Koncem května oznámil Kuvajt, že plánuje zrušit fixní kurz své měny k dolaru. To otevřelo znovu otázku, jestli totéž neudělají i mnohem větší ekonomiky. Kdyby ano, mohl by následovat prudký pokles dolaru.
Zda-li euro nahradí dolar na pozici hlavní měny v devizových rezervách bank, se vedou spory několik let. Většina odborných studií vylučuje, aby se tak stalo rychle a hned, ale pokládá to za celkem pravděpodobné v horizontu dvaceti až třicet let. Sestoupení dolaru z pozice hlavní měny se předpovídalo již v době, kdy klesal podíl dolarových rezerv ve prospěch marky a jenu. Předpověď se vůbec nenaplnila. Naopak, podíl dolaru v 90. letech rostl na úkor marky a jenu.
V současné době drží centrální banky asi dvě třetiny rezerv v dolaru. Od konce 90. let objem rezerv výrazně narostl zejména v rozvíjejících se ekonomikách, které nahromadily velké množství cizí měny z exportu, z měnových intervencí a díky růstu ceny vyvážené ropy a ostatních komodit. O optimální struktuře a rebalancování devizových rezerv nerozhoduje Kuvajt, ale několik následujících faktorů, které centrální banky musí vzít v úvahu:
1) Obchodní vztahy. Centrální banky drží velký podíl rezerv v měně svého hlavního obchodního partnera. Státy s největším podílem rezerv obchodují ve větší míře s USA. Evropa dosahuje výraznější převahy v obchodních vztazích například u Ruska. U jiných států s velkým podílem rezerv, například Indie, Číny nebo Brazílie jsou podíly USA a Evropy vyrovnané. Z pohledu změn proporcí vývoj jednoznačně nezvýhodňuje pozici žádné z měn, i když mírně nahrává euru. Od roku 1995 do 2004 klesl podíl USA na obchodě s Ruskem a Indií, ale zároveň klesl i podíl Evropy na obchodě s Brazílií a Indií. Rozdíl ve prospěch eura vzniká u Ruska, u něhož rychleji roste podíl obchodu s Evropou.
2) Zahraniční dluh. Centrální banky přizpůsobují strukturu svých rezerv měnám, ve kterých mají zaplatit svůj dluh. U států s velkým podílem rezerv nahrávají absolutní a relativní čísla dolaru. Rusku od roku 1995 narostl dluh v dolaru asi na dvě třetiny a klesl dluh v euru na čtvrtinu. Čína, Indie a Brazílie mají minimální dluh v euru a obrovský v dolaru, jehož podíl navíc také roste.
3) Fixace kurzu. Centrální banky vytvářejí rezervu ve měně, na kterou je směnný kurz jejich domácí měny navázaný. Kuvajt není jedinou zemí, která plánuje zrušit fixní kurz k dolaru. Totéž oznámila i Sýrie. Podle statistik ECB má nyní asi 50 zemí napojen svůj směnný kurz na euro. Kromě nových členských států EU také neevropské země s velkými devizovými rezervami. Rusko, Lýbie nebo Čína mají své měny napojené na koš měn, jehož součástí je i euro.
Kuvajt plánuje zrušit fixaci na dolar, aby udržel nízkou inflaci. S americkým dolarem oslabuje také kuvajtský dinár. Vzhledem k tomu, že je Kuvajt velmi otevřenou ekonomikou, s vyšším podílem dovozu na HDP, slábnoucí měna může do země zanést inflaci. Na druhé straně, hlavním obchodním partnerem Kuvajtu je USA a kuvajtská vláda se cítí být zavázána Američanům za osvobození země od irácké anexe. Kuvajt neplánuje vzdát se dolaru úplně, ale napojit směnný kurz na koš měn, ve které bude mít americká měna stále významný podíl.
4) Riziko měny. Hlavní světová měna musí u centrálních bank získat důvěru postavenou na stabilitě, nízké inflaci a vysoké likviditě. Předpověď ztráty prvenství dolaru v 80. letech byla mimo jiné přičítána i hrozivé inflaci. Ukázalo se, že při optimalizaci rezerv není diverzifikační efekt měny tolik důležitý. Kdyby byl, musel by se při vzniku eura snížit jeho podíl v rezervách, což se nakonec nestalo. Otázkou zůstává, jak ohrozí důvěru v dolar narůstající deficit USA a jak poroste inflace, před kterou FED neustále varuje.
Za posledních pět let dolar oslabil vůči většině měn. Následující graf znázorňuje vývoj dolaru vůči 49 světovým měnám. Kvůli udržení čitelnosti měřítka nebyly do grafu vyneseny velmi volatilní a nestabilní měny jako venezuelský bolivar a zimbabwský dolar, vůči kterým dolar na dané periodě výrazně posílil. Dále nemělo smysl do grafu vynášet nemalý počet měn, které jsou pevně napojené na dolar a jejichž kurz se mění ve stejném poměru, případně s malými odchylkami, např. ekvádorský sucre, saudský riyal, jordánský dinár, dinár Spojených arabských emirátů a další.
Šedou barvou (včetně červené) jsou vyznačeny měny, vůči kterým dolar oslabil a které představují asi tři čtvrtiny všech vyobrazených případů. Červená znázorňuje oslabení dolaru proti české koruně, které je ze všech uvedených měn druhé největší po slovenské koruně. Černou jsou pak zobrazeny měny, vůči kterým dolar posílil. Kromě dvou výše zmíněných nejvíce také proti uruguajskému pesu, egyptské libře a bangladéšské tace.
 |
Dá-li se vývoj americké měny nějak zobecnit, pak platí, že dolar nejvíce oslabil
1) vůči měnám ze zemí východní Evropy
2) vůči euru,
3) vůči příbuzným měnám vyspělých anglicky hovořících ekonomik: australskému, novozélandskému a kanadskému dolaru.
Takový vývoj tedy podstatně snížil zhodnocení z dolarových investic přepočítaných do těchto měn.
Druhý graf ukazuje, jak zásadní vliv měl trend oslabování dolaru na výkonnost amerických akcií přepočítanou do českých korun. Z nárůstu hodnoty amerických akcií přesahujícího 50 % (plně červeně) není po pěti letech prakticky nic, pokud jej z dolarů přepočítáme do korun (přerušovaně červeně). Naopak ze zhodnocení evropských akcií, zde vyjádřených indexem MSCI Europe (plně modře), by v českých korunách zůstala za stejnou dobu stále jeho podstatná část, asi čtyři pětiny (přerušovaně modře).
 |
Nejde tedy o volatilitu (riziko) měny, ale o její nepříznivý trend. Jak je uvedeno výše, světová měna, kterou dolar stále bezpochyby je, nemůže být příliš volatilní. A ani v našem případě není kurz CZK/USD volatilnější než index S&P. Když porovnáme volatilitu amerických akcií v dolaru a české koruně pouhým okem, přijde nám skoro stejná. Když ji spočítáme, vyjde v prvním případě 12% p.a., v druhém 15% p.a. Hrozbou není volatilita dolaru, ale rychlost jeho oslabování. Riziko, že dolar bude nadále ztrácet a že centrální banky budou přeskupovat své rezervy ve prospěch jiných měn, je větší než dřív.
