4 důvody, proč reforma důchodového systému není a nebude
Reformu českého důchodového systému slíbila současná vláda už ve svém programovém prohlášení. Ministryně Maláčová dokonce svolala diskuzní panel expertů a představila v hrubých črtech pár reformních nápadů. Alespoň tak to prezentovala. Náznak reformy by tady tedy byl. Už teď je ale víceméně jasné, že tato vláda žádnou reformu neprovede. A nejspíš nebudou reformovat ani vlády následující, ať už budou sestaveny jakoukoliv koalicí.
Jaký je český důchodový systém a jaký je jeho hlavní problém?
Český důchodový systém je v současnosti nastavený na průběžné financování se silným prvkem solidárnosti. Přičemž solidárnost se předpokládá mezigenerační a zároveň také mezisociální. Ve zkratce to znamená, že důchody současných důchodců platí jejich děti a děti jejich dětí, tedy pracující generace. A na důchody více přispívají skupiny s vyššími příjmy, ty mají často přiznaný starobní důchod pouze ve zlomku výše svých čistých příjmů. Zatímco sociální skupiny s nižšími příjmy mají často náhradový poměr čistých příjmů k přiznanému důchodu blízko jedné.
Mezi hlavní problémy současného důchodového systému bývá často jmenováno:
- nerovnoměrnost důchodů mužů a žen, ženy mají v ČR nižší platy a tento paygap spolu s faktem, že se ženy často starají o děti a zůstávají delší dobu doma bez příjmů, vede k tomu, že ženské důchody jsou výrazně nižší než ty mužské,
- poplatníci s vyššími příjmy dotují vlastně důchodový systém více než ti s nízkými příjmy, přičemž jim přiznaný důchod má velmi nízký náhradový poměr,
- OSVČ platící si pouze minimální zálohy mají přiznán jen minimální důchod, oproti podnikatelům jsou zaměstnanci v situaci, kdy mají přiznávány větší důchody při stejných příjmech, což je dáno odlišnou logikou výpočtu sociálního pojištění,
- populace stárne a financování důchodového systému bude stále náročnější, výdaje brzy budou převažovat nad příjmy s tím, jak budou do důchodu odcházet silné ročníky, zatímco porodnost bude dále klesat,
- zásadně chybí výraznější složka soukromého spoření na důchod, stát sice podporuje penzijní spoření, ale to je spíše pro konzervativní investory, jiné formy spoření na důchod poté stát nepodporuje,
- hrozící rostoucí věk odchodu do důchodu, který by měl zajistit udržitelnost současného systému.
Současný důchodový systém má určitě i další mezery a nedostatky, ale tyto jsou zhruba tak nejčastěji skloňované. A i když se v posledních letech zdálo, že tento důchodový systém je stabilní, poměrně robustní a stát nebude mít problémy s jeho financováním (důchodový účet byl dokonce předloni v přebytku), pravděpodobnost, že na důchody v budoucnosti nebude, stále existuje. Proto také nejen současná vláda, ale i ty předchozí důchodové reformy slibovali. Více či méně zřetelně, každopádně v tuto chvíli je zřejmé, že v následujících letech se důchody reformovat nebudou.
Reformovat v dobách blahobytu a stability
Existují empiricky ověřené dvě skutečnosti. Zaprvé reformy jakéhokoliv státního systému jsou často finančně náročné, a proto k nim politici přistupují častěji v dobách ekonomického růstu. Příjmy státního rozpočtu během růstu rostou, a lépe tak financují případné výpadky v důsledku reformy.
REKLAMA
Ekonomický růst tady v posledních letech byl celkem výrazný a před vypuknutím koronavirové epidemie dosahoval český státní rozpočet přebytků. Ideální doba na provedení reformy, jeden by si tak povzdechl. Naše vláda tyto přebytky využila ale spíše na jednorázové valorizace důchodů, na slevy pro důchodce a děti ve vlaku a autobusu nebo na jednorázový příspěvek 5000 Kč kovidovného. A zároveň vytvořila letos další sekeru do rozpočtu, když prosadila zrušení superhrubé mzdy. Doba blahobytu tak dávno skončila a v současné situaci deficitní rozpočty půjdou na jiné věci než budoucí důchody.
Pro reformu je nutná politická podpora
Druhým znakem reforem je fakt, že nejčastěji bývají realizovány v polovině politického cyklu. Tedy ne před volbami a ne hned po volbách. Po volbách totiž nová vláda nejdříve reformu připraví, během roku či dvou ji protlačí v Parlamentu, aby před volbami byly negativní dopady zapomenuty a vláda mohla začít zase rozhazovat. Protože kdo platí všimné voličům, ten bude možná vládnout i příští období.
V důsledku z toho vyplývá, že tento rok návrh, který předložila ministryně Maláčová, rozhodně nikdo schvalovat nebude. Nejen, že na reformu nejsou v rozpočtu peníze, ale i čas současné vládě v tuto chvíli došel. Teď je naopak čas začít utrácet a začít si kupovat hlasy voličů.
Reforma by měla řešit udržitelnost
Současný návrh reformy, který sesmolila paní Maláčová a její expertní tým, bohužel udržitelnost neřeší. Navrhuje sice základní důchod, chce snížit rozdíly mezi mužským a ženským důchodem, chce snížit věk odchodu do důchodu pro některé skupiny. Chce spravedlivější a jasnější systém, který bude prorodinný a který bude odrážet náročnost života některých profesí. Už ale neřeší příjmovou stránku důchodového systému. A ostatně to přiznal i sám reformní tým.
REKLAMA
Ona ostatně cesta k udržitelnosti důchodového systému vůbec není vystlána růžemi. Jak bude stárnout populace, tak se bude zvyšovat nárok na výběr příjmů od menšího počtu pracujících. Přičemž tito budou živit stále větší počet důchodců. Možnosti stát samozřejmě má. Může zvýšit sociální pojištění, třeba na dvojnásobek. Nebo může na polovinu snížit vyplácené důchody. A nebo může v budoucnu podpořit migraci obyvatel do ČR a čekat, že české důchodce budou živit imigranti.
Ani jedno z těchto řešení není přijatelné pro širokou veřejnost. Daně nechce zvýšit nikdo. Stejně tak 2,8 milionů důchodců nebude chtít pobírat menší důchod. A 2,8 milionu hlasů… to už je množství, které může vyhrát volby. Uprchlíky a migranty tady pak už nechce přece vůbec nikdo. Je tak dost bláhové se domnívat, že jakákoliv současná či budoucí vláda dokáže najít dostatek odvahy a do nastavení důchodového systému sáhne razantně a dostatečně reformě, aby zajistila udržitelnost.
Peníze brzy dojdou
Existuje sice ekonomická myšlenka, že stát jako takový si může půjčovat peníze do nekonečna. Financovat dluh dalším dluhem a přitom stále realizovat expanzivní fiskální politiku. Jak ale porostou mandatorní výdaje na starobní důchody, bude se prostor pro stát stále zmenšovat. A nemyslím si, že financovat důchody dluhem do nekonečna bude možné. A tak nakonec přece jenom dojde k tomu, že důchody klesnou. Protože stát na ně prostě nebude mít.
Peníze ale dojdou nejen v daleké budoucnosti dalších dekád. Pojďme se zamyslet nad tím, že současný předpokládaný schodek státních financí za rok 2021 ve výši 500 mld. stačit nebude. Jen za únor činilo saldo státního rozpočtu 54,6 mld Kč. A to jsme nejspíš ještě neviděli ten největší propad v zaměstnanosti a následně v placených daních, které půjdou zákonitě brzy dolů. Současná vláda neumí moc počítat a už vůbec si neumí spočítat, co dělat v současné krizi.
V této situaci tak nejenže současná důchodová reforma je dávno pasé a současná vláda se k jejímu schválení či implementaci nedostane ani ve svých představách. Ale s tímto stavem veřejných financí si na reformu nejspíš netroufne ani žádná z následujících vlád. Ať už tam bude po říjnových volbách sedět kdokoliv.
Na důchodovou reformu teď není vhodný čas. Mnohem lepší bylo období předloni, ale to jsme proutráceli jinak. I když je pravdou, že na razantní důchodovou reformu asi nebude ideální čas nikdy. A v následujících letech už vůbec ne.
