřejmě je kolem toho mnoho protestů a šarvátek. V nich zaniká podstatná skutečnost. Mezi energetickými firmami je zájem vypravit se do mrazů a plískanic menší než malý. Komentátoři světových agentur použili povětšinou obrat „vlažný zájem“, ale ve skutečnosti jde o prakticky „úplný nezájem“.

Samozřejmě může být ovlivněn i tím, že za pár týdnů Joe Biden tyto licence zase zruší a udělá to v podstatě ihned, jak vstoupí do Oválné pracovny. To je pravděpodobné na více než 99 procent. Ale to neznamená, že ten, kdo licence vydraží, něco riskuje. I kdyby platba proběhla před inaugurací nového prezidenta, což nehrozí, majitelé licencí by dostali zaplacené peníze stejně zpět. A možná by i něco málo navíc mohli vyhádat.

Ropy se těží méně a méně

Pravá příčina je jinde. Spojené státy nyní těží asi půl milionu barelů ropy za den. Mohly by těžit zřejmě něco mezi 700 a 800 milionů barelů. Ale nemalá část vrtů stojí, protože poptávka je nízká. K dispozici jsou další zmapovaná naleziště, která by mohla dávat možná až 200 milionů barelů ropy za den – a jde o naleziště podstatně jednodušší a méně dramatická, než jaká nabízí trochu extrémní Aljaška. Ale nikdo neotevírá další vrty a investice do průzkumu se nedělají prakticky vůbec.

Není to potřeba.

^REKLAMA

Ať si o tom kdo myslí, co chce, tak zelená energetika postupně, ale nezadržitelně vítězí. Jestliže v minulých desetiletích byly obnovitelné zdroje povětšinou na steroidech, protože bez dotací elektřinu ze slunce a větru nešlo konkurenceschopným způsobem vyrábět, v posledních několika letech se díky technologickým změnám a rychlému snižování cen vývoj obrátil.

Donald Trump udělal v ekonomické oblasti řadu velmi zajímavých kroků a jeho pokusy prosadit volný obchod a omezení dotací (i když podivnými zbraněmi obchodních válek) byly naprosto jistě kroky správným směrem. Ale v ekonomice a ve významu průmyslu pro národní hospodářství přece jenom byl jeho konzervatismus asi až moc konzervativní.

Zelený pokrok

Přes všechnu Trumpovu snahu vrátit Pensylvanii její ocelové srdce platí, že větší kroky v obnovení industrializace Spojených států se odehrály za prezidenta Obamy, kdy ropy byl ještě nedostatek a masivní rozšíření těžby z břidlic doslova nakoplo některé obory energetiky a průmyslu. V té době se také některé produkce vrátily zpět do země. Trumpova administrativa ale prožila většinu svého období v době, kdy tento impuls již vyprchal a kdy se energetická situace ve vyspělých zemích obrátila. Kdokoliv se mohl stavět na hlavu a odrážet ušima, dokonce i americký prezident, ale obrátit „kolo dějin“ když už se jednou rozjede, to v podstatě nejde.

Levná ropa?

Trumpovo rozhodnutí zahájit aukce ropných polí na Aljašce je politické gesto a z ekonomického hlediska má nulový potenciál. I kdyby ve stopách tohoto prezidenta kráčel někdo připravený pokračovat v uhlíkové energetice, stejně by nikdo na Aljašce těžit nechtěl. Pravděpodobnost vývoje cen ropy tím směrem, že by se taková těžba vyplatila, je prakticky nemožné.

^REKLAMA

Zemím OPEC se podařilo dostat světové ceny nad 45 dolarů za barel a to díky masivnímu omezení těžby. Podle některých odhadů by bylo možné při otočení všech světových kohoutů naplno těžit o zhruba padesát procent více ropy, než by byla spotřeba. Potenciální nadprodukce je extrémní. Ceny by však rázem poklesly pod dvacet dolarů, tedy pod náklady většiny vrtů. Jinými slovy – ropná energetika je v pasti. Místo život ohrožujícího nedostatku ropy jsme v situaci, kdy je ropný průmysl ohrožen přebytkem.

Gesto s těžebními licencemi na aljašskou ropu je opravdu jen a pouze gesto nejen odcházejícího prezidenta, ale i odcházející podoby energetiky.