Rating ČR je podle agentur vynikající. Investoři jim ale moc nevěří

Richard Fuld

28 ledna, 2021

Jistěže banku zajímá výnosnost aktiv a současně i nákladnost pasiv. A významnou součástí rozdílu mezi výnosy z aktiv a náklady pasiv je právě úroková marže. Netvrdím, že banku inflace nepoškodí vůbec. Tvrdím jen, že banky jsou v hlavní části jejich činnosti proti inflaci zajištěny, na rozdíl od běžných investorů, kteří k reálnému zisku potřebují kladný reálný výnos svých investic, který překoná inflaci, proto jejich požadavky na nominální výnos státních dluhopisů budou pravděpodobně signifikantně vyšší, než požadavky bank.

Bance například stačí 3% úroková marže, aby výnosnost vlastního kapitálu dosáhla 13% (díky pákovému efektu podnikání bank) a tedy překonala inflaci 3%. Banka tedy může půjčit při nulové úrokové sazbě pasiv banky a při 3% inflaci peníze za 3%, aby dosáhla výnosu vlastního kapitálu 13% (reálného výnosu 10%). Běžný investor když půjčí za 3% při inflaci 3% nevydělá reálně vůbec nic. Uvedené by Vám mělo ilustrovat, proč jsou to právě banky, které nakupují státní dluhopisy a půjčují peníze ostatním subjektům a proč pro individuální investory situace, kdy jsou na trhu záporné reálné úrokové sazby, tohle není vhodný způsob investování.

Odpovědět

Richard Fuld

28 ledna, 2021

Při nulových úrocích banky úročí vklady nulou a půjčují klientům např. za 3% (nebo na kreditkách za 30%), takže kladné úrokové marže dosahují i při nulových sazbách.

Záporné úročení vkladů není (vzhledem k možnosti je vybrat z bank v hotovosti) v podstatě vůbec možné, takže banky v takovém případě úroky pouze nevyplácejí. Pokud mají mít banky v takové situaci kladnou úrokovou marži, pak musí samozřejmě půjčovat za kladné úrokové sazby, stejně jako je tomu v případě sazeb nulových.

Když centrální banka nastaví úrokovou sazbu např. na – 5%, pak sazby z vkladů budou pořád 0% a sazby z úvěrů budou stále např. 3% avšak v této situaci budou navýšené o procento odpovídající 5% nákladům banky na držení rezerv v centrální bance. Totéž bude platit při -20% nebo – 50%, s tím že čím zápornější úroky centrální banka nastaví tím vyšší budou úroky, že které budou banky půjčovat peníze.

Záporné úrokové sazby stanovené centrální bankou tak jen navyšují sazby, za které budou banky půjčovat svým klientům, tak aby banky tímto navýšením úvěrových sazeb eliminovaly náklady, které mají z důvodu držením rezerv úročených centrální bankou zápornou sazbou.

Jinými slovy snižování sazeb do záporu je v aktuální situaci (kdy existuje hotovost) čirý nesmysl. To, že se tak v současnosti děje, je tak jen ukázkou čirého diletantismu některých centrálních bankéřů.

Odpovědět

Richard Fuld

28 ledna, 2021

Tak většina centrálních bank se k záporným sazbám neuchýlila nebo už od nich upustily. No a pokud kupují státní dluhopisy se záporným výnosem soukromé banky, tak by se dalo říci, že soukromý sektor není vůči diletantům ve vedení bank o nic odolnější než ten státní. Spíše naopak! 🙂

Odpovědět

Richard Fuld

29 ledna, 2021

Proč bych měl čekat až přijde nějaká krize? Vždyť ji tu již cca rok máme. A co strašného se děje? Akcie rostou, úroky jsou na nule, nezaměstnanost nízká, reálné čisté mzdy rostou… To vše je možné pouze díky možnostem státu zadlužovat se a půjčenými penězi držet ekonomice hlavu nad hladinou.

Žádná skoková snížení sazeb nehrozí. Nemají už přece ani kam seskočit. A do záporu jít nemohou, to vysvětluji zcela jasně jinde v této diskuzi.

Odpovědět

Richard Fuld

4 února, 2021

„Ano, akcie jsou jedna velká bublina díky tisku peněz. Opravdu skvělé.“

Bublina je subjektivní hodnocení situace na trhu. Tisk peněz? Kde se tisknou a rozdávají peníze pro nákupy akcií? Že bych si tam taky zašel. 🙂 Ceny akcií rostou protože je po nich větší poptávka než je nabídka. To je celé. Žádné tištění peněz, které směřují primárně na akciové trhy státy neorganizují. Výjimkou je snad BOJ. Jak moc je daleko FED s kvalitativním uvolňováním nesleduji. A nikdo Vás samozřejmě nenutí nakupovat akcie, které jsou podle Vás v bublině. Běžte dělat třeba něco užitečného. 🙂

„Nezaměstnanost není nízká, lidí, kteří nepracují, je hodně. To, že nás někdo nutí ty lidi živit, přestože nic nedělají, je věc druhá (a moc bych se jí být vámi nechlubil).“

Nezaměstnanost je nízká, právě protože stát podporuje krizí zasažení subjekty. Oni by ti lidé rádi dělali svou práci ale nemohou. Je vidět, že nejste schopen se do jejich situace vůbec vcítit. Ostatně z Vašich peněz to nejde.

„Záporné sazby samozřejmě hrozí. Záporné sazby jsou hlavním cílem vládní snahy o potlačování hotovosti a hlavně jsou hlavním cílem zavádění CBDC, o což teď jednotlivé státy dokonce mezi sebou dost intenzivně závodí.“

Ano záporné sazby společně se zrušením hotovosti a jejím nahrazením CBCD samozřejmě hrozí a s jejich případným zavedením se objeví další a mnohem vážnější hrozby. Ale tohle je zbytečné téma předpovídání, jestli bude to nebo támhle to. Pro mě je důležité ujasnit si, co a proč je dobré nebo špatné. O to je možné vést smysluplnou diskuzi. Co přijde, nevím já ani Vy. 🙂

Odpovědět

Miki

3 února, 2021

https://blog.trezor.io/bitcoin-has-no-problem-with-deflation-fiat-does-395468654820

Odpovědět

Richard Fuld

28 ledna, 2021

Poroste-li inflace, porostou úrokové sazby a někteří lidé začnou mít potíže se splácením hypoték. Ano to, se stává. Na tuto možnost měli ti lidé myslet, když na sebe ty dluhy uvalovali. Někteří to vyřeší prodejem nemovitosti a splacením hypotéky, s tím, že nějaké peníze na tom i vydělají a půjdou do nájmu. Jiní si dohodnou s bankou delší dobu splácení a tím zachování výše měsíčních splátek. Spousta dlužníků bude mít úrokovou sazbu zafixovanou, takže období zvýšených úrokových sazeb jednoduše přečkají bez úhony. Asi se ochladí v současnosti značně přehřátý trh s nemovitostmi. A inflace po nějaké době klesne zpět k inflačnímu cíli. Já tam nějaké zásadní problémy nevidím. Tohle je běžný chod ekonomiky.

Dobrovolný default státu? K tomu není žádný důvod. Vyloučit to nelze, pokud si lidé zvolí ekonomické diletanty typu Kalouska, u nějž si umím i představit, že by v nějakém pomatení mysli dobrovolný bankrot státu možná byl schopen vyhlásit. Např. z důvodu, že když už tím bankrotem strašil, tak aby měl pravdu a došlo na jeho slova.

Když státní dluhopisy od obchodních bank nakoupí centrální banka, tak k žádnému „tisku“ peněz nedochází, stejně jako nedochází k tisku peněz, když mezi sebou obchodují se státními dluhopisy obchodní banky. Žádná peněžní inflace v rámci těchto transakcí neprobíhá.

Když ale koupí státní dluhopisy centrální banka, kterou vlastní stát, daná část státního dluhu přejde do „módu“, kdy stát dluží v podstatě sám sobě (subjektu, který vlastní). A právě díky tomuto pak stát nemusí své občany zcela zbytečně týrat zvedáním daní, za účelem splácení státních dluhů.

Ano. Vysoká inflace může poškozovat nebankovní držitele (nejen) státních dluhopisů a peněžních úspor. Tímto se ale státní dluh nijak nesplatí. O tom, že držení státních dluhopisů v době vysoké inflace, která převyšuje nominální výnos není rozumné, vysvětluji v této diskuzi na jiném místě. Ano pro obyčejné lidi je vysoká inflace nepříjemná. Volně na základě poptávky a nabídky stanovované ceny jsou nedílnou součástí tržní ekonomiky. V tržní ekonomice jsou „odměňováni“ především ekonomicky aktivní lidé, kteří jednají s ohledem na to, v jaké situaci se ekonomika nachází. Pasivita je pak v tržním prostředí zpravidla „trestána“.

100% jistotu, že stát (centrální banka) nenechá inflaci zajít příliš daleko samozřejmě nemáte, ale pravděpodobnost, že centrální banka bude zvyšováním úroků vysoké inflaci bránit je dostatečně vysoká.

Šance na to, že tento systém pojede uspokojivě dál má docela slušné šance. Právě nyní v koronakrizi se ukáže, jak důležité je že ekonomika funguje v prostředí státu, který je reálně schopen ekonomice v krizi pomoci. Bez uvedené státní pomoci, by současná krize dopadla po ekonomické stránce katastroficky. Je na čase, aby si to všichni lidé začali uvědomovat.

Odpovědět

Karel

28 ledna, 2021

„Takže v USA loni vzrostla peněžní zásoba o 24% (!!!) proto, že v krizi nějakým zázrakem vzrostla úvěrová aktivita?“

To bylo způsobené jednak zadlužením státu (1) a jednak státními zárukami na podnikové úvěry u bank (2).

(1) Stát vydal dluhopisy, které koupily na primárním trhu banky. Stát získané prostředky utratil nebo rozdal lidem formou dávek. V tom okamžiku vznikly nové peníze, zvýšily se měnové agregáty. To bude mít pravděpodobně vliv na spotřebitelskou inflaci (nutně ale nemusí). Další obchodování se státními dluhopisy mezi bankami nebo mezi bankami a centrální bankou už nemá na peněžní zásobu vliv. Tam se točí jenom likvidita, která nemůže opustit brány bankovního systému.

(2) jedná se o úvěrovou tvorbu peněz. Firma si vezme úvěr u banky, která mu připíše nové peníze na účet.

pozn.: je potřeba rozlišovat mezi pojmem „peníze“ a „likvidita“. Peníze vlastní výhradně nebankovní jednotky (lidi a firmy) a měří se měnovými agregáty M1, M2,M3. Peníze vznikají v obchodních bankách nejčastěji tak, že si někdo (lidi, firmy, vláda) vezme úvěr a banka mu nové peníze připíše na účet. Likvidita se vytváří a používá při styku mezi bankami.

Odpovědět

Karel

28 ledna, 2021

Říkám, že při „kurzovém závazku“ ani při QE peníze nevznikají. Vysvětlil jsem, jak vznikají. Dál jsem se pokusil popsat, jakým mechanismem došlo k výraznému nárůstu peněžní zásoby loni v USA. Když se mluví o inflaci, obvykle se má na mysli spotřebitelská inflace a ta nemusí být závislá na množství peněz v ekonomice. Ceny aktiv na množství peněz ale závisí. To ale není spotřebitelská inflace, ale inflace cen aktiv (nemovitostí, akcií, …)

Odpovědět

Richard Fuld

29 ledna, 2021

Ne při devizových intervencích peníze nevznikají. V tomto případě vzniká likvidita, kterou drží banky a za kterou si banky v podstatě nic koupit nemohou.

ČNB nakoupila dluhopisy za likviditu.

Kupní síla koruny se snížila kvůli zdražení dovozů, tedy kvůli růstu kurzu koruny na 27, nikoliv kvůli tomu, že se v bankovním systému nahromadila (vůči PMR) nadbytečná likvidita v objemu 2 bilionů korun.

Odpovědět

Richard Fuld

4 února, 2021

„A ten kurz koruny se proboha změnil proč?

Protože přes nákupní příkazy přiteklo do trhu cca 2 biliony korun. Ten tok likvidity na trhu EUR-CZK způsobil, že ten kurz vyrostl a držel tam. Velikost té likvidity má na množství peněz (českých korun) v oběhu ekonomiky nulový vliv.

„Jen tak? Nebo proto, že těch korun zkrátka přibylo?!“

Není koruna, jako koruna. Ty koruny, co vznikaly v rámci devizových intervencí byla likvidita(!) a objem korunové peněžní(!) zásoby nijak nenavýšily. Likvidita nejsou peníze. Ale to už je vyšší dívčí.

Odpovědět

Richard Fuld

29 ledna, 2021

Stát ale nikomu na pořízení nemovitostí nepůjčil a ani za takovou půjčku neručil. Takže tato argumentace je mimo realitu.

Odpovědět

Richard Fuld

28 ledna, 2021

Já psal o tom, co se děje, „když státní dluhopisy od obchodních bank nakoupí centrální banka“, nikoliv o tom, co se stane, když „stát vydá dluhopisy za 5000 miliard, ty prodá bankám“.

Takže těch 5 bilionů fiskální expanze je jen Váš strawman.

Proč stát na dluh nenakoupí 3 Temelíny a bůh ví co ještě? No protože by tím nejspíše vyvolal tu inflaci přece. Stát musí fiskální expanzi držet v patřičných mezích a jediným omezením je právě ta inflace.

Jak bude stát splácet úroky? No, půjčí si na ně, stejně jako na splacení jistiny. Peníze, které stát bankám zaplatí jako úroky v bance okamžitě zaniknou, takže z tohoto důvodu se růstu peněžní zásoby bát nemusíte. Stejně tak peníze, které si stát půjčí na splacení jistiny dluhu bance, v té bance okamžitě zaniknou. Ani v tomto případě nedojde k růstu peněžní zásoby. Při splácení úroků a jistin bankám peníze nevznikají ale zanikají. Jde tedy vždy pro ekonomiku v podstatě irelevantní finančně účetní operace.

Když si stát bude půjčovat na pokrytí schodků průběžného systému, tak tím pouze zachová kupní sílu té části poptávky, kterou v ekonomice „zajišťují“ důchodci a riziko inflace bude minimální. Pokud by naopak důchody šly dolů a stát se k vůli tomu nezadlužoval, hrozila by deflace a krize.

„Ale zde se o žádné tržní prostředí nejedná.“ Zde se o tržní prostředí samozřejmě jedná. Jen Vy si myslíte, že tržní prostředí musí být úplně ve všem. Nemusí. Smiřte se s tím. 🙂

Pokud nevěříte, že centrální banky budou při vysoké inflaci zvedat úroky, pak tomu nevěřte. O otázkách víry je zbytečné diskutovat.

QE a nulové sazby nikdy nebyly nemyslitelné. QE i měnění úrokových sazeb spolu velmi úzce souvisí. Jediné na čem se shodneme je nesmyslnost záporných úrokových sazeb.

Po roce 2008 jsme nic nenašli, ale stejně to tam bylo. Moje názory jsou v souladu s mnoha tehdy existujícími učebnicemi. A ano, chce to odvahu čelit „módním“ zcela nesmyslným výstřelkům typu „fiskální odpovědnost“, tak jak byla ještě nedávno chápana, jako odpovědnost vůči stavu veřejných financí. Skutečnou odpovědnost je ale třeba cítit ke stavu ekonomiky a fiskální politiku brát pouze jako nástroj k dosažení cíle v podobě zajištění stabilního chodu ekonomiky. Považovat za cíl např. vyrovnané veřejné rozpočty je úplně absurdní vzhledem k tomu, k čemu má fiskální politiky sloužit. Tento „cíl“ ve skutečnosti pouze omezuje možnosti, jak nástroj v podobě fiskální politiky využívat ku prospěchu ekonomiky.

Řešení nebude překvapivé. Státy si vystačí se standardními a účinnými nástroji, jako je fiskální politika a monetární politiky, využívající nástroje jako je regulace výše krátkodobých úrokových sazeb a regulace výše dlouhodobých úrokových sazeb (QE).

Odpovědět

Richard Fuld

29 ledna, 2021

Jistěže NADMĚRNÉ pumpování nových peněz do ekonomiky inflaci způsobit může. A PŘIMĚŘENOU podporou ekonomiky novými penězi, nadměrnou (výrazně nad inflační cíl) inflaci nepůsobíte. Podle toho se ta přiměřenost pozná. Nedostatečnost podpory ekonomiky se pak pozná podle dezinflace nebo deflace.

Ano na složení spotřebního koše záleží a nějaký universální spotřební koš, který by odrážel spotřebu všech lidí nelze samozřejmě sestrojit. V tomto ohledu je možný jen nějaký průměr.

Záměrné změny ve spotřebním koši, tak aby inflace vycházela nízká? No obávám se, že v současnosti, kdy mají státy problém dosáhnout alespoň inflačních cílů, hrozí spíše opačná manipulace. 🙂 Ideální je v tomto ohledu asi sledovat si svoji vlastní a tedy pro Vás jedinou skutečnou individuální inflaci např. v rámci rodiny a podle toho jednat.

A k těm vysokým úrokovým platbám. Jak jsem popsal výše, tak jak splácení jistin státních dluhů (v rámci refinancování státního dluhu) tak splácení úroků bankám nevede k růstu objemu peněžní zásoby a nemůže tedy ani tlačit na inflační růst cen. To, že bude stát platit vysoké úroky není důležité, protože jediné na čem záleží je chod ekonomiky, nikoliv velikost státního dluhu.

Peníze, které vznikají při splácení úroků státního dluhu a dále nafukují státní dluh, totiž pouze v jeden okamžik vzniknou (když si je stát od banky půjčí) a další okamžik zase zaniknou (když jimi stát zaplatí bance úrok). Pro samotnou ekonomiku pak platí, že uvedené splácení (sebevyšších) úroků státem nemá na ekonomik vůbec žádný vliv. To samé platí i pro jistinu státních dluhů při refinancování státních dluhů.

Jediné co se při tom v ekonomice děje je to, že soukromá banka realizuje zisk ve výši úrokové marže, která je v podstatě stále stejná, bez ohledu na to, jak vysoká je daná úroková sazba.

K těm penzím. Proč si myslíte, že při zachovaní kupní síly důchodců nebudou postačovat produkční kapacity? Ta produkce prostě bude jen zachovaná, když penzisti odejdou do důchodu a přejdou na placení svých potřeb ze svých důchodů (bez ohledu na to odkud ty peníze pocházejí). Resp. ve skutečnosti při přechodu do důchodu dochází standardně u většiny lidí k poklesu kupní síly a tedy k nadbytku nikoli k nedostatku produkčních kapacit.

Problém by přece nastal pokud by penzisti naopak odešli do důchodu a nedostali od státu dostatečně vysoké důchody. Pak by nastalo omezení spotřeby ze strany důchodců a čelili bychom opačnému problému, než o kterém píšete, tedy problému s NADBYTKEM produkce.

Jinými slovy zachování stabilní kupní síly důchodců povede k zachování produkce, která nebude ani chybět ani nadbývat. Přeplácení důchodců by vedlo k nedostatku produkčních kapacit a tedy k růstu cen a produkčních kapacit, čímž by se tato nerovnováha vyrovnala. V případě poklesu kupní síly by vznikl nadbytek produkčních kapacit, který by se snad a pouze teoreticky mohl vyrovnat deflací a poklesem produkčních kapacit.

Ano s tím tržním prostředím jsem se vyjádřil nešikovně. 🙂 Ale myslím, že jste pochopil, co jsem tím myslel.

QE. Ano, většina ekonomů by si klepala na čelo ale, když byste se jich zeptal v roce 2008, co s tím, všichni by akorát pokrčili rameny a rozhodili rukama a začali blábolit něco o dluhové pasti. QE je přitom zcela přirozenou a hlavně ve vážnějších situacích NEZBYTNÝM nástrojem monetární politiky centrálních bank. Jestli se to těm ekonomům jevilo jako nemyslitelné, to není až tak podstatné.

Ano, souhlasím, že byla chyba spoléhat se primárně na možnosti monetární politiky při současném paralyzování fiskální politiky doslova bláznivou doktrínou fiskální odpovědnosti. Tento problém ale zdá se ¨“vyřešila“ koronakrize, která vyčerpanost monetární politiky zcela jasně obnažila a po marných a hloupých pokusech se zápornými úrokovými sazbami nakonec konečně skutečně odpovědní lidí dospěli k poznání, že bez adekvátní fiskální politiky se dnešní situace prostě neobejde.

Bohužel i nadále přežívají i hloupé a velmi nebezpečné představy o tom, že by snad zrušení hotovosti rozšířilo arzenál nástrojů monetární politiky o možnosti záporných sazeb. Jako úplně absurdní a o to nebezpečnější pak vidím úvahy o zavádění státních kryptoměn. Ve škodlivosti těchto záměrů se shodujeme. 🙂

Odpovědět

Richard Fuld

4 února, 2021

„Takže kdybychom do penze odešli všichni, ale stát všem začal dávat penzi ve výší předchozího platu, tak by vše bylo ok?“

Strawman. Tohle netvrdím. Tvrdím, že odchod části důchodců do důchodu (a současný nástup nových generací do práce) nijak zásadně na využití produkčních kapacit z důvodu chybějících pracovních sil nedopadne.

Pokud by to přece jen byl problém a firmy by zavíraly, protože jim zaměstnanci odchází do důchodu, pak tento problém byste vlastně Vy řešil jak? Tím, že ti důchodci budou mít peníze na důchod naspořené? A utrácet budou naspořené peníze namísto peněz, které by jim dal stát? Co by se tím jako vyřešilo? V čem by to bylo lepší? Takový problém by se týkal ekonomiky, nikoliv důchodového systému.

Vaše „řešení“, abychom udělali z důchodců preventivně žebráky už nyní (hned snížili důchody na polovinu) je úplně absurdní. Sice tím zvýšíte příjmy současných aktivních lidí (na úkor důchodců), ale onen problém s velkým počtem budoucích důchodců a nízkých produkčních kapacit tím nijak nevyřešíte.

Kupní síla peněz od státu je úplně stejná, jako kupní síla peněz, co jste si vydělal prací. Žádná kupní síla někoho k někomu jinému by se nepřesouvala. Stát by v tomto případě tvořil novou kupní sílu, kterou by nikomu nebral.

Nesmysly o pročišťování ekonomiky mě vždy dostanou. Zatím největší taková pročišťovací akce v moderních dějinách proběhla za Velké krize v 30. letech minulého století a vedlo to akorát k ještě větší „pročišťovací akci“ v podobě 2. světové války. Pročišťujte si především sám sebe. Jděte příkladem. Dejte sám výpověď z práce, zavřete svoji firmu, pokud nějakou máte, ale neordinujte tyto nesmysly ostatním.

13 let podivná stagnace? Vy byste si přál další Velkou krizi? K čemu? Naučte se prosperovat v té stagnaci. Většině lidí to jde dobře. 🙂 A opět, pokud máte Vy pocit, že nějak zahníváte, pak s tím něco dělejte. Začnete u sebe. Pokud budou všichni chtít růst, určitě porosteme.

Odpovědět

Richard Fuld

4 února, 2021

Vážený pane, děkuji za Vaši reakci. Na primárním trhu nakupují emise státních dluhopisů pouze(!) vybrané banky, takže jde o objem blížící se 100% a nikoliv o minoritní podíl. Fyzické osoby mohou některé státní dluhopisy od státu nakupovat také, ale jedná se o zanedbatelné objemy. Domácnosti drží okolo 1% celkového objemu stáních dluhopisů.

Pokud píšete o objemech státních dluhopisů držených fondy, pak toto jsou dluhopisy nakoupené od bank na sekundárním(!) trhu.

Pokud stát splácí dluhopis, který je v držení fondu (nebo kohokoliv jiného), pak si na primárním(!) trhu půjčí od některé z bank a těmito vypůjčenými penězi splácí splatný státní dluhopis fondu (nebo komukoliv jinému). Tomuto se říká refinancování státního dluhu.

Pro mnou napsané je zcela bezvýznamné kdo právě splatné státní dluhopisy drží. V tomto ohledu existuje pouze omezení bank, které nemohou držet ve svých bilancích více státních dluhopisů, než 15% objemu jejich aktiv. Proto pokud banky, které na primárním trhu posílají následně přes sekundární trh státní dluhopisy „do světa“, udržují si tak vysokou kapacitu pro nákupy dalších státních dluhopisů. Tato „rozvahová“ kapacita bank je uvolňována rovněž pomocí QE, při němž odcházejí státní dluhopisy z bank do bilance centrální banky (je to vedlejší efekt QE).

Tvrzení, že fondy mají povinnost nakupovat státní dluhopisy nemá v zákoně žádnou oporu. Fondy mohou být omezeny v tom, že mohou nakupovat pouze státní dluhopisy, ale to samozřejmě neznamená, že musí nakupovat státní dluhopisy, hlavně pokud jsou jejich nominální výnosy záporné. Manažer fondu, který by nakoupil do investičního(!) portfolia jakýkoliv finanční instrument, jehož pevný nominální výnos by byl záporný, je zralý na žalobu pro porušení povinnosti při správě svěřeného majetku.

Samozřejmě, že v dobách peněz vázaných na zlato bankrotovaly i státy, protože zlato nesplňuje podmínku existence vlastní měny ani autonomní centrální banky. V prostředí peněz vázaných na rigidní množství nějaké komodity, může zkrachovat úplně každý, včetně států. Proto je taky BTC tak populární u všech těch anarchokapitalistů.

U korporátních dluhopisů, resp. obecně u cenných papírů emitovaných soukromými subjekty je samozřejmě kreditní riziko důležité.

U státních dluhů je tomu jinak. Držení státních dluhopisů má v pravidlech pro kapitálovou přiměřenost bank (z hlediska kreditního rizika) nulovou rizikovou váhu. Státní dluhopisy jsou tedy z hlediska kapitálových požadavků na krytí kreditního rizika považovány za bezrizikové.

A ano, státy mohou krachovat i dnes. Avšak rating státních dluhopisů má smysl pouze u zemí, které nemají vlastní měnu a vlastní autonomní centrální banku, popř. jsou nějak jinak (např. v politické, či ekonomické rovině) nestandardní. V těchto případech napoví hodnocení country risku. Moje názory jsou směřovány ke standardním vyspělým demokratickým státům (s vlastní měnou a autonomní centrální bankou), nikoliv k výjimkám typu Venezuela, či Zimbabwe.

A k čemu bylo v praxi doložení ratingu např. řeckých státních dluhopisů? Nebo rating onoho amerického hypotéčního harampadí? Odpověď zní: k ničemu, resp. spoléhání na tyto ratingy vedlo ke katastrofám.

Odpovědět

Richard Fuld

8 února, 2021

Co přesně dokládá, že ta moje věta (či moje teorie) nemá oporu v realitě?

Není současná praxe spíše doklad toho, že ta teorie je správná ale realita je mírně řečeno divná. Jak jinak si vysvětlit, že banka (či kdokoliv jiný) nakupuje „aktiva“ se záporným nominálním i reálným výnosem?

Účastníkem primárního trhu se státními dluhopisy jsou banky. To, že státní dluhopisy pak přeprodávají fondům, není významné. Kdyby banky pro ty fondy ty dluhopisy nenakoupily, škemrali by naopak ty fondy, které mají ve statutu, že peníze vložené jejich klienty do fondu musí investovat do státních dluhopisů, pokud by je nebyly schopné nakoupit na sekundárním trhu. 🙂

Banky na zprostředkování nákupu státních dluhopisů zpravidla vydělávají. To, že v tomto směru čelí vzájemné konkurenci je nasnadě. To, že si projevy takové konkurence vykládáte jako škemrání, je ale s ohledem na výše uvedené směšné.

Žádný statut fondu nemůže mé názory rozporovat, protože mé názory se opírají o to, co fondům ukládá zákon, nikoliv jejich statuty. To, že si fond sám sobě ve statutu uloží přísnější povinnosti, než mu ukládá zákon, neznamená, že nemám pravdu. 🙂

Banky samozřejmě nejsou závislé na tom, zda budou fondy státní dluhopisy poptávat. Navíc banky (na rozdíl od fondů, které se do toho uvrtaly statutem) skutečně státní dluhopisy nakupovat potřebují, protože je poskytují jako kolaterál centrální bance proti půjčkám likvidity nebo hotovosti. Jinými slovy, bez státních dluhopisů držených bankami by tyto banky nebyly schopné plnit požadavky na PMR ani vyplácet vklady v hotovosti.

Odpovědět