Svou roli jistě sehrála velká korekce (pokles) akciových trhů v květnu a červnu letošního roku. Málokdo si už všiml, jaká příležitost to byla – po necelých šesti měsících jsme již nad úrovněmi, na kterých korekce začínala!
Ještě větší význam bych přisoudil nízkému výnosu dluhopisových fondů a fondů peněžního trhu v uplynulých 12 měsících (opět asi nikdo nesleduje doporučený horizont, jinak by si snad všiml, že výnos např. Conseq Dluhopisového za uplynulé tři roky dosahuje 6% p. a., a to i přesto, že z těchto tří let byly dva roky velmi slabé).
Hlavní důvod ale spatřuji v mizivé znalosti toho, jak finanční trhy a produkty fungují – a to je pro poskytovatele produktu (či jeho zprostředkovatele), kterým klient až tak moc na srdci neleží, vždy příležitost pro jednoduchý zisk.
Zajištěný fond je velmi riziková spekulace, do níž bych se nikdy nepustil. Myslíte si, že jsem se zbláznil? Nikoliv, jen jsem si udělal malou tabulku o dvou sloupcích a třech řádcích, přidal jeden vzorec a začal zkoušet varianty.
Vyšel jsem z jednoduchého předpokladu (jak uvidíte na konci článku, zcela chybného): Co hledá investor, který vkládá peníze do zajištěného fondu?
Kouknu do prospektu náhodně vybraného zajištěného fondu a vidím, že na horizontu 4 let mi nabízí jistotu návratnosti vložených prostředků a k tomu možný výnos na úrovni zhruba 40% růstu indexů amerických a evropských akcií (o 100% participaci už jsme jednu debatu vedli, tomu už doufám nevěříte, tedy vyvracení tohoto mýtu přeskočme).
Pokud předpokládám, že výnos akciových trhů se může v průměru pohybovat okolo 10% p. a., dá se říci, že bych do takového fondu investoval, pokud bych hledal:
a) výnos okolo 4 % p. a. (max. však 9 % p. a.) na čtyřletém horizontu;
b) jistotu návratnosti 100% vložených prostředků.
To nevypadá úplně zle, jen mě trápí ta likvidita – co když půjdou akciové trhy dolů, já budu nutně potřebovat peníze a vyberu si je se ztrátou třeba 10 % nebo více? Nešlo by to jinak?
Pokud se podívám na výnosy do doby splatnosti, které mi dnes nabízí korunové dluhopisy, dostávám se na 3 % u jednoletého a na 3,5 % p. a. u pětiletého státního dluhopisu.
Jaké bych si měl sestavit portfolio, abych se při těchto předpokládaných výnosech (a těch výše uvažovaných 10 % p. a. u akcií) dostal na požadovaný výnos 4 % p. a.? Zhruba takto: 30 % peněžní trh, 60 % dluhopisy, 10 % akcie.
A jak se bude měnit celkový výnos (za celé 4 roky) tohoto portfolia v porovnání se sledovaným zajištěným fondem při různých scénářích vývoje akciového trhu?
 |
Kliknutím obrázek zvětšíte
Co mi říká tabulka? Portfolio sestavené z otevřených fondů peněžního trhu, dluhopisů a akcií neutrpělo ztrátu ani v případě, že by akciové trhy na čtyřletém horizontu poklesly dohromady o 40 % (tedy v situaci srovnatelné s dlouhým poklesem trhů v letech 2000 – 2002, které nazýváme opravdovou krizí).
Jak je to možné? Akcií mám v portfoliu velmi málo a výnos peněžního trhu a dluhopisů dokáže ztrátu z akcií bez problémů pokrýt. Mimochodem, k úplnému pokrytí by došlo i v případě, že by současně s poklesem akciových trhů procházely špatným obdobím i dluhopisy a přinášely výnos jen 1 %, a dokonce i peněžní trh by nabízel výnosy pouze na dnešní úrovni, tj. okolo 2 %! (Obojí jsou to samozřejmě velmi nepravděpodobné předpoklady, ale co kdyby).
Naproti tomu, zajištěný fond mi při nulovém či záporném výsledku na akciových trzích nepřinese zhola nic, tedy kromě ztráty v podobě ušlého výnosu v rozmezí cca 7 – 12 %, tzn. 7.000,- až 12.000,- Kč z každých sto tisíc vložených.
Při standardním růstu trhů mi může nabídnout určitý výnos, ale tak zhruba srovnatelný s mým portfoliem. Zlom nastává při výnosu akcií okolo 10 % p. a. (to není náhoda, z toho jsme přece vyšli), opravdu zajímavé to ale začíná být až kolem úrovně 12 % p. a. a výše.
Jak bylo uvedeno již dříve, zcela jsem se mýlil v předpokladu, že klient zvoleného zajištěného fondu hledá výnos okolo 4 % p. a. a zajištěnou návratnost 100 % svých prostředků.
Pokud by to tak totiž bylo, našel by si mnohem vhodnější variantu (pouze bez toho lejstra na "zajištění"), která mu i při výraznějším poklesu akciových trhů přinese plusový výnos (tedy alespoň částečně ochrání peníze před inflací) a nabízí mu plnou likviditu s mnohem menším rizikem ztráty i v krátkém období při předčasném výběru než u zajištěného fondu.
Takže chyba lávky, je to právě naopak. Zajištěný fond je vhodný pro investora, který je ochoten dobrovolně podstupovat ztrátu v podobě ušlého zisku v případě podprůměrného vývoje akciových trhů a velmi špatnou likviditu bez dodatečného nadvýnosu ani při jejich standardním vývoji, za cenu toho, že v případě dlouhodobějšího strmého růstu a nadprůměrných zisků na akciových trzích (ne že by v něm filmy z burzovního prostředí tyto představy nevyvolávaly) bude na těchto ziscích částečně participovat.
Pro mě je zajištěný fond natolik spekulativní a riziková investice, že bych se do ní nikdy nepustil. Teď již ale aspoň vím, co chtějí klienti zajištěných fondů… Ale vědí to i oni sami?
Dvě poznámky na závěr:
1. V textu a ve výpočtech je samozřejmě několik zjednodušení, která ovšem nemají výraznější dopad na výsledek a naopak umožnila nedělat text ještě více nesrozumitelným.
2. Z výše uvedeného také vyplývá, že zajištěný fond může být zajímavým doplňkem portfolia, pokud splňuje určité předpoklady – referenčním trhem, od něhož se odvíjí hodnota fondu, je trh s nadprůměrným potenciálem výnosu (např. nějaký emerging market, na který by si investor "přímo" netroufl pro jeho extrémní volatilitu), maximální výnos fondu není omezen a hodnota (vč. zajišťované počáteční hodnoty investovaných prostředků) je stanovena v základní měně klienta, pro nás tedy v českých korunách.
